35 Co 202/2025-143 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Žalobou podanou u soudu 14. 2. 2024 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 15 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu opíral o tvrzení, že do jeho pozemku bez právního důvodu zasahuje (v rozsahu 30 m2) veřejně užívaná asfaltová silnice ve vlastnictví žalované. Dovozujíc, že tak dochází na jeho úkor k bezdůvodnému obohacení žalované, žádal zaplacení peněžité náhrady ve výši 5 000 Kč ročně za období od 14. 2. 2021 do 14. 2. 2024.2. Shora označeným rozsudkem ze dne 30. 4. 2025 okresní soud žalobě vyhověl pouze částečně a žalované uložil zaplatit žalobci 384 Kč s úrokem z prodlení (výrok I rozsudku). Objasněno totiž bylo, že silnice žalované obce vedena je pouze po 15 m2 pozemku žalobce. Peněžitá náhrada za užívání takové části pozemku (odpovídající svou výší obvyklému nájemnému) pak činí dle posudku soudem ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , částka, ročně. Pro částečné zpětvzetí žaloby bylo řízení o požadavku na zaplacení 14 616 Kč s úrokem z prodlení zastaveno (výrokem II). Žalobci úspěšnému jen „v poměrně nepatrné části“ okresní soud s poukazem na první část § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 952,60 Kč (výrok III). V odůvodnění nákladového výroku okresní soud vysvětlil, že i když výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku, neaplikoval ve pro spěch žalobce druhou část ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle okresního soudu je třeba o nákladech řízení, které se pojí k části, v níž byla žaloba vzata zpět (představující 94,44 % předmětu řízení), rozhodnout dle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že tyto náklady měl by žalované nahradit žalobce, který nese procesní zavinění na zastavení řízení. Užití druhé části § 142 odst. 3 o. s. ř. je dle okresního soudu vyloučeno i proto, že žalobce svůj požadavek zjevně nadsadil, pročež se měly prosadit závěry vyslovené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2881/12 ze dne 9. 12. 2013. Okresní soud nepřistoupil ani k moderaci nároku žalované na náhradu nákladů dle § 150 o. s. ř. zejména proto, že žalobce odmítal (před podáním žaloby a při jednání soudu 23. 7. 2024 a 19. 9. 2024) nabízená smírné řešení. Téměř úplný neúspěch žalobce v řízení pak je důvodem, pro který je žalobci s poukazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo na nákladech placených v řízení státem nahradit 1 142,20 Kč (výrok IV ve spojení s usnesením z č. j. 15 C 47/2024-127 ze dne 9. 5. 2025).3. Proti nákladovým výrokům III a IV se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že výrok rozhodnutí odporuje § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., neboť žalobce uspěl v základu nároku, zatímco výše plnění byla určena znaleckým posudkem. Soud proto měl buď přiznat náhradu nákladů žalobci, nebo aplikovat § 150 o. s. ř. a s ohledem na specifické okolnosti případu (čítaje v to zejména okolnost, že žalovaná je obec a žalobce jednotlivec, pro kterého povinnost k náhradě nákladů znamená nepřiměřenou újmu) rozhodnout, že právo na náhradu nemá žádný z účastníků. Dále žalobce namítá, že obec neprokázala účelnost nákladů na právní zastoupení, které mohla zajistit vlastními zaměstnanci. Navrhuje proto změnu výroku III tak, že si účastníci náklady řízení nenahrazují, a změnu výroku IV tak, že náklady řízení placené státem (znalečné) ponesou žalobce a žalovaná rovným dílem. Žádný z účastníků by pak dle žalobce neměl mít právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném nákladovém výroku bez jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.6. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Shora citované ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou z pravidla pro rozhodování o nákladech řízení při částečném úspěchu, jak je zakotveno v § 142 odst. 2 o. s. ř. Tato výjimka se uplatní ve prospěch žalobce či žalovaného tehdy, kdy je částečný neúspěch žalobce či žalovaného (v porovnání s úspěchem) jen „nepatrný“ (první část § 142 odst. 3 o. s. ř.). Ve prospěch neúspěšného žalobce pak lze dle § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodnout i tehdy, kdy rozsah (výše) žalobci přiznaného plnění závisel na znaleckém posudku (druhá část) nebo na úvaze soudu, tj. postupem dle § 136 o. s. ř. (část třetí). Zákon zde aprobuje skutečnost, že si žalobce (s ohledem na nejistotu o řešení odborné otázky či o výsledku možné úvahy soudu) nemusí být při podání žaloby zcela jist výší svého nároku. Není přitom vyloučeno, aby ustanovení druhé a třetí části § 142 odst. 3 o. s. ř. bylo uplatněno i v případech, kdy je žalobce (poměřováno výší uplatněného a přiznaného nároku) v řízení převážně neúspěšný. To však neplatí, je-li je převážný neúspěch žalobce dán tím, že v žalobě výši (co do základu oprávněného) nároku zjevně nadsadil (k tomu srovnej zejména okresním soudem zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2881/12 ze dne 9. 12. 2013). Tehdy by se primárně mělo prosadit ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.9. Ustanovení druhé části § 142 odst. 3 o. s. ř. pak nelze použít v těch případech, kdy byl znalecký posudek prováděn k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 11/75 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/1977). Tak je tomu např. i v situaci, kdy znalecký posudek směřuje v řízení o zaplacení náhrady za bezdůvodné užívání pozemku k objasnění otázky rozsahu užívání pozemků, neboť vznik bezdůvodného obohacení žalovaného je dán právě užíváním určité plochy pozemku bez odpovídajícího právního titulu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1280/2014 ze dne 8. 9. 2014). Tehdy, je-li důvodem částečného neúspěchu žalobce (byť znaleckým posudkem podložené) zjištění soudu, že žalovaný užívá pozemky v menším než tvrzeném rozsahu, je takový neúspěch zcela přičitatelný žalobci, a i zde by mělo být rozhodováno primárně dle § 142 odst. 2 o. s. ř.10. Naposled uvedené pravidlo platí i v posuzované věci, kdy se žaloba opírala o tvrzení o bezdůvodném užívání plochy o výměře 30 m2, zatímco v řízení bylo prokázáno užívání pouze 15 m2 plocha pozemku žalobce. Takové zjištění musí vést k logickému závěru, že s požadavkem na náhradu ve výši celkem 15 000 Kč (za užívání 30 m2 plochy) nemohl by být žalobce z poloviny úspěšný ani v případě, že by soudem ustanovený znalec odhadl výši peněžité náhrady (vycházeje z obvyklého nájemného) za užívání 1 m2 plochy ve shodě s žalobou částkou 166,66 Kč.11. Vzal-li tedy žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět, pak nese v rozsahu odpovídajícímu polovině žalobou uplatněného nároku za toto zpětvzetí procesní zavinění, a s tím související povinnost k náhradě nákladů řízení vůči žalované. Užití druhé části § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobce tak přichází v úvahu jen u poloviny z žalobou uplatněného nároku, pročež může být z pohledu žalobce rozhodnuto nanejvýš tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (podobně jako v situaci, kdy je míra úspěchu obou účastníků stejná).12. Mýlí se přitom okresní soud potud, že naznačenému užití druhé části § 142 odst. 3 o. s. ř. v daném případě brání skutečnost, že žalobce svůj nárok zjevně nadsadil. Toto judikatorní pravidlo uplatní se totiž v případech, že „žalobce přes zjevný impuls plynoucí z výsledku dokazování k výši nároku nevezme žalobu zčásti zpět“ (viz nález I. ÚS 2881/12 ze dne 9. 12. 2013). A contrario, vezme-li žalobce žalobu v „nadsazené“ části zpět, nemělo by mu být v tomto směru přičítáno procesní zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Právě k takovému zpětvzetí žaloby došlo v daném případě, kdy žalobce bere žalobu v části přesahujíc požadavek na zaplacení 384 Kč zpět podáním z , datum, , zjevně v reakci na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který soudu došel 3. 2. 2025, a to ještě před tím, než byl důkaz tímto posudkem při jednání 30. 4. 2025 proveden. Na naznačenou úvahu o případném právu žalobce na náhradu nákladů dle § 142 odst. 3 o. s. ř. nemá vliv skutečnost, zda žalovaná nabízela žalobci smírné řešení sporu, jestliže neuhradila žalobci ani část požadovaného plnění a z počátku zcela popírala i samotný základ nároku (viz vyjádření k žalobě z 15. 3. 2024).13. Uzavírá odvolací soud na základě uvedeného, že v daném případě, podobně jako v situaci, kdy je míra úspěchu obou účastníků stejn