14 Co 366/2025-191 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 231 618,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do zaplacení 7 306,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 56,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 221,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 763,58 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 57 264,58 Kč od , datum, do zaplacení, částky 6 810,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 470,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 858,84 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 47 359,84 Kč od , datum, do zaplacení, částky 17 504,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 364,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 147,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 524,81 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 13,9 % ročně z částky 78 125,81 Kč od , datum, do zaplacení, částky 13 941,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 228,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 766,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 034,49 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 91 535,49 Kč od , datum, do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 201,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně čtyři úvěrové smlouvy, a to dne , datum, podle které čerpal 100 000 Kč a vrátil 37 980 Kč, dne , datum, podle které čerpal stejnou částku a vrátil 21 907,41 Kč, dne , datum, podle které čerpal 50 000 Kč a vrátil 8 951,98 Kč a dne , datum, podle které čerpal částku 59 000 Kč a vrátil 8 542,54 Kč. Žalovaný čerpal celkem 309 000 Kč a nesplatil 231 618,07 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, příjmy žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, jeho výdaje, osobní poměry a trvání pracovního poměru však nijak neověřovala. Smlouvou z , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky ze smluv žalobkyni.3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou neplatné, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů, neboť původní věřitelka vyšla z jednostranného prohlášení žalovaného stran jeho výdajů a osobních poměrů. Okresní soud tak učinil závěr, že posuzované úvěrové smlouvy jsou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru sníženou o již uhrazené splátky, tedy 231 618,07 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je v souladu s § 1979 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), založena smlouvou o postoupení pohledávek.4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu. Jelikož dlužník je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, je splatnost poskytnuté jistiny v takovém případě určena buď na základě dohody účastníků nebo až rozhodnutím soudu, přičemž datum splatnosti není závislé na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni dosud právo na úrok z prodlení nevzniklo. Jelikož byl žalovaný pasivní, okresní soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu povinnost plnit do 3 dnů od právní moci jeho rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na přiznání úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 231 618,07 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně má za to, že žalovaný se do prodlení nedostal až případným určením nové splatnosti soudem, ale již dříve na základě výzev k úhradě. Takto byl žalovaný k zaplacení jistiny vyzván nejprve oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, se lhůtou k plnění v trvání 10 dnů, následně i předžalobní výzvou ze dne , datum, . Jistina dluhu tak byla splatná již před podáním žaloby, pročež jí vznikl nárok i na zákonný úrok z prodlení. Namítá, že okresní soud na ni nesprávně přenesl důkazní břemeno ohledně schopnosti žalovaného dluh splnit. Pokud by se měl žalovaný dovolávat zvláštní ochrany spotřebitele při určení splatnosti, musel by sám tvrdit a prokázat, že nebylo v jeho možnostech jistinu ve stanovené lhůtě vrátit. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudky Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , adresa, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Protože žalovaný v řízení žádná tvrzení ani důkazy o svých majetkových a výdělkových poměrech nepředložil, nebyl podle žalobkyně důvod k závěru, že dosud není v prodlení.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo jeho rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označených rozhodnutích odvolacích soudů jsou s rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v ozn