35 Co 139/2025-340 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení žalované z domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území Machnín, v obci , adresa, (výrok I). Okresní soud opřel své rozhodnutí o zjištění, že žalobkyně je společně se svým bratrem , jméno FO, rovnodílným spoluvlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, s budovou č. p. , Anonymizováno, , přičemž nemovitost nabyli darem dle „Darovací smlouvy“ z 21. 7. 2010 od svého otce , jméno FO, . V darovací smlouvě si dárce vymínil ve prospěch svůj a žalované jako své manželky a matky žalobkyně věcné břemeno odpovídající právu doživotního bezplatného užívání darovaných nemovitostí. Věcné břemeno však nebylo vloženo do katastru nemovitostí a „Dohodou“ ze dne 22. 9. 2011 se , právnická osoba, a žalovaná práva doživotního užívání nemovitostí vzdali, a to (dle žalobkyně) „pro potřeby banky“, která hypotečním úvěrem poskytla peníze na rekonstrukci domu. Rodiče přesto dál v domě (rozděleném stavebně na byt v , Anonymizováno, . podlaží a , Anonymizováno, byty ve , Anonymizováno, . podlaží) bydleli. Po smrti , jméno FO, (, datum, ) užívá byt v prvním podlaží žalovaná, jeden z bytů ve druhém podlaží žalobkyně s manželem a druhý , právnická osoba, . Při společném užíváním domu dochází mezi účastníky ke konfliktům a žalobkyně s , jméno FO, žádají žalovanou, aby se z domu vystěhovala. Dne 14. 6. 2021 pak společně podávají předmětnou žalobu. K úvaze o tom, zda se požadavek žalobkyně na vyklizení žalované nedostává do kolize s dobrými mravy, objasnil okresní soud, veden závěry přijatými v usnesení odvolacího soudu sp. zn. 35 Co 263/2022, že žalovaná aktuálně přispívá částkou 3 500 Kč (placenou , jméno FO, ) na ceny spotřebovaných energií. Nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaná užívala byt závadným způsobem, neposkytovala žalobkyni součinnost potřebnou k údržbě domu či fyzicky napadla manžela žalobkyně. Žalované nebylo ze strany žalobkyně zajištěno ani nabídnuto konkrétní náhradní bydlení. Na základě svých zjištění pak okresní soudu uzavřel, že žalované sice nesvědčí právní titul užívání nemovitosti a žalobkyně jako spoluvlastník nemovitosti proto podle § 1040 občanského zákoníku může žádat její vyklizení, avšak v daném případě se výkon vlastnického práva žalobkyně dostává ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku do rozporu s dobrými mravy. Okresní soud zdůrazňuje, že žalovaná je matkou žalobkyně, osobou relativně vysokého věku s podlomeným zdravím, bez možnosti jiného bydlení a bez finančních rezerv. Žalobkyně od nabytí vlastnictví darem byla srozuměna s tím, že v domě rodiče dožijí. Nebylo přitom v řízení objasněno, že by žalovaná při užívání bytu poškozovala nemovitost či jiný majetek žalobkyně a žalobkyni nebo členy její rodiny soustavně napadala. Pro kolizi s dobrými mravy je žaloba zamítnuta a neúspěšné žalobkyni uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši 26 150 Kč (výrok II). Ty dle okresního soudu sestávají z odměny a paušalizovaných hotových výdajů zástupce spojených s celkem 10 úkony právní služby a ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání.2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Okresnímu soudu vytýká, že nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně jej právně posoudil a opomenul podstatu žaloby. Podle odvolatelky soud chybně dovodil, že výkon jejího vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně poukazuje na závěry přijaté ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009, podle nichž zamítnutí žaloby vyklizení z důvodu rozporu s dobrými mravy má být až krajním řešením, kterému by měla předcházet úvaha o delší lhůtě k vyklizení či vázání vyklizení na zajištění bytové náhrady. Okresní soud podle žalobkyně nezhodnotil zejména skutečnost, že žalovaná dlouhodobě užívá nemovitosti bez právního titulu, nereagovala na výzvy k úhradě a neprojevila snahu řešit sporné vztahy. Odvolatelka odmítá, že by její jednání vůči žalované bylo šikanózní. Nemůže být vykládáno jako šikana, jestliže k opakovanému přivolání policie byla nucena chováním žalované. Je to žalovaná, kdo svým chováním vyvolává četné konflikty, které znemožňují soužití účastníků v domě. Žalobkyně vytýká okresnímu soudu, že dostatečně neobjasnil její tvrzení o chování žalované. Důkazy byly dle žalobkyně hodnoceny jednostranně, neboť zatímco svědectvím navrženým žalovanou soud váhu přikládal, důkazy předložené odvolatelkou (např. videonahrávky) opomenul. Okresní soud také nezohlednil, že výpověď (dříve žalobce) , jméno FO, byla tendenční, ovlivněná konfliktem s žalobkyní. Odvolatelka dále uvádí, že žalovaná nadále udržuje protiprávní stav, brání žalobkyni ve vstupu do části nemovitostí, což znemožňuje mimo jiné revizi spalinových cest, kontrolní odběry z čističky odpadních vod a ve svém důsledku provedení kolaudace domu. Na nedostatek kolaudace v zákonné lhůtě by přitom podle žalobkyně mohl reagovat poskytovatel hypotečního úvěru „zesplatněním“ úvěru či realizací zástavního práva. Žalobkyně dále zmiňuje, že kromě zásahů, které popisovala již před okresním soudem, odstranila žalovaná neoprávněně v roce 2024 z budovy štítek „stavba povolena“, čímž žalobkyni vystavila možné sankci ze strany stavebního úřadu. Dne 3. 10. 2025 pak musela být manželem žalobkyně přivolána policie té, co mu a žalovaná odmítala umožnit přístup do sklepa k části topného sytému. Žalovaná navrhovala, aby rozsudek okresního soudu byl buď zrušen nebo změněn tak, že žalobě bude vyhověno, přičemž případný konflikt vyklizení s dobrými mravy, nechť je odstraněn poskytnutím delší lhůty k plnění či podmíněním vyklizení zajištěním bytové náhrady.3. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku. Poukázala na to, že předmětný dům, který nabyl její manžel dědictvím v roce 1996, byl v havarijním stavu. Jeho rekonstrukci prováděli s manželem svépomocí a za peníze získané (v roce 2007) převodem společného družstevního bytu. S manželem užívali již částečně zrekonstruovaný dům od roku 2007. V darovací smlouvě, kterou manžel žalované daroval nemovitosti jejich společným dětem, pak bylo vymíněno, že v domě zůstanou bezplatně bydlet. Byť darovací smlouvou zřizované věcné břemeno nebylo vloženo do katastru nemovitostí, děti zpočátku respektovaly, že rodiče v domě dožijí. Nedostatek titulu pro bezplatné užívání nemovitostí měl být nahrazen nájemní smlouvu uzavíranou (bez souhlasu žalobkyně) mezi žalovanou a , jméno FO, . I podle této smlouvy měla žalovaná byt v domě „zdarma“. Žalovaná přisvědčuje závěru okresního soudu, že nebylo v řízení prokázáno žádné z tvrzení žalující strany o závadném chování žalované. Naopak jako lživá byla při ohledání vyvrácena tvrzení o nepořádku v bytě žalované. Původně žalující , právnická osoba, vzal svou žalobu zpět a z jeho vyjádření vyplynulo, že je to především žalobkyně, kdo se snaží žalovanou „vyštípat“. Nebyla dle žalované prokázána tvrzení žalobkyně o agresivitě žalované, o bránění vstupu do sklepa, o bránění v provedení revize komínů a elektřiny, o bránění v obsluze čističky, o užívání plynu k vaření či o napadení manžela žalobkyně a o zapálení popelnice. Žalovaná poukazuje na stavební řešení domu, které umožňuje téměř oddělené užívání nemovitosti. Žalovaná proto nijak nezasahuje do užívání domu žalobkyní. Žalovaná hradí spotřebovanou elektřinu (dle elektroměru v jejím bytě) a částkou 500 Kč přispívá na vodné. Byt žalované je jako celý dům vytápěn kotlem na pevná paliva. Vytápění zajišťuje , právnická osoba, , který prohlásil, že po žalované jako své matce náhradu nepožaduje. Žalovaná tvrdí řádné užívání bytu a popírá, že by se vůči žalobkyni dopouštěla závadného jednání. K incidentu, který se měl odehrát 3. 10. 2025 a při němž odpírala manželu žalobkyně přístup do sklepa k provedení servisního zásahu na topném systému, vysvětlila, že toliko hájila zájmy , jméno FO, , který jako spoluvlastník nedal k takovému zásahu souhlas. Poukazuje žalovaná rovněž na skutečnost, že žalobkyně v paralelně probíhajícím soudním řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem nežádá jejich přikázání do výlučného vlastnictví, nýbrž usiluje o peněžitou náhradu.4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a natolik dostatečně, že bylo možné (v intencích právních závěrů přijatých odvolacím soudem již v usnesení č. j. 35 Co 263/2022-83 ze dne 15. 2. 2023) posoudit nejen to, zda žalobkyni jako spoluvlastníku nemovitosti svědčí proti žalované právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do vlastnictví ve smyslu § 1040 a 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), nýbrž i to,