Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 53 234 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z částek 43 363 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení, 9 871 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a na nákladech s uplatněním pohledávek 2 400 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 10 682 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobce se v řízení domáhal žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 29. 5. 2025, zaplacení 43 363 Kč a 9 871 Kč coby provizí dle faktur č. , hodnota, a , hodnota, za provedení montáží zařízení, prodávaných žalovanou. Se žalovanou měl žalovaný sjednánu smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 2. 5. 2024. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se nevyjádřila ani písemně, ani se nedostavila (bez omluvy) k jednání. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti a žalovaná promeškala procesní příležitost k procesní obraně před procesní koncentrací řízení.3. Po provedení důkazů dospěl okresní soud k závěru, že smlouvou žalobce prokázal, že jako živnostník sjednával a dohody jménem žalované, směřující k prodeji systémů na úsporu pitné vody a šetřičů EWS. V případě instalace těchto produktů má žalobce nárok na provizi 45 Kč za umyvadlo, 60 Kč za toaletu, 20 Kč za sprchu a 35 Kč za ramínko, dále na amortizaci (vozidla) 8,96 Kč za km. Nárok na provizi je sjednán úhradou kupní ceny klientem žalované. Splatnost je sjednána 25. dnem následujícího měsíce. Za žalovanou dohodu podepsala. Žalobce doložil předávací protokoly č. l. 9 a 10, dle kterých na dvou školách namontoval či předal 213 kusů M24 – 4l, 70 kusů WC stop, předal 10 kusů klíčů M24, předal 120 kusů známek. Dle výkazů č. l. 11 a násl. na základě toho vyúčtoval 9 871 Kč. Tomu odpovídá faktura č. , Anonymizováno, na č. l. 18 se splatností 4. 4. 2025. Dále je předložena faktura č. , Anonymizováno, na č. l. 17 se splatností 14. 2. 2025. K této faktuře se vztahuje komunikace č. l. 19 a 20, dle které je patrné, že došlo k úpravě fakturace na přání žalované, která fakturaci po úpravě uznává, vyjadřuje vůli následně dodatečně řešit „záruky, instalace, povinnosti, reklamace“ coby přetrvávající závazky žalobce. Žalobce předložil upomínky (č. l. 27, 28, 38, 45, 48, 54, 60 a 66). Zřejmě na poslední z nich bylo žalovanou reagováno nedatovaným podáním č. l. 77, která naznačuje přinejmenším částečnou obranu proti fakturovaným plněním, která však zůstala procesně nevyužita. Dále předložil oznámení o výši úroku z prodlení k oběma fakturám. Žalobce veškeré písemnosti (s výjimkou dopisu č. l. 45, 46, zaslaného doporučeně) zasílal datovou schránkou a předložil četná potvrzení o jejich doručování, která tvoří polovinu spisového materiálu a nemá procesní význam je uvádět jednotlivě. K právní stránce soud uvedl, že vyšel ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. S odkazem, resp. citací § 2483 odst. 1 o. z. uvedl, že nebylo předmětem řízení, do jaké výzvy žalobce obchody skutečně aktivně vyhledával a zprostředkovával, avšak v dané věci se soudu jeví, že podstatou plnění je spíše smlouva o dílo či má být zastřen (§ 555 o. z.) závislý pracovní poměr, neboť provize z obchodního zastoupení (§ 2499 o. z.) byla účtována výhradně za montáž artiklu, nikoliv za artikl samotný. Ani to však nebrání přiznat plnění, jehož charakter a výše byla písemně výslovně ujednána a pro jehož nárok žalobce vykonal, co bylo písemně dohodnuto („provize za instalovaný produkt“). Stejně tak má žalobce nárok na „amortizaci“, tedy na náklady spojené s obchodním zastoupením (§ 2500 o. z.), resp. s cestovní náhradou na místa montáže. I proplácení cesty ke klientům vedle provize svědčí spíše o smlouvě o dílo či závislém pracovním poměru. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše sazby odpovídá rozhodnutím ČNB a počátek prodlení odpovídá fakturacím. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení zcela úspěšný.4. Ve lhůtě stanovené zákonem podala žalovaná proti rozsudku odvolání.5. Namítla, že jí nebylo umožněno z důvodu na straně soudu se procesně bránit, ani se účastnit jednání soudu, neboť jí nebylo před doručením rozsudku ze strany soudu doručeno ničeho, na co by bylo možné reagovat. Byla jí ze strany soudu doručena listina „žádost o vydání platebního rozkazu“, nicméně šlo o podání žalobce, které nesplňovalo procesní předpoklady žaloby a nebylo doplněno jakýmkoliv podáním soudu, které bylo možné očekávat (usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě). Žalované nebylo doručeno předvolání k jednání. Žalované nebyla známa spisová značka řízení, nebyla schopna jakkoliv procesně reagovat a ani se procesně bránit z důvodů ležících výlučně na straně soudu.6. Žalobce se k odvolání vyjádřil při jednání odvolacího soudu. Nahlédl do předmětného spisu a má za to, že odvolací důvody žalované se nezakládají na pravdě, jiné odvolací důvody přitom žalovaná neuvedla, a tudíž by dle žalobce měl odvolací soud omezit přezkum pouze na důvody uváděné v odvolání.7. Odvolací soud přezkoumal dl e§ 212 a násl. o. s ř. napadený rozsudek a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.8. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval odvolacím důvodem uvedeným žalovanou v odvolání, přičemž si v tomto směru provedl i vlastní šetření. Ze spisu odvolací soud zjistil, že na základě pokynu soudce 29. 6. 2025 (č. l. 82) byla žalovaná vzorem č. 14 obeslána na jednání soudu dne 13. 8. 2025 v 9,30 hodin. Spolu s tímto předvoláním byl dle pokynu soudce zaslán žalované návrh a vydání elektronického platebního rozkazu a jeho doplnění žalobcem nazvané „Návrh na vydání platebního rozkazu“ (č. l. 3), v němž žalobce podrobně popsal právní vztah se žalovanou a situaci, která jej vedla k podání návrhu u soudu. Pokynu soudce odpovídá i potvrzení o dodání a doručení do datové schránky žalované dne 10. 6. 2025, z něhož vyplývá, že žalované bylo tohoto dne doručeno předvolání na 13. 8. 2025 v 9,30 hodin, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jakož i listina nazvaná “Žádost o vydání platebního rozkazu“. Následně vzhledem k argumentaci žalované uvedené v odvolání, odvolací soud vyzval soud I. stupně, aby ověřil, zda skutečně shora uvedené listiny byly doručeny žalované. Soud I. stupně poté předložil odvolacímu soudu „detail zprávy“ z datové schránky (č. l. 101), z níž bylo taktéž doručení těchto tří listin žalované ověřeno. Žalovaná byla následně odvolacím soudem vyzvána, aby k jednání odvolacího soudu doložila svá tvrzení, že jí byla doručena pouze listina nazvaná „Žádost o vydání platebního rozkazu“ a žádné další listiny jí doručeny nebyly. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila a ani jiným způsobem své tvrzení nedoložila. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně postupoval zcela v souladu s občanským soudním řádem a žalované řádně a včas doručil předvolání k jednání soudu, jakož i návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a doplňující návrh žalobce na vydání platebního rozkazu.9. Poté odvolací soud dle § 212a odst. 1 o. s. ř. přistoupil i k přezkoumání rozsudku soudu I. stupně ve věci samé, přičemž zopakoval dokazování smlouvou o obchodním zastoupení, předávacím protokolem, reportem, fakturou, dopisem, dopisem. Ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky odvolací soud mimo jiné zjistil, že se žalobce zavázal instalovat u klienta šetřiče vody, vyvíjet uvedenou činnost v České republice i v zahraničí, propagovat a představovat výrobky žalované, vyvíjet činnost směřující k uzavírání obchodů. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci za jeho činnost provizi, přičemž v čl. V. bod 2. byla smluvena provize za každý instalovaný produkt na jednotlivých sanitárních zařízení včetně DPH a taktéž amortizace 8,96 Kč/km. Z předávacích protokolů ze dne 17. 1. 2025 a 20. 1. 2025 odvolací soud zjistil tak, jako soud I. stupně, jaká zařízení žalobce instaloval na škole Základní škola , adresa, a Základní škola , adresa, , přičemž tyto výrobky byly zákazníky převzaty. Z listiny nazvané report (konkrétně č. l. 11) se podává, že žalobce sděluje, co vše instaloval ve dnech 17 1. 2025 a 20. 1. 2025 na shora uvedených školách a co pouze předával zákazníkovi, přičemž dále zde žalobce uvádí ceny za tyto instalace a jízdy, přičemž vyúčtované částky se shodují s ujednáním ve smlouvě o obchodním zastoupení. Z faktury č. , hodnota, znějící na 43 363 Kč se podává, že ji žalobce vystavil dne 30. 1. 2025 se splatností 14. 2. 2025, přičemž jsou zde uvedeni zákazníci, u nichž byla instalace v celkové výši odměny 33 140 Kč provedena a též je zde uvedena cena za amortizaci vozidla ve výši 10 223 Kč. Z faktury č. , hodnota, znějící na 9 871 Kč se podává, že ji žalobce vystavil dne 29. 1. 2025 se splatností 4. 4. 2025 a účtuje žalované odměnu za instalaci produktů Základní škola , adresa, a Základní škola , adresa, ve výši 8 115 Kč a cenu za amortizaci vozidla 1 756 Kč. Z dopisu (č. l. 19) adresovanému žalobci, který není datován, se vyjadřuje souhlas s částkou uvedenou na faktuře po kontrole reportu, avšak je zde žádost o její opravu na datum vystavení 30.1. 2025 se splatností 14 dní. Dále je zde uvedeno, že závady žalobce bude řešit právního zástupce. Z dopisu žalované opět bez datace (č. l. 77), který je reakcí na předžalobní výzvy žalobce se podává, že faktura , hodnota, znějící na 43 363 Kč byla žalovanou vrácena a není evidována jako náklad vzhledem k reklamacím klienta, faktura č. , hodnota, na částku 9 871 Kč nebyla žalovanou odsouhlasena a též byla vrácena. Dále se žalovaná v dopise zabývá tvrzeným šířením nepravdivých zpráv a žádá žalobce o okamžitou nápravu.10. Odvolací soud obdobně jako soud I. stupně uzavřel, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení dle § 2483 odst. 1 o. z. Vyvíjení činnosti směřující k uzavírání obchodů, popř. propagace výrobků, nebylo předmětem tohoto řízení, nicméně předmětná smlouva obsahovala v čl. V. bodu 2 i odměnu za instalaci předmětných produktů na sanitární zařízení. Žalobce přitom dle tohoto ujednání postupoval. Předmětem řízení bylo zaplacení odměny /provize za činnosti žalobce uskutečněné v prosinci 2024 ve výši 43 363 Kč a v lednu ve výši 9 781 Kč.11. Ohledně odměny za činnosti provedenou v měsíci prosinec 2024 odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že žalobci na tuto odměnu vznikl nárok, když bylo prokázáno dopisem, sice nedatovaným (č. l. 19), že po kontrole reportu žalovaná souhlasí s částkou uvedenou na faktuře, ale žádá o opravu s datem vystavení 30. 1. 2025 a se splatností 14 dnů. Při hodnocení tohoto důkazu ve vzájemné souvislosti s fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 30. 1. 2025 se splatností 14.2. 2025 znějící na 43 363 Kč má odvolací soud za to, že žalobce právo na zaplacení smluvní odměny v této výši prokázal a že nedatovaný dopis se váže k činnostem žalobce vyúčtovaným touto fakturou a pravděpodobně se k tomuto dopisu váže záznam z datové schránky – Detail zprávy s předmětem: Vyjádření k reportu prosinec 2024 a odesílatelem je žalovaná.12. Co se týká plnění vyúčtovaného žalobcem fakturou č. , hodnota, znějící na 9 871 Kč, i zde má odvolací soud shodné se soudem I. stupně za to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku, když předávacími protokoly, kterými odvolací soud provedl důkaz, byla prokázána činnost žalobce u zákazníků ve dnech 17. 1. 2025 a 20. 1. 2025, v reportu poté žalované žalobce vysvětlil rozsah instalace na těchto školách a rozsahu instalace odpovídá vyúčtování včetně amortizace provedené jak již v samotném reportu, tak i ve faktuře č. , Anonymizováno, znějící na 9 871 Kč.13. Taktéž žalobcem uplatněný nárok na úrok z prodlení z obou částek je po právu v souladu s ust. § 1970 o. z., kdy výše úroku z prodlení je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013. Žalobce též prokázal doručení předmětných faktur žalované. Žalobci vzniklo i právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v rozsahu 2x 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně správně určených nákladů řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst.1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalobce a vzniklo mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 062 Kč, která představuje jeden úkon právní služby advokáta za účast u jednání odvolacího soudu 3 260 Kč (§ 7 bod 5, § 12 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), spolu s režijním paušálem 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhradou za promeškaný čas na cestě z , Anonymizováno, do Ústí nad Labem 2x 150 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a jízdné vlakem z , Anonymizováno, do Ústí nad Labem a zpět 2x 26 Kč, kdy soud vycházel z ceny základní jízdenky integrovaného dopravního systému (Doprava Ústeckého kraje), neboť právní zástupce neidentifikoval vozidlo použité k cestě na jednání odvolacího soudu a nedoložil technický průkaz použitého vozidla. Místo a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst.1 o. s. ř.).