35 Co 152/2025-229 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 19. 12. 2024 okresní soud výrokem I určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , jméno FO, (dále také jako „předmětná nemovitost“), a výrokem II nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Dle odůvodnění žalobkyně opřela svoji žalobu o tvrzení, že je v katastru nemovitostí zapsána jako spoluvlastník podílu o velikosti 4/5 na předmětné nemovitosti, a to od 5. 5. 2008 dle smlouvy o zúžení společného jmění manželů, žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, . Podíl o velikosti 4/5 na pozemku parc. č. , hodnota, a na stavbě č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , nabyla žalobkyně společně se svým manželem na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícími , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, dne 27. 6. 2003, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 1. 7. 2003, a podíl o velikosti 4/5 na pozemku parc. č. , hodnota, na základě kupní smlouvy ze dne 8. 3. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 29. 6. 2004. Prodávající byly dědičkami po původním vlastníkovi , jméno FO, , který byl zapsán jako spoluvlastník podílu o velikosti 4/5 na předmětné nemovitosti dle rozhodnutí státního notářství v Liberci č. j. D 1188/84-10 ze dne 28. 12. 1984. Jako spoluvlastník zbývajícího podílu o velikosti 1/5 je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, a to na základě právní domněnky opuštění nemovité věci dle § 1050 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 65 zákona o katastru nemovitostí. Spoluvlastníkem se však žalovaný nemohl stát, neboť tento spoluvlastnický podíl nedostatečně identifikovaného spoluvlastníka, označeného v katastru nemovitostí jako „, jméno FO, , Německo“, nabyla žalobkyně mimořádným vydržením dle § 1095 a § 1096 ve spojení s § 3066 občanského zákoníku. Žalobkyně a její předchůdci totiž vykonávali od roku 1958 společně s většinovým spoluvlastnickým podílem o velikosti 4/5 na předmětné nemovitosti také „údržbu“ zbývajícího spoluvlastnického podílu a nečinili tak ve zlém, respektive nepoctivém úmyslu, ale v důsledku vnějších okolností, jež nemohli ovlivnit. Žalobkyně a její předchůdci po paní , jméno FO, opakovaně a bezúspěšně pátrali, ale nepodařilo se zjistit, kde pobývá či zda má nějaké potomky. , jméno FO, nikdy nevykonávala svá práva ani neplnila své povinnosti spojené se spoluvlastnickým podílem a tyto byli za ni nuceni vykonávat a plnit ostatní podíloví spoluvlastníci. Jedná se o placení daně z nemovitosti a veškerých nákladů spojených se správou, údržbou a zachováním nemovitosti, přičemž se žalobkyně rovněž zasloužila o značné zhodnocení nemovitosti kompletní rekonstrukcí tak, aby toto vyhovovalo potřebě bydlení její rodiny. Z odůvodnění se dále podává, že žalovaný vyjádřil se žalobou nesouhlas, neboť žalobkyni je známo, že předmětný podíl nebyl nikdy předchozími vlastníky ani žalobkyní zakoupen a neměli tak žádný právní titul k ujmutí se držby. Věděli, že není v jejich vlastnictví, proto nemohli vlastnictví vydržet, neboť nebyli v dobré víře, že jim podíl patří, respektive byli od počátku v nepoctivém úmyslu. Za nesprávný považuje i názor žalobkyně o přirůstání uvolněného spoluvlastnického podílu k podílům ostatních spoluvlastníků. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobkyně s manželem užívali nemovitost po dobu 10 let jako nájemci na základě dohody s , jméno FO, a posléze zakoupili spoluvlastnický podíl o velikosti 4/5 za cenu, která o 100 000 Kč převyšovala cenu nemovitosti, jako celku, určenou znaleckým posudkem. Poté začali po paní , jméno FO, aktivně, leč neúspěšně, pátrat. Přitom za ni prováděli platby za správu, údržbu a opravy nemovitosti a hradili daň z nemovitosti. Z toho dle okresního soudu vyplývá, že žalobkyně, její manžel a další právní předchůdci nejednali s nepoctivým úmyslem. Uzavírá proto, že ačkoli neexistoval žádný právní důvod, na jehož základě by se držba zbývajícího podílu o velikosti 1/5 na předmětné nemovitosti zakládala, došlo tím, že žalobkyně a její předchůdci podíl drželi nikoliv v nepoctivém úmyslu po dobu delší než 20 let, ke splnění podmínek tzv. mimořádného vydržení dle § 1095, § 1096 a § 3066 občanského zákoníku, pročež žalobě v celém rozsahu vyhověl. S odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť shledal naplnění mimořádných důvodů k jejich nepřiznání spočívajících v tom, že „žalovaný nabyl vlastnické právo na základě legislativních procesů, a tudíž se ocitl na straně žalované bez svého přičinění“.2. Proti rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci řízení. Žalovaný napadl rozsudek v celém jeho rozsahu, zatímco žalovaná brojí pouze proti výroku II o náhradě nákladů řízení.3. Žalovaný v odolání vytýká okresnímu soudu, že se nevypořádal s námitkou týkající se výkladu § 65 odst. 9 katastrálního zákona ve spojení s § 1050 odst. 2 občanského zákoníku. Dle žalovaného je nutné nahlížet na nabytí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/5 na předmětné nemovitosti jako na originární nabytí vlastnického práva v důsledku nevyvratitelné právní domněnky opuštění nemovitosti dle § 65 katastrálního zákona. Je proto nepodstatné, zda žalobkyně spoluvlastnický podíl dříve vydržela. I kdyby tato argumentace žalovaného nebyla správná, pochybil dle žalovaného okresní soud, jestliže v daném případě dovodil splnění podmínek mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že žalobkyně a její právní předchůdci si byli vědomi existence vlastnictví předmětného podílu jinou osobou, což vylučuje možnost, aby podíl považovali za vlastní. Chybí tak jedna ze složek nezbytná k existenci držby, a to vůle nakládat s věcí jako s vlastní. Z uvedených důvodů navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.4. Žalobkyně v odvolání proti nákladovému výroku II rozsudku namítala nesprávnost aplikace § 150 o. s. ř. s tím, že nejsou dány důvody pro využití moderačního práva soudu, neboť závěr o tom, že se žalovaný ocitl na straně žalované bez svého přičinění, nemá oporu v dokazování. Podstatnou vadu lze spatřovat i v překvapivosti takového rozhodnutí, protože o použití ustanovení § 150 o. s. ř. se žalobkyně dozvěděla až při vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak nebylo umožněno, aby se k takovému procesnímu postupu vyjádřila. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil nákladový výrok tak, že se přiznává žalobkyni náhrada nákladů před okresním v plné výši. Zároveň požaduje přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Ve vyjádření k odvolání žalovaného označila žalobkyně názor žalovaného o nabytí vlastnického práva dle § 65 katastrálního zákona, aniž by bylo nutné přihlížet k vydržení vlastnického práva žalobkyní, za absurdní. Takový výklad je dle žalobkyně rozporný s ustanovením článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a se zásadou nepromlčitelnosti vlastnického práva dle § 614 občanského zákoníku. Vymezuje se i proti tomu, že by žalobkyně a její právní předchůdci neměli a nemohli mít vůli nakládat s věcí jako s vlastní, neboť nemuseli mít dobrou víru, že jim věc jako celek patří. Jak je dovozováno například z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , spoluvlastnický podíl může být samostatným předmětem vydržení, přičemž jeho držitelem je ten, kdo pro sebe vykonává práva a plní povinnosti s tímto spoluvlastnickým podílem spojené. Žalobkyně a její právní předchůdci byli držiteli sporného spoluvlastnického podílu, neboť společně s jejich spoluvlastnickým podílem také vykonávali pro sebe práva a plnili povinnosti s tímto spoluvlastnickým podílem spojené. , jméno FO, byla zapsána jako vlastník předmětného spoluvlastnického podílu v katastru nemovitostí od roku 1958, žila v tehdejší Německé demokratické republice do roku 1960 a poté se odstěhovala neznámo kam. Nikdy nevykonávala práva ani neplnila své povinnosti spojené se sporným spoluvlastnickým podílem, a byla tak pouze knihovním, nikoli skutečným držitelem tohoto spoluvlastnického podílu. Protože byly splněny obě podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 občanského zákoníku, tedy dvacetileté trvání držby a existence držby nikoli v nepoctivém úmyslu (přičemž nepoctivý úmysl by musel prokázat žalovaný, což neučinil), považuje výrok I o věci samé za věcně správný.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i jeho postup v předchozím řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, objasnil jej okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně tak, že je možné ve věci rozhodnout.8. V řízení bylo zjištěno, že jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na p