29 Co 390/2025-95 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 404 312,73 Kč ve splátkách ve výši 100 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, výrokem II žalobu v rozsahu částky ve výši 10 655,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 759,45 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 396,98 Kč, s úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zamítl, a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , PSČ , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), byla dne 24. 3. 2023 uzavřena smlouva o RePůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému , částka, za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s 11,90 % ročně vrátit v 120 měsíčních splátkách po 6 113 Kč splatných k 24. dni v měsíci. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení poprvé 30. 11. 2023. Původnímu věřiteli uhradil pouze 28 687,27 Kč. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 1. 7. 2024 a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužných částek. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025. Žalovaná částka je podle žaloby tvořena dlužnou jistinou 414 967,94 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný úrok ve výši 23 759,45 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 396,98 Kč, úrok ve výši 11,60 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaný namítal, že mu byla diagnostikována epilepsie, v současnosti nemá žádný příjem a ni nepobírá žádné dávky, je evidovaný na Úřadu práce a živí ho matka a babička, s nimiž žije. Má základní vzdělání, nemoc ho omezuje při hledání zaměstnání. Má dceru, výživné však nemá povinnost hradit. Nemá z čeho hradit žalovaný dluh.3. Okresní soud věc posoudil podle dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o úvěru, která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, spotřebitel. Okresní soud se tedy ve smyslu § 86 z.s.ú. zabýval tím, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Po provedeném dokazování i přes výzvu dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský zákoník (dále též jen „o.s.ř.“) však dospěl však k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že žalovaný měl měsíc před poskytnutím úvěru na účtu záporný zůstatek v povoleném debetu, při obratu na účtu dvojnásobně převyšujícím jeho příjem ze zaměstnání, což jsou jasné znaky předlužení a pádu do dluhové spirály, které původní věřitel zcela pominul při posuzování úvěruschopnosti. Dále se chybně původní věřitel omezil při posuzování výdajů žalovaného pouze na jeho deklaraci o měsíčních výdajích 7 000 Kč k níž přičetl životní minimum, ač z výpisu z účtu žalovaného plynou výdaje násobně vyšší, tudíž závěr původního věřitele o platební kapacitě žalovaného 8 000 Kč měsíčně byl zcela nadhodnocený a neodpovídal informacím, které měl původní věřitel o žalovaném k dispozici. Okresní soud dále postrádal důkazy k prokázání žalobních tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně prověřil informace z veřejných registrů SOLUS a BRKI/NRKI týkající se žalovaného, ač při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval k prokázání těchto skutečností. Okresní soud proto uzavřel, že smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná, a žádné smluvní nároky (smluvní pokuty, úroky, pojištění) či poplatky proto nelze přiznat. Zůstává jen povinnost žalovaného podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, tedy částku 404 312,73 Kč.4. Pro stanovení lhůty k plnění okresní soud vyšel z toho, že nebylo tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 404 312,73 Kč kapitalizovaný i plynoucí od 14. 12. 2024 do zaplacení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 404 312,73 Kč rozhodl podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Shledal, že s ohledem na možnosti spotřebitele mohou být splátky jistiny zcela minimální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Přihlédl k tomu, že ač je žalovaný v v produktivním věku 30 let, soud musel přihlédnout k tomu, že se u něj v květnu 2024 projevila epilepsie s opakujícími se generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty. Plyne z lékařské zprávy, že pracovní schopnost žalovaného je značně omezena, neboť má zakázáno řídit motorová vozidla, pracovat ve výškách (nad 1,5 m) a nad volnou hloubkou, u zdrojů sálavého tepla a vysokého napětí, u otevřeného ohně, u otevřených (případně nekrytých) rotačních strojů, vrtaček, běžících pásů a na noční směny, což vylučuje uplatnění v řade dělnických zaměstnání, o něž se žalovaný vzhledem k dosaženému základnímu vzdělání uchází. S ohledem na to, že žalovaný nemá v současnosti žádné vlastní příjmy, má jen velmi omezenou možnost pracovat způsobenou nemocí propuknutou před rokem a půl a ani o invalidní důchod si zatím nepožádal, určil soud splátky jistiny pouze zcela minimální ve výši 100 Kč měsíčně, jejichž splatnost určil. Soud nepřistoupil k použití institutu ztráty výhody splátek, neboť z § 87 odst. 3 z.s.ú. plyne, soud sice může spotřebitele zavázat k se splnění dluhu z neplatné smlouvy o úvěru skrze splátky v budoucnosti, avšak režim splácení lze změnit jen a pouze pozdějším soudním rozhodnutím. Takové pozdější rozhodnutí nelze obejít tak, že se dluh už na základně prvotního rozsudku stane zcela splatným pro nesplnění některé ze splátek. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o.s.ř., na základě kterého okresní soud zohlednil nesprávnost postupu žalobkyně při poskytování úvěru i aktuální majetkové poměry žalobce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku I ohledně lhůty k plnění a výroku III ohledně nákladů řízení. Namítala, že ačkoli nebrojí proti samotné výši přiznaného bezdůvodného obohacení, nesouhlasí jednak s výší splátky stanovené soudem prvního stupně, jednak s tím, že splátky nebyly určeny pod ztrátou výhody splátek. Podle žalobkyně neodpovídá takto nastavený splátkový režim požadavkům ustálené judikatury, neboť soud prvního stupně přihlížel pouze k poměrům dlužníka a dostatečně nezohlednil oprávněné zájmy věřitele. Žalobkyně upozornila na to, že měsíční splátka ve výši 100 Kč vede k celkové době splácení téměř 337 let, což je podle jejího názoru zcela nepřiměřené a představuje nepřípustné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V této souvislosti odkazuje na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015), podle níž má být při úvaze o splátkách zohledněna k povaha projednávané věci a přiznaného nároku a osobní a majetkové poměrům účastníků včetně zvážení toho, zda případné zaplacení peněžitého dluhu ve splátkách nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s jejím placením neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud prvního stupně podle žalobkyně tyto okolnosti nevzal v úvahu. Dále žalobkyně namítá, že absence ujednání o ztrátě výhody splátek povede k neúměrnému zatížení věřitele vymáháním každé jednotlivé splátky a ve výsledku i ke zvýšení nákladů exekuce, které by nakonec nesl žalovaný. Z těchto důvodů navrhuje, aby splátky byly stanoveny ve výši, která umožní splacení dluhu do dvou let, a to pod ztrátou výhody splátek. K otázce nákladů řízení žalobkyně uvádí, že v řízení dosáhla převážného úspěchu, přičemž dle výroku ve věci samé činí její úspěch 77 %. Za této situace by podle žalobkyně měl soud postupovat podle § 142 o. s. ř. a přiznat jí odpovídající část nákladů řízení, zde 54 %. Aplikace § 150 o. s. ř. je podle žalobkyně možná jen výjimečně a za existence důvodů hodných zvláštního zřetele, které však v projednávané věci dle jejího názoru dány nejsou. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nevymezil konkrétní okolnosti, které by takovou výjimku odůvodňovaly, a že použití § 150 o. s. ř. nelze založit pouze na úvaze, že žalobkyně či její právní předchůdce přispěli k vyvolání soudního sporu. Argumentuje, že následky neplatnosti