30 Co 300/2025-224 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 14 583 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 583 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 691 Kč.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobce se domáhá zaplacení 14 583 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi matkou žalobce a žalovaným byla před několika lety uzavřena ústní dohoda, na jejímž základě žalovaný nechal zasílat na bankovní účet matky žalobce své příjmy, či jejich část, a matka žalobce z tohoto bankovního účtu hradila pravidelné platby žalovaného. Konkrétně se žalobce domáhá zaplacení „nedoplatku“ za období od srpna 2021 do ledna 2022 s tím, že za celé toto období byly připsány na účet matky žalobce příjmy žalovaného ve výši 236 409 Kč, zatímco výdaje žalovaného z účtu matky činily 250 992 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činí částku 14 583 Kč.3. Podle okresního soudu žalovaný nesporoval existenci ústní dohody mezi ním a matkou žalobce, na jejímž základě prováděla matka žalobce za žalovaného pravidelné platby. Sporoval však tvrzení žalobce o obsahu dohody. Žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neuvedl konkrétní tvrzení k obsahu dohody. Konkrétní obsah dohody, zejména co se týče způsobů vypořádání vzájemných nároků, tedy tvrzen ani prokázán nebyl. Okresní soud v návaznosti na uvedené uzavřel, že na základě provedených důkazů je zřejmé, že matka žalobce hradila za žalovaného jeho závazky, čímž se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalobce prokázal, že je právním nástupcem po zemřelé matce. Prokázal také, že matka žalobce prostřednictvím svého účtu plnila za žalovaného částku ve výši 14 583 Kč. Žalovaným naopak nebyly tvrzeny ani prokázány konkrétní hotovostní platby, jimiž by byla částka 14 583 Kč vyrovnána. Stejně tak žalovaný neprokázal, že by se v případě 14 583 Kč jednalo například o dar. K obraně žalovaného vztahující se k „zadržované“ částce 2 000 Kč okresní soud uvedl, že žalovaný popírá celou pohledávku, popírá tedy i to, že má nějaké peněžní prostředky žalobce u sebe. Proto k této obraně žalovaného okresní soud nepřihlížel. Žalobě proto okresní soud vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení majícího oporu v § 1970 o. z. za situace, kdy žalovaný ve lhůtě stanovené výzvou k úhradě dlužné částky dluh neuhradil. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolal žalovaný. Namítá, že okresní soud nerespektoval výhrady odvolacího soudu vyjádřené ve zrušujícím usnesení č. j. 30 Co 112/2023-110 ze dne 30. 11. 2023. Aktuální skutkový stav se nezměnil oproti skutkovému stavu předcházejícímu zrušujícímu rozhodnutí. Okresní soud však i přesto rozhodl shodně jako v předcházejícím rozsudku. Žalovaný uvádí, že na účetnictví, jakožto předmětu ústní dohody, se se žalobcem shodli. Za takového stavu věci žalovanému postačuje toliko tvrzení, že mezi žalovaným a matkou žalobce šlo o vedení účetnictví, a že žalobce nemá úplné záznamy o tomto účetnictví. Účetnictví totiž dává smysl pouze tehdy, pokud je pohromadě jak jeho elektronická, tak hotovostní větev. Bez evidence hotovostních transakcí nelze účetnictví jako celek dokázat. Nedisponuje-li žalobce evidencí hotovostních plateb, neměl vůbec žalovat. Žalovaný současně namítá, že dluh na základě ústní dohody byl vyrovnán, a to v hotovosti. Je toho názoru, že evidenci a existenci hotovostních plateb by měl prokazovat žalobce. Žalovaný dále v odvolání uvádí, že dne 16. 12. 2021 přišla na účet matky žalobce částka 42 000 Kč, jakožto příjem žalovaného. Z této částky si matka žalobce ponechala 2 000 Kč a 40 000 Kč zaslala žalovanému s tím, že účetní rok je uzavřen. Důvodem, proč si matka strhla pouze 2 000 Kč a nikoli dalších 14 583 Kč, se okresní soud nezabýval. Žalovaný současně uvádí, že „pokud by částkou 14 583 Kč chtěla matka žalobce žalovaného obdarovat, učinit tak mohla“. Pokud je žalobce přesvědčen, že se nejednalo o dar, nýbrž o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, tíží jej důkazní břemeno. Důkazem prokazujícím uvedené tvrzení může být pouze vyjádření matky žalobce, která však již nežije. Proto žalovaný vždy uspěje s argumentem, že ze strany matky žalobce šlo o „darování – plnění nedluhu“. Pokud okresní soud uzavřel, že uvedený argument neobstojí proto, že se strany závazku dohodly na vyrovnávání plateb, nevylučuje to možnost darování zejména v situaci, kdy si v účetním roce poslední „vánoční“ transakcí matka žalobce jakožto dodavatelka účetních služeb určitou částku (2 000 Kč) jako svou pohledávku za žalovaným strhne a zbytek mu pošle. Okresní soud si protiřečí, pokud na jednu stranu konstatuje nemožnost prokázání rozsahu účetnictví jakožto předmětu ústní dohody, a zároveň tvrdí, že dary jsou z této dohody vyloučeny. „Objektivní realita“ je dle žalovaného taková, že matka žalobce poslední transakcí účetního roku 2021 dobrovolně poslala peníze žalovanému a ten je přijal. Pokud někdo tvrdí, že šlo o platbu bez právního důvodu, musí to to prokázat. Žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.5. Žalobce se zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Žalovaný v řízení opakovaně tvrdí, že mezi matkou žalobce a žalovaným měly probíhat také hotovostní transakce. Konkrétní hotovostní transakce, s výjimkou transakce z listopadu 2021, však žalovaný neuvedl. Nesplnil tedy povinnost tvrzení. Okresní soud se vypořádal se všemi výhradami odvolacího soudu vyjádřenými ve zrušujícím rozhodnutí, oba účastníky poučil stran doplnění tvrzení a označení důkazů, následně ve věci rozhodl a své rozhodnutí srozumitelně odůvodnil. Proto žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), dospěl přitom k závěru, že jsou zde dány z převážné části důvody pro jeho změnu.7. V projednávané věci odvolací soud již jednou rozhodoval o věci samé, když usnesením č. j. 30 Co 112/2023-110 ze dne 30. 11. 2023 zrušil rozsudek okresního soudu č. j. 28 C 138/2022-84 ze dne 15. 2. 2023, jímž bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu bylo vytknuto, že se dostatečně nezabýval projednatelností žaloby, neboť žalobce měl být dle § 43 o. s. ř. vyzván k tomu, aby doplnil a opravil nedostatečná skutková tvrzení v žalobě tak, aby z nich soud mohl vyjít při následném posuzování toho, zda a z jakého právního důvodu je po právu požadavek žalobce na zaplacení jistiny 14 583 Kč, jakož i požadovaného příslušenství. Konkrétně odvolací soud poukázal na to, že z podané žaloby není patrné, zda nárok, který má být předmětem řízení, má představovat bezdůvodné obohacení, tedy plnění matkou žalobce za žalovaného, jímž se žalovaný na úkor matky žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, případně zda má tento nárok představovat „nedoplatek“ vzešlý žalovanému z dohody uzavřené mezi matkou žalobce a žalovaným. Každá z těchto verzí totiž zahrnuje odlišné rozhodné skutečnosti, které je žalobce, a to i po případném poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř, povinen tvrdit a prokazovat.8. Okresní soud v návaznosti na zrušující usnesení v intencích pokynů odvolacího soudu vyzval žalobce dle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby. Žalobce následně doplnil žalobu tak, že částku 12 583 Kč včetně zákonného úroku z prodlení požaduje z titulu ústní dohody, která byla před několika lety uzavřena mezi matkou žalobce a žalovaným. Tvrdí žalobce, že na základě této dohody žalovaný nechal zasílat na bankovní účet matky žalobce své příjmy a matka žalobce z tohoto účtu hradila pravidelné platby žalovaného. Vyjma toho, matka žalobce na účet žalovaného zasílala vždy částku, o kterou byla požádána. Tato platba byla označena jako „, Anonymizováno, úvěr“. Ke konci měsíce nedocházelo ke vzájemnému vypořádání. Dohoda byla ukončena úmrtím matky žalobce, tj. , datum, . Následkem ukončení smluvního vztahu má být dle tvrzení žalobce jeho vypořádání. Žalobce (alternativně) uvádí, že pokud nebude prokázáno uzavření ústní dohody, požaduje částku 12 583 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Částka 2 000 Kč představuje nárok z bezdůvodného obohacení, neboť dne , datum, byla z účtu matky žalobce provedena transakce ve výši 2 000 Kč označená jako „výživné , Anonymizováno, “. Po úmrtí matky žalobce dne , datum, již platby nemohly být hrazeny na základě dohody, nýbrž byly zaslané omylem z důvodu trvalých příkazů. Částka 2 000 Kč nebyla žalovaným dosud vrácena.9. V případě požadavku žalobce na zaplacení částky 2 000 Kč z titulu bezdůvodného oboh