35 Co 85/2025-443 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zdržet se obtěžování žalobkyně a žalobce spočívajícího v přivádění imisí hlukem z jeho pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, na pozemky žalobců parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok , právnická osoba, požadavku na zdržení se imisí odpadem byla žaloba zmítnuta (výrok II). V odůvodnění pozitivního výroku se podává, že podle žalobních tvrzení měl žalobce obtěžovat žalované jako vlastníky sousedních pozemků nad míru přiměřenou místním poměrům a záměrně jednak hlukem ze strojních zařízení (zejména hlukem z míchačky, motorové pily, okružní pily či hoblíku) a jednak reprodukovanou hudbou. Objasněno přitom dle okresního soudu ve vztahu k hluku ze strojních zařízení bylo, že jde o hluk přiměřený poměrům v dané okrajové části obce , adresa, a charakteru bydlení ze strany žalovaného, který se věnuje stavební činnosti (odst. 45 odůvodnění). Nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že by hluk ze strojů žalovaný vytvářel záměrně „za účelem obtěžování“ žalobců, např. ponechávajíc v chodu míchačku naplněnou kamením či motorovou pilu. Naproti tomu bylo dle okresního soudu prokázáno (zejména obrazovými a zvukovými záznamy pořízenými žalobci a výpověďmi osob, které žalobce navštěvují – , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), že je místním poměrům nepřiměřená „intenzita hudby, která vniká na jejich pozemky z pozemků žalovaného a délka této hudební produkce“. Okresní soud poukazuje na zjištění, že žalovaný i během soudního řízení (v roce 2023) pokračoval ve svém jednání a obtěžující hudbu pouštěl opakovaně a dlouhodobě, a nahlíží tyto imise nejen jako nepřiměřené místním poměrům, nýbrž i jako „schválnosti, které mají znepříjemnit život žalobců“ a které ve svém důsledku vedly k tomu, že za žalobci „přestaly jezdit návštěvy a rodinní příslušníci s ohledem na vyhrocené vztahy již objekt navštěvují zřídka“ (odst. 49). Ukládá proto okresní soud žalovanému ve shodě s žalobou povinnost zdržet se obtěžování žalobců hlukem a zároveň v odůvodnění vymezuje, že za nepřiměřený místním poměrům a narušující právo žalobců co uživatelů sousedního pozemku je třeba pokládat pronikání hluku z reprodukované hudby ve všední dny a v sobotu po dobu více než „tří hodin denně“ a v neděli a ve státem uznané svátky „v čase od 6:00 hodin do 22:00 hodin“ (odst. 50).2. Ačkoli okresní soud nespatřuje v objasněných případech hluku ze strojů úmyslné obtěžování ani vybočení z místních poměrů, neboť „v místě sporu všichni vykonávají hlučné aktivity související s údržbou nemovitostí kdykoliv“, dochází k závěru, že je „neudržitelné“, aby hluk ze strojů byl v neděli a ve státem uznaných svátcích, které by měly být vyhrazeny odpočinku, imitován zcela bez omezení. Naznačuje proto okresní soud (poukazujíc na podobu s regulacemi obsaženými ve vyhláškách některých obcí), že se místním poměrům vymyká a užívání sousedních pozemků podstatně omezuje takové pronikání hluku, který je spojen s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk (např. sekačky na trávu, křovinořezu, motorové pily, cirkulárky, míchačky atp.) v neděli a ve státem uznané svátky v čase od 18. hod. do 8. hod.“ (odst. 48).3. Nákladovým výrokem uloženo je žalobcům, aby společně a nerozdílně nahradili žalovaném náklady řízení ve výši 9 451 Kč (výrok III). Vysvětluje k tomu, že žalobci žádali ochranu před třemi druhy imisí (hlukem, odpadem a zápachem), přičemž úspěch zaznamenali pouze v jednom z požadavků (v požadavku na zdržení se imisí zápachem vzali žalobu nikoli pro chování žalovaného zpět). Žalovaný tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 2/3, a proto mu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada 1/3 nákladů v řízení vynaložených (1/3 z celkem 28 352,80 Kč). V poměru 1 : 2 pak okresní soud rozděluje mezi účastníky povinnost náhradě nákladů (svědečného ve výši 790 Kč) placených v řízení státem tak, že žalovanému ukládá nahradit 263,39 Kč (výrok IV), žalobcům 526,78 Kč (výrok V).4. Proti rozsudku se včas odvolal žalovaný. V odvolání napadá výrok I a závislé nákladové výroky. Namítá především, že je napadený meritorní výrok nevykonatelný, neboť žalovanému ukládá zcela obecnou a bližším způsobem nespecifikovanou povinnost zdržet se obtěžování žalobců hlukem. Absentuje totiž ve výroku i v odůvodnění objektivní (měřitelný) údaj o tom, jakou míra hluku, resp. intenzitu hudby lze pokládat za přiměřenou místním poměrům a chybí pak i zjištění, že právě tato míra byla žalovaným překročena. Vytýká žalobce okresnímu soudu, že závěr o nepřiměřeně hlasité hudbě opírá pouze o výpověď svědka , právnická osoba, (otce žalovaného), zmiňující jeho nedoslýchavost jako měřítko intenzity hluku. Nad to vypovídal svědek , jméno FO, o „nepřiměřeně“ hlasité hudbě až po konfrontaci s potají pořízeným zvukovým záznamem jeho rozhovoru s žalobcem. Nesprávně okresní soud dle žalovaného vymezuje míru přiměřenou místním poměrům nikoli jen s přihlédnutím k tomu, co je obvyklé v obci , adresa, , ale i k tomu, jak jsou imise hluku regulovány vyhláškou v některých jiných obcích. Do napadeného rozhodnutí se promítá pouze subjektivní přesvědčení soudu, že stav, kdy občané provádějí hlučné práce o nedělích a svátcích v době do 8 hodin a v době od 18 hodin je „neudržitelný“. Podle žalovaného je mu v rozporu s ústavním pořádkem a toliko v odůvodnění rozsudku ukládán zákaz činnosti, kterou ostatní občané v obci vykonávat mohou. Subjektivitou zatíženy jsou i úvahy okresního soudu o nepřiměřené hlasitosti žalovaným pouštěné hudby. Hlasitost hudby totiž nebyla měřena. Je pak až „svévolí“ soudu, že žalobci toliko v odůvodnění rozsudku vymezuje, v jaké dny a jak dlouho může hudbu pouštět. Protože se soud nezabývá hlukem imitovaným v době tzv. nočního klidu (od 22:00 do 6:00 hod.), neboť ten je regulován předpisem veřejnoprávním, znamená to absurdně, že žalovaný bude moci hudbu pouštět teprve po 22. hodině. Žalobce má za to, že pokud při pouštění hudby nepřekračuje hygienické limity dané nařízením vlády č. 272/2011 Sb., jedná v souladu s právem. Nevymyká se pouštění hudby ani místním poměrům, jak bylo zjištěno z výpovědí svědků. Jednání žalovaného nelze nahlížet izolovaně, hluk z hudby imituje většina sousedů a žalobci pak imitují obtěžující monotónní hluk z elektrocentrály. Žalovaný vnímá žalobu jako šikanózní úkon daný nedostatečnou tolerancí žalobců, kteří využívají svůj relativně nedávno nabytý pozemek pouze k rekreaci, k jednání žalovaného spojenému s údržbou a úpravami pozemků a stavby, v níž žalovaný se svou rodinou bydlí trvale již desítky let. Žalovaný se v odvolání vymezuje rovněž proti tomu, jak okresní soud vyhodnotil žalobci předložené videozáznamy zachycující údajné imise hudby z pozemku žalovaného. Podle žalovaného nejsou tyto záznamy průkazné, neboť bylo zjištěno, že dva ze záznamů předkládaných žalobcem byly záznamem jediným označeným dodatečně rozdílnými údaji o pořízení. Vedle toho nelze ze záznamů zjistit, že právě z pozemku žalovaného se hudba šíří, a neobjasněna záznamy je rovněž hlasitost. Přihlédnuto by dle žalovaného mělo být i k tomu, že žalobci pořizovali záznamy cíleně, aniž by žalovaného požádali, aby hudbu nepouštěl. Bez významu mělo by dle žalovaného být, jakou hudbu případně pouští. Soud by se měl zabývat výlučně hlučností a nikoli kvalitou či obsahem hudebních textů. Nepřípadný je proto poukaz okresního soudu na to, že jde o opakované pouštění písní s vulgárními texty (zejména skladby „Zlatokopka“). Podle žalovaného nebyla prokázána ani nepřiměřená délka pouštění hudby, neboť soud měl k dispozici pouze dílčí nikoli ucelené nahrávky. Vymezuje se pak odvolatel rovněž proti věrohodnosti výpovědí svědků označených žalobci, poukazujíc na úzký osobní vztah k žalobcům (svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) nebo konfliktní vztah k žalovanému (svědkyně Michalíková). Okresní soud dle žalovaného opomíjí výpovědi těch svědků, které svědčí tvrzení žalovaného o místních poměrech a o tom, že v místě je nejčastějším původcem hluku z hudby , jméno FO, , jako svědek rovněž soudem slyšený. „Nezákonně“ pak okresní soud použil, co důkaz o (ne)věrohodnosti svědků manželů Matušíkových, záznam o šetření , právnická osoba, ve věci střelby (ze vzduchové zbraně) na vozidlo žalobce, neboť šetření o přestupku bylo ukončeno odložením věci bez vyslovení závěru o tom, zda a případně kdo byl původcem střelby z pozemku manželů Matušíkových. Manželé Matušíkovi jako nejbližší sousedé přitom dle žalobce věrohodně uváděli, že obtěžující hudbu či jiný hluk z pozemků žalovaného nezaznamenali. Jako obtěžující naopak označovali zvuk elektrocentrály žalobců. Nesprávné skutkové a navazují právní závěry okresního soudu, jakož i neurčitost napadaného meritorního výroku měly by být dle žalovaného důvodem pro to, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl.5. Žalobci navrhovali potvrzení rozsudku. Podle žalobců okresní s