84 Co 220/2025-217 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 475,66 Kč s úrokem ve výši 14,05 % ročně z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 763,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 4. 2014, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy byla dne 18. 4. 2014, Anonymizováno, žalovanému žalobkyní vyplacena částka 75 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 7 103 Kč. Žalovaný své splátky hradil nepravidelně a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Dle žalobkyně na jistině dlužil žalovaný částku 68 416,66 Kč, kdy dále žalobkyně požadovala obvyklý úrok ve výši 14,05 % z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, kdy vznesl námitku promlčení a dále poukázal na neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, kdy v předmětné smlouvě byl sjednán úrok ve výši 150,86 % ročně a RPSN ve výši 144,88 %. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že ve věci byl vydán rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, a na jeho základě bylo proti žalovanému vedeno exekuční řízení soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které skončilo zastavením z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu, kdy dne , datum, , pod č. j. , spisová značka, Okresní soud v Litoměřicích exekuci zastavil a toto rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským soudem v , adresa, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dle žalovaného nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby v důsledku vedení rozhodčího a následně exekučního řízení, kdy jednání žalobce naplňuje znaky zneužití práva, tak jak jej vyložil Ústavní soud ve svém nálezu pod sp. zn. II. ÚS 996/18.4. Okresní soud vycházeje ze zjištění, že mezi účastníky sporu byla dne 14. 4. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně dne 18. 4. 2014 žalovanému částku 75 000 Kč. Tato úvěrová smlouva byla shledána neplatnou soudy v, Anonymizováno, rámci exekučního řízení vedeného na základě rozhodčího nálezu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy smluvní ujednání této smlouvy jsou neplatná s ohledem na rozpor s dobrými mravy (úroková sazba sjednána ve výši 150,86 %a RPSN ve výši 150,85 %) a pokud do této součástí smlouvy o úvěru byla i rozhodčí doložka, je třeba dospět k závěru, že i tato je neplatná a rozhodce, který vydal exekuční titul neměl dostatek pravomoci k jeho vydání. K tomuto závěru dospěl jak Okresní v , Anonymizováno, ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak odvolací soud, tj. Krajský soud v , adresa, ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dne 8. 9. 2014 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které bylo žalovanému sděleno, že ke dni 25. 8. 2014 došlo ze strany žalobkyně pro neplacení smluvených splátek došlo k zesplatnění úvěru.5. Při právním posouzení pak okresní soud uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, kdy poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Za takové situace by pak žalobkyni náleželo bezdůvodné obohacení, které by bylo tvořeno rozdílem mezi žalobkyní poskytnutou částkou žalovanému a jím uhrazeným plněním žalobkyni. Okresní soud však přihlédl k žalovaným vznesené námitce promlčení a uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že byla předžalobní výzva žalobkyní zaslána žalovanému v září 2014, uběhla již tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) pro podání žaloby, která byla podána až dne 9. 2. 2024. Nárok žalobkyně je tedy promlčen a žalobu je třeba zamítnout. V této souvislosti poukázal na několik rozhodnutí odvolacích soudů, které v obdobné situaci shledaly námitku promlčení důvodnou. Dále pak okresní soud uvedl, že rovněž dle ust. § 6 odst. 2 věta druhá o. z. je třeba žalobu zamítnout, kdy dle tohoto zákonného ustanovení nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně se o své vůli rozhodla, že nárok proti žalovanému bude uplatňovat v rozhodčím řízení, zjevně v domnění, že v řízení před soudem by byla se svým nárokem z absolutně neplatné úvěrové smlouvy neúspěšná. Pokud žalobkyně po mnoho let vedla nezákonně exekuční řízení, nemůže se dle okresního soudu nyní dovolávat stanovení promlčecí doby řízení před soudem. Žalobu tak v celém jejím rozsahu zamítl a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení zcela úspěšnému žalovanému.6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do části zamítavého výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba v části 50 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 364 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a nákladovému výroku II., podala žalobkyně odvolání. V něm shrnula skutková zjištění učiněná okresním soudem a vyjádřila závěr, že nárok není promlčen. Zdůraznila zejména skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2011, kterým došlo dle okresního soudu ke sjednocení judikatury při posuzování platnosti, resp. neplatnosti rozhodčích doložek, řešilo případy neurčitého určení rozhodce v rozhodčí smlouvě. V daném případě se však o takový případ nejedná, neboť rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, byl v rozhodčí smlouvě jmenovitě určen. Za neplatnou lze tedy považovat pouze takovou rozhodčí doložku, resp. rozhodčí smlouvu, obsahující náhradní volbu rozhodce, a pouze v takovém případě nelze po 11. 5. 2011 po dobu rozhodčího řízení a následného exekučního řízení přihlížet ke stavení běhu promlčecí doby. Nelze tak souhlasit se závěrem okresního soudu, dle kterého žalobkyně vědomě ignorovala judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek a exekučních titulů. Rozhodčí žaloba podaná žalobkyní v posuzovaném případě měla dle žalobkyně za následek stavení běhu promlčecí lhůty. Dále žalobkyně poukázala na to, že v daném případě podala žalobu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení na základě neplatného rozhodčího titulu zastaveno (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019, rozhodnutí NS ČR ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5258/2016). Žalobkyně podala žalobu ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce a k promlčení nároku nedošlo. Žalobkyně dále uvedla, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je třeba považovat za rozporné s dobrými mravy. Žalobkyně nezavinila marné uplynutí promlčecí doby, kdy v této souvislosti poukázala na dle ní přiléhavou judikaturu vyšších soudů. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná měl přiznat žalobkyni alespoň nárok z bezdůvodného obohacení. Ze strany žalobkyně nedošlo ke zneužití práva, kdy exekuce byla zahájena pověřením soudu a ten tak zjevně nemohl znát judikaturu, která teprve po pověření exekutora vedením exekuce vznikne. Ze strany žalovaného nebyla žalobkyni dosud vrácena, krom jediné splátky, zbývající poskytnutá částka. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a v napadeném rozsahu žalobě vyhověl.7. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání vyjádřil souhlas s právním posouzením věci okresním soudem, kdy z judikatury citované žalobkyní v jejím odvolání dovodil žalovaný zcela odlišné právní závěry a uvedl, že k promlčení nároku by nedošlo pouze v případě, že by pohledávka, u níž byla uplatněna neplatná rozhodčí doložka a následně nařízena exekuce, vznikla před datem 11. 5. 2011, tj. před datem sjednocení judikatury. I pokud byl v daném případě jmenovitě určen rozhodce, je třeba připomenout judikaturu sjednocenou pro případ nepřiměřené výše úrokové sazby a shledání uvěrové smlouvy včetně rozhodčí doložky neplatnými, a to již v roce 2004 (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). K nemravnosti smluvních pokut se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy dle žalovaného tak již od roku 2012 byla sjednocena judikatura vztahující se na posuzovaný případ. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což rovněž vede k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. Zmínila i skutečnost, že žalobkyně za účelem rychlého vymožení svých pohledávek z neplatných smluv o úvěrech, využila služeb , právnická osoba, , která pro ni, dle žalovaného nezákonně zajišťovala exekuční tituly následně využité pro vedení exekučních řízení. Tyto exekuční tituly však byly následně shledány neplatným