35 Co 198/2025-87 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 1 084 005,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 21. 3. 2024 do zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 105 817,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Dle odůvodnění rozsudku okresní soud vyšel z tvrzení žalobce, že nabyl pohledávku za žalovanými ve výši 1 084 005,50 Kč smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2024 uzavřenou s manželi , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se stali věřiteli žalovaných, neboť za žalované splnili dluh ve výši 1 084 005,50 Kč, který byli žalovaní povinni uhradit společnosti , právnická osoba, . dle smlouvy o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, . Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že manželé , jméno FO, , coby zástavní dlužníci zajišťující dluh žalovaných u společnosti , právnická osoba, ., úhradou dluhu za žalované vstoupili ve smyslu § 1937 odst. 2 občanského zákoníku do práv věřitele, a měli tak právo, aby jim žalovaní vyrovnali, co za ně plnili. Vysvětlil, že úhradou dluhu za žalované došlo k přechodu pohledávky na manžele , jméno FO, , kteří ji posléze postoupili smlouvou uzavřenou v souladu s § 1879 občanského zákoníku na žalobce, přičemž nebyl v daném případě nutný souhlas dlužníků ani s přechodem pohledávky ani s postoupením pohledávky, jak je upraveno v § 1937 odst. 1 a § 1879 občanského zákoníku. Nepovažoval za rozhodné námitky žalovaných, že s žalobcem neuzavřeli žádnou smlouvu a že nedošlo k zániku smlouvy o hypotečním úvěru, neboť žalovaní „netvrdili ani neprokázali, že jejich povinnost k zaplacení předmětné částky nevznikla nebo zanikla na základě jiné skutečnosti“. S ohledem na uvedené shledal okresní soud žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. Žalobci přiznal dle § 1970 občanského zákoníku též úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobcem k úhradě dluhu stanovené ve výzvě ze dne 12. 3. 2024, tj. od 21. 3. 2024, ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení zcela úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 105 817,76 Kč.2. Proti rozsudku se včas odvolali žalovaní. Potvrdili, že uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru a zástavními dlužníky byli manželé , adresa, a , jméno FO, , rodiče žalované. Žalovaní rodičům žalované poskytli částku ve výši 1 400 000 Kč k úhradě jejich dluhů, což byl také jediný důvod, proč uzavřeli úvěrovou smlouvu. Dovozují z toho, že disponují pohledávkou vůči manželům , jméno FO, ve výši 1 400 000 Kč a mají právo na její vrácení a „na kompenzaci, kdy tuto kompenzační námitku mohli žalovaní vznést, resp. ji vznášejí vůči žalobci“. Namítají proto, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená manželi , jméno FO, a žalobcem dne 12. 3. 2024 je neplatná pro neexistenci pohledávky. Není přitom dle žalovaných vyloučena možnost vznést námitku započtení i po koncentraci řízení, jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018. Považují taktéž rozhodnutí okresního soudu za nespravedlivé a nárok žalobce rozporný s dobrými mravy, a to z důvodu jednání manželů , jméno FO, , jimž chtěli pomoci, a jednání žalobce, který je společníkem společnosti, která nabyla do vlastnictví zástavu, a zároveň je prověřován orgány činnými v trestním řízení. Navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení anebo ve věci sám rozhodl.3. Žalobce považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný s tím, že žalovaní žádná relevantní tvrzení u okresního soudu neprezentovali a nepředložili ani žádné důkazy, které by mohly mít za následek zamítnutí žaloby. O zápůjčce 1 400 000 Kč žalovaní v řízení před okresním soudem ničeho netvrdili a nadto její existenci neprokazují. Žalobce má za to, že žádná pohledávka vůči manželům , jméno FO, neexistuje. Žalovaným bylo postoupení pohledávky oznámeno písemně dne 12. 3. 2024, tito nenamítali existenci jakékoli pohledávky a žádnou kompenzační námitku vůči žalobci včas neuplatnili. Platí přitom, že dlužník musí uplatnit kompenzační námitku bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl. I kdyby pohledávka existovala, nebyla by způsobilá k započtení, neboť by se jednalo o nesplatnou pohledávku, jež uplatnit u soudu nelze. Proto žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, objasnil jej okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyhodnocených důkazů dostatečně tak, že je možné ve věci rozhodnout. V řízení bylo zjištěno, že žalovaní uzavřeli dne 28. 12. 2015 se společností , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, .) smlouvu o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovaným finanční prostředky do výše 1 500 000 Kč, přičemž splnění závazků žalovaných k vrácení poskytnutých prostředků bylo zajištěno zástavním právem k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území Horní , adresa, , ve společném jmění manželů , jméno FO, (dále také jako „zástavní dlužníci“). Dle smlouvy o hypotečním úvěru (článek 5.) se žalovaní zavázali splatit úvěr formou měsíčních splátek po 6 350,52 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci (5.2. a 5.3) s tím však, že výhodu splátek žalovaní ztratí a budou povinni uhradit celou částku úvěru, pokud dojde k „Zesplatnění“, které nastane v případě, že úvěrující vyzve žalované k okamžitému splacení jako následek porušení povinnosti (5.8.) vyplývající pro žalované ze smluvního vztahu s úvěrujícím. Zástavní dlužníci uhradili dne 26. 9. 2023 celý dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 1 084 005,51 Kč. Dne 12. 3. 2024 uzavřeli manželé , jméno FO, se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 1 084 005,50 Kč, a o postoupení vyrozuměli žalované dopisem ze dne 12. 3. 2024. Téhož dne žalobce zaslal žalovaným výzvu k zaplacení částky 1 084 005,50 Kč, a to nejpozději do 20. 3. 2024, s tím, že má za žalovanými splatnou pohledávku ve výši 1 084 005,50 Kč, neboť „se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 12. 3. 2024 věřitelem pohledávky z titulu nároku na subrogační regres, který postupitelům, manželům , jméno FO, , vznikl v důsledku skutečnosti, že jako osoby zajišťující svým majetkem závazek dlužníků splnili dluh za dlužníky – žalované, a to dluh ve výši 1 084 005,50 Kč vůči věřiteli , právnická osoba, ., z titulu hypotečního úvěru reg. č. , Anonymizováno, “.6. Podle § 1936 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) musí věřitel přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.7. Podle § 1937 odst. 1 o. z. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že v případě splnění cizího dluhu osobou zajišťující tento dluh vstupuje zajišťující osoba bez dalšího do postavení věřitele (tzv. zákonná subrogace). Mezi osoby zajišťující cizí dluh lze přitom zařadit taktéž osoby, jež dluh zajišťují poskytnutím svého majetku (typicky zástavní dlužník). Okamžikem plnění dluhu, které nemůže věřitel odmítnout, se tato zajišťující osoba stává dlužníkovým věřitelem, bez ohledu na to, zda byl obligační dlužník předem informován o poskytnutí plnění zajišťující osobou nebo zda s plněním nesouhlasil (§ 1937 odst. 1 o. z.). Protože dochází pouze ke změně věřitele a subrogující pohledávka nezaniká, nový věřitel nabývá pohledávku ve stavu v době plnění, tedy například i pohledávku nesplatnou, promlčenou apod. Stejně tak dlužníkovi zůstává možnost vznést vůči subrogující osobě zásadně všechny námitky, které existovaly vůči věřiteli v době plnění (jak potvrzuje komentářová literatura k § 1937