30 Co 537/2024-237 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, každý s podílem ve výši jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , nacházejících se v katastrálním území , adresa, pod Luží (dále jen „nemovité věci“), a výrokem II uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku.2. Z odůvodnění se podává, že požadovaného určení se žalobci domáhají na základě tvrzení, že nemovité věci původně zakoupila jejich matka , Jméno žalobce A, od , jméno FO, a podle plné moci též od jeho matky, , jméno FO, , a to na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 1963. Nemovité věci započala matka žalobců užívat v roce 1964, hradila rovněž veškeré náklady spojené s užíváním a vlastnictvím a jako vlastník vystupovala při jednáních s místními státními orgány, to vše na základě přesvědčení, že je jejich vlastníkem, neboť uzavřela kupní smlouvu a zaplatila kupní cenu. Po smrti , Jméno žalobce A, pokračovali v užívání nemovitých věcí žalobci se svým otcem, počali však narážet na fakt, že v katastru nemovitostí jsou i nadále zapsáni původní vlastníci, tedy , jméno FO, a , jméno FO, . Otec od roku 1999 postupně přestal nemovité věci užívat, od roku 2001 je užívají výlučně žalobci. Protože již uplynula 20letá vydržecí doba a držba žalobců je prosta nepoctivého úmyslu, neboť touto držbou nepůsobí nikomu jinému bezdůvodně újmu, mají žalobci za to, že vlastnické právo k nemovitým věcem mimořádně vydrželi, a to každý z nich spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na nemovitých věcech. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a tvrdí, že žalobci nedrželi nemovité věci v nikoli nepoctivém úmyslu, neboť si byli vědomi toho, že v katastru nemovitostí nejsou vedeni jako vlastníci, a rovněž jim muselo být známo, ke kupní smlouva z roku 1963 je neplatná.3. Okresní soud objasnil, že kupní smlouva na nemovité věci byla mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávajícími a , Jméno žalobce A, jako kupující uzavřena dne , datum, , souhlas , právnická osoba, , adresa, , který byl k platnosti kupní smlouvy podle tehdejší úpravy nezbytný, byl udělen dne , datum, . Od této doby , Jméno žalobce A, nemovité věci v dobré víře užívala. O skutečnosti, že , jméno FO, byla v době uzavření smlouvy již několik let mrtvá, v důsledku čehož hodnotí okresní soud kupní smlouvu jako absolutně neplatnou, nemohla , Jméno žalobce A, vědět, neboť při uzavírání kupní smlouvy byla , jméno FO, zastoupena , jméno FO, , který za oba prodávající věc vyřizoval. K narušení dobré víry , Jméno žalobce A, mohlo případně dojít až v roce 1986, kdy jí bylo Geodézií n. p. , adresa, sděleno, že jako vlastníci nemovitých věci jsou stále evidování , jméno FO, a , jméno FO, . Okresní soud uzavřel, že uplynutím doby 10 let, plynoucí ode dne , datum, , tj. ke dni , datum, , , Jméno žalobce A, vlastnické právo k nemovitým věcem vydržela. Okresní soud dále uvedl, že oproti řádnému vydržení jsou nezbytnými předpoklady mimořádného vydržení pouze uplynutí vydržecí doby a skutečnost, že držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Podle okresního soudu se přitom jak při řádném, tak při mimořádném vydržení, do vydržecí doby započítává držba předchůdce. Takto však nelze započíst držbu vlastnickou, tedy pokud právní předchůdce sám již vlastnické právo vydržel, není započtení doby jeho držby možné. Okresní soud proto uzavřel, že žalobci vlastnické právo k nemovitým věcem, resp. k podílům na nemovitých věcech, nevydrželi, neboť vlastnické právo vydržela již jejich matka, v důsledku čehož jim objektivně nemohla začít plynout vydržecí doba. Nenastala ani jiná právní skutečnost, na základě které by mohli nabýt vlastnické právo, neboť nemovité věci nebyly předmětem dědického řízení ani po matce, ani po otci žalobců. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné vyjádření ze dne 13. 6. 2024, účast při jednání okresního soudu dne 9. 9. 2024 a účast při jednání okresního soudu dne 16. 10. 2024).4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali všichni žalobci, kteří navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že bude určeno, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý z nich s podílem o velikosti ¼. V odvolání namítají, že jejich matka nemohla vlastnické právo vydržet, neboť § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, na základě kterého okresní soud dovodil vydržení vlastnického práva matkou žalobců, byl do právního řádu zanesen až novelou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinnou od 1. 1. 1992, zatímco jejich matka zemřela dne již 10. 11. 1991, tedy před účinností této novely. Žalobci nemovité věci užívali nejprve společně se svými rodiči, v domnění, že se jedná o majetek ve vlastnictví rodiny. S držbou zahrnující jak faktické ovládání věcí, tak vůli nakládat s věcmi jako s vlastními, započali žalobci společně se svým otcem nejpozději dnem následujícím po smrti jejich matky, tedy 11. 11. 1991, veškeré platby spojené s nemovitými věci se mezi žalobce a otce rozpočítávaly. Od roku 1999 se začaly prohlubovat spory mezi žalobci a otcem, týkající se mimo jiné též užívání nemovitých věcí a snahy žalobců zhojit nesoulad stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem skutečným. Otec se následně panství nad nemovitými věcmi vzdal, přestal se podílet i na úhradách za služby spojené s užíváním nemovitých věcí a nejpozději od roku 2001 se o ně nijak nezajímal. Protože předchozí právní úprava, platná po dobu držby otce, s mimořádný vydržením nepočítala, nemohl otec vlastnické právo vydržet. Žalobci mají za to, že naplnili podmínky ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť uplynula doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí k vydržení vlastnického práva a zároveň jejich držba je prosta nepoctivého úmyslu, neboť touto držbou nepůsobí nikomu jinému bezdůvodně újmu.5. Žalovaná v reakci na podané odvolání uvádí, že jak žalobci, tak jejich matka, si museli být vědomi skutečnosti, že nemovité věci nejsou v jejich vlastnictví, že je nevydrželi - žalobci minimálně od roku 1991, kdy jejich matka zemřela a kdy probíhalo dědické řízení, v rámci kterého nebyly nemovité věci vypořádány. Na tuto skutečnost pak byli žalobci upozorněni rovněž ve chvíli, kdy se domáhali dodatečného projednání dědictví po matce, a v rámci projednávání dědictví po jejich otci.6. Odvolací soud podle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání. V průběhu jednání v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazovaní listinami, konkrétně přiznáním k dani z nemovitých věcí za rok 1993, vyrozuměním o přeplatku na dani ze dne 2. 6. 2023, ústřižky složenek týkajících se plateb daní z nemovitých věcí za roky 1993, 1994 a 1997, ústřižky složenek týkajících se plateb za komunální odpad v letech 1995 – 1999, doklady o vyúčtování spotřeby vody za roky 1995 – 1999 včetně ústřižků složenek týkajících se plateb za spotřebovanou vodu a tabulkami zachycujícími rozúčtování plateb spojených s nemovitými věcmi mezi jejich jednotlivé uživatele. Dále odvolací soud vyslechl svědkyni , jméno FO, a v procesním postavení účastníků též všechny žalobce. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není.7. Z přiznání k dani z nemovitých věcí odvolací soud zjistil, že daň z nemovitých věcí za rok 1993 přiznal , Jméno žalobce C, , otec žalobců. Ten také poté vyměřenou daň i uhradil, stejně tak i daň za roky 1994 a 1997, což vyplývá z ústřižků složenek. Z dopisu Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 2. 6. 2023, nadepsaného jako „vyrozumění o přeplatku“ a adresovaného otci žalobců, pak bylo zjištěno, že úřad eviduje přeplatek ve výši 7 714 Kč, a to z důvodu nevyměřené daně od roku 2017. Zároveň je dopisem sdělováno, že otec žalobců není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník žádné nemovité věci v územním obvodu Finančního úřadu pro Liberecký kraj, tudíž ani poplatníkem daně z nemovitých věcí.8. Z ústřižků složenek týkajících se plateb za komunální odpad odvolací soud zjistil, že platby za roky 1995 a 1996 odeslal otec žalobců, za roky 1997, 1998 a 1999 pak žalobkyně a).9. Z dokladů o vyúčtování vody za období let 1995 – 1999 odvolací soud zjistil, že voda odebraná v domě č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, byla ve zmíněném období vyúčtovávána otci žalobců, přičemž z ústřižků složenek vyplývá, že platby za vyúčtovanou vodu odesílal rovněž otec žalobců.10. Z tabulek zpracovaných žalobci, zachycujících rozúčtování plateb spojených s nemovitými věcmi mezi jejich je