95 Co 324/2025-55 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“) zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 761,40 Kč s úrokem z prodlení v částce 3 416,22 Kč, s úrokem v částce 1 336,24 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 111,20 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 111,20 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a dále částky 41 997,80 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 089,10 Kč, s úrokem v částce 3 597,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 254,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 31 254,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a částky 17 128 Kč s úrokem z prodlení v částce 847,26 Kč, s úrokem v částce 1 870,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 659,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 659,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 217 Kč a částku 14 177 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . tři úvěrové smlouvy, a to, Anonymizováno, , datum, na částku 17 000 Kč, dne , datum, na částku 38 000 Kč a dne , datum, na částku 28 000 Kč. Úvěry ve výši 17 000 Kč a 28 000 Kč byly žalované vyplaceny v hotovosti, úvěr ve výši 38 000 Kč byl žalované dle smlouvy poskytnut ve výši 33 725 Kč v hotovosti, částka 4 275 Kč byla použita na refinancování předchozího úvěru žalované. Žalovaná na první úvěr splatila částku 5 783 Kč na druhý úvěr 19 548 Kč a na třetí úvěr uhradila 18 607 Kč. Na základě prohlášení původní věřitelky měla být úvěruschopnost žalované posouzena na základě prohlášení žalované, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má partnera, jednu vyživovací povinnost, že příjmem žalované je invalidní důchod s příjmem 11 487 Kč (při druhém úvěru 13 932 Kč, při třetím úvěru 14 194 Kč) s výdaji ve výši 3 000 Kč. V případě prvního úvěru žalovaná tvrdila splátky dluhů ve výši 1 280 Kč, při druhém úvěru již tvrdila splátky dluhů ve výši 3 300 Kč, při třetím již splátky 5 636 Kč). Okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z tvrzení žalované, aniž tyto ověřila, čímž porušila povinnost jí uloženou § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož jsou uzavřené úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žalované – dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. V předmětné věci proto okresní soud uložil žalované povinnost žalobkyni, která pohledávky za žalovanou nabyla postupní smlouvou, částky odpovídající částkám žalované vyplacených snížených o výši splátek žalovanou uhrazených, tj. žalované poskytnutých, z úvěru 38 000 Kč toliko částku 14 177 Kč (rozdíl mezi žalované vyplacené částky 33 725 Kč a žalovanou zaplacené částky 19 548 Kč), z úvěru ve výši 28 000 Kč částku 22 217 Kč (započtena uhrazená částka 5 783 Kč), z úvěru ve výši 17 000 Kč neuložil okresní soud žalované zaplatit ničeho, když z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že na tento bylo žalovanou uhrazeno celkem 18 607 Kč. Okresní soud uzavřel, že částka 4 275 Kč, která měla být v rámci druhého úvěru v celkové výši 38 000 Kč poskytnuta žalované formou započtení na dluh žalované u právní předchůdkyně žalobkyně z jiné (dříve uzavřené) úvěrové smlouvy, nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované, neboť nebyla žalované vyplacena, a ani nedošlo k účinnému započtení pohledávky žalované v tomto rozsahu na pohledávku žalobkyně. V této souvislosti okresní soud odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 84 Co 264/2023-43 a č. j. 84 Co 236/2023-71. Jelikož je splatnost poskytnuté jistiny v takovém případě určena buď dohodou účastníků, nebo až rozhodnutím soudu, kdy teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení, okresní soud uzavřel, že žalobkyni právo na úrok z prodlení nevzniklo a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Okresní soud s ohledem na to, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, nezjišťoval její možnosti a uložil jí povinnost zaplati do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, když žalované, které byla v řízení převážně úspěšná (s ohledem na rozsah, v němž byla žaloba zamítnuta), žádné náklady řízení nevznikly.3. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 4 275 Kč a výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně namítala, že částka 4 275 Kč byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, dne , datum, , dle které byla žalované poskytnuta celkem částka 38 000 Kč, z toho 33 725 Kč v, Anonymizováno, hotovosti a částka 4 275 Kč byla použita v souladu se zněním úvěrové smlouvy „na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “. Žalobkyně namítala, že částka 4 275 Kč byla žalované poskytnuta ve formě jejího započtení vůči pohledávce původního věřitele. Žalobkyně tvrdila, že za bezdůvodného obohacení je třeba považovat celkově poskytnutou částku po odečtení úhrad žalované. Z uvedeného důvodu žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil ve výroku I. tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni dalších 4 275 Kč a uloží ji povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání nedůvodným. Vyhovující výrok II. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku I., jež nejsou výroky na napadené části výroku I. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.6. Odvolací soud zejména zjistil nesprávný procesní postup okresního soudu, který o žalobě rozhodl bez nařízeného jednání, když žalobkyně výslovně nesouhlasila s rozhodnutím bez jednání. Vydání rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání, v případě nesouhlasu účastníků, představuje vadu řízení, která by za určitých podmínek mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebrojila proti závěrům okresního soudu o nedostatečnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, nepovažoval odvolací soud výše uvedenou vadu, za vadu, pro kterou by bylo na místě rozsudek okresního soudu ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a současně věc podle § 221 odst. 1 písm. a) a okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně svým odvoláním brojí toliko proti nepřiznání částky 4 275 Kč, která měla být její právní předchůdkyní poskytnuta žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , formou započtení na pohledávku vzniklou z dříve s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni bylo v rámci jednání před odvolacím soudem umožněno, aby se k této otázce vyjádřila a označila důkazy, když byla k jednání řádně předvolána a současně předem písemně k vyjádření resp. označení důkazů odvolacím soudem vyzvána.7. Odvolací soud při jednání dne , datum, doplnil skutkový stav zjištěný okresním soudem, když provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , jejímž předmětem byl úvěr ve výši 38 000 Kč, který měla žalovaná čerpat tak, že „...bude spotřebitelský úvěr, resp. jeho část, podle Smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí celkem 4 275 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky Zákazníka podle předchozí věty, tedy částka ve výši 33 725 Kč.“ Ze zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr 40 000 Kč, ke svým poměrům v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má partnera, má jednu vyživovací povinnost, je , Anonymizováno, důchodce, je