35 Co 204/2025-116 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 847,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 847,08 Kč za dobu od 8. 12. 2023 do zaplacení, výrokem II zamítl žalobu co do částky 36 203,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení a výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 361 Kč. Z odůvodnění se podává, že se žalobkyně domáhala zaplacení 81 050,88 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody z důvodu neoprávněného odběru elektřiny v odběrném místě , adresa, , za období ode dne 15. 12. 2022 do dne 12. 6. 2023 s tím, že žalobou uplatněná částka se skládá z částky 68 407,62 Kč, představující cenu neoprávněně odebrané elektřiny, částky 702,99 Kč za příkon a částky 11 940,28 Kč za náklady související se zjištěním neoprávněného odběru elektřiny společností , právnická osoba, . Dle okresního soudu bylo objasněno, že při kontrole prováděné prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . dne 12. 6. 2023 byl v odběrném místě, jehož vlastníkem je žalovaný, zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie, neboť odběrné místo bylo připojeno k elektrizační soustavě bez uzavření smlouvy o dodávce elektrické energie, a to způsobem neumožňujícím měření odebrané elektřiny. Dospěl proto okresní soud s odkazem na ustanovení § 51 odst. , právnická osoba, zákona k závěru, že v období ode dne 15. 12. 2022 (den, který označila Policie ČR jako počátek neoprávněného odběru) do dne 12. 6. 2023 žalovaný neoprávněně odebíral na odběrném místě elektřinu, a proto je povinen nahradit škodu tím vzniklou. Námitku žalovaného, že nezavinil neoprávněný odběr, nepovažoval za rozhodnou z důvodu objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu. Při určení výše náhrady škody spočívající v množství neoprávněně odebrané elektřiny vyšel okresní soud z výpočtu žalobkyně, která, při nemožnosti určit její množství na základě naměřených hodnot a ani z údajů o spotřebě elektřiny před neoprávněným odběrem, vypočetla výši škody postupem dle § 16 odst. 2 a § 17 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, na 68 407,62 Kč. Tuto částku však s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015 a ustanovení § 136 občanského soudního řádu okresní soud moderoval s odůvodněním, že je v daném případě třeba zohlednit, že nemovitost nebylo možné vzhledem k jejímu stavebně-technickému stavu využívat k bydlení, nenacházel se v ní elektrický topný systém a nebylo ani zjištěno připojení žádných elektrických spotřebičů. Dovodil proto, že za situace, kdy v nemovitosti probíhala pouze nepravidelně stavební činnost, není možné akceptovat způsob výpočtu prezentovaný žalobkyní, protože by takto vyčíslená povinnost k náhradě škody plnila nejen funkci kompenzační, ale také sankční. Shledal proto za přiměřenou a spravedlivou výši náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie 32 203,81 Kč. Žalobkyni proto přiznal částku 32 203,81 Kč za neuhrazenou neoprávněně odebranou elektřinu, částku 702,99 Kč představující fixní platbu za příkon a částku 11 940,28 Kč za náklady související se zjištěním neoprávněného odběru elektřiny, a dále podle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k úhradě dluhu, tj. od 8. 12. 2023, ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v požadavku na zaplacení 36 203,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 361 Kč.2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku I, kterou bylo žalobě vyhověno v požadavku na zaplacení částky 32 906,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 906,80 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení, se odvolal včas žalovaný, s tím, že částku vynaloženou žalobkyní na náklady „na odpojení“, tedy částku ve 11 940,28 Kč, akceptuje. Dle žalovaného okresní soud při určení výše škody postupoval v souladu s judikaturou, podle níž je třeba při zohlednit veškeré okolnosti, a pokud výše škody vypočtená podle podzákonného předpisu s dostatečnou mírou pravděpodobnosti neodpovídá skutečné škodě, nelze tento podzákonný předpis aplikovat, a je třeba určit výši škody podle spravedlivého uvážení konkrétních okolností. Nesprávně však okresní soud považoval za nespravedlivou výši pouze 50 % nároku, neboť na částku uloženou žalovanému i po této redukci lze nahlížet jako na sankční. Za spravedlivou výši žalovaný považuje 10 % původního nároku. Žalovaný má dále za to, že vyčíslení vycházející z podzákonných předpisů je založeno na maximálním možném příkonu určeném kapacitou přívodního kabelu, což v daném případě činí 29 000 kWh ročně, ačkoli je běžná spotřeba rodinného domu cca 12 000 kWh ročně. Nemovitost, ve které mělo docházet k neoprávněnému odběru, je dlouhodobě neobydlená, probíhaly v ní rekonstrukční práce nahodile a pouze jeden svědek uvedl, že se v nemovitosti svítilo, avšak nijak konkrétně se k tomuto nevyjádřil. Nadto pracovníci měli zajištěn vlastní zdroj elektrické energie. To dle žalovaného potvrzuje, že nemohlo dojít ke spotřebě ve výši odpovídající 50 % původního nároku, a uložená povinnost se nadále jeví jako sankční. Vytýká také okresnímu soudu, že nezohlednil, že žalovaný neoprávněné připojení neprovedl a ani jej neumožnil. Považuje odůvodnění úvah okresního soudu vedoucí ke snížení náhrady škody za nedostatečné, jestliže okresní soud pouze uvedl, že stanovenou výši má za odpovídající přiměřenému a spravedlivému uspořádání. Žalovaný navrhuje, aby „byla náhrada moderována na 10 % původního nároku a tomu odpovídajícím způsobem upraven i výrok o nákladech řízení“.3. Žalobkyně považuje rozsudek okresního soudu po skutkové i právní stránce za správný. Zdůraznila, že v daném případě přicházel do úvahy pouze „fiktivní“ způsob výpočtu náhrady škody. Nebylo možné vycházet z rozdílu spotřeb elektřiny před a po neoprávněném odběru, jelikož se žalovaný stal vlastníkem předmětné nemovitosti až 23. 11. 2022 a porovnávat spotřebu dvou odlišných subjektů nelze. Výpočet pomocí instalovaných spotřebičů nebyl taktéž možný, neboť od odhalení neoprávněného odběru a zpřístupnění nemovitosti Policii ČR uběhlo pět dní, a žalovaný tak mohl v průběhu této doby řadu elektrospotřebičů odstranit. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že by vypočtená škoda ve výši 4 742,784 kWh byla sankční. Jedná se o průměrnou denní spotřebu elektřiny ve výši 26,5 kWh (4 742,784 kWh / 179 dní), čemuž odpovídá roční spotřeba elektřiny ve výši 9 671,04 kWh. Není proto pravdivé tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně při výpočtu škody vycházela z roční spotřeby 29 000 kWh. Nadto okresní soud při své úvaze uvedl, že je třeba žalobkyní vypočtenou částku za neoprávněně odebranou elektřinu redukovat o 50 %, což odpovídá neoprávněně odebrané elektřině za žalované období ve výši 2 371,39 kWh (4 742,784 kWh / 2), a nemůže se tak jednat o nadhodnocenou či sankční hodnotu. Dle žalobkyně je třeba také zohlednit, že svědeckou výpovědí bylo potvrzeno, že nemovitost byla navštěvována a obývána i přes noc, přičemž se v ní svítilo i celou noc (jak vyplývá z anonymního oznámení). Z toho lze dle žalobkyně dovodit, že nemovitost byla využívána v průběhu zimního období, a proto je pravděpodobné, že nemovitost byla vytápěna přímotopy a pracovníky užívány přístroje potřebné pro rekonstrukční práce. Žalovaný přitom nepředložil žádné relevantní důkazy, které by odůvodňovaly redukci nároku žalobkyně, a veškerá argumentace žalovaného, například že pracovníci pobývající v nemovitosti měli zajištěn vlastní zdroj elektřiny, zůstala pouze v rovině tvrzení. Stejně tak způsob, jakým byla nemovitost připojena k elektrizační soustavě, kdy byla ve výšce cca 3 metrů provrtána tlustá zeď a použit dlouhý kabel, dle žalobkyně vylučuje, že by po celé žalované období byly prováděny rekonstrukční práce jen jedním přístrojem po dobu pouze čtyř dnů, jak tvrdí žalovaný. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně.6. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dne 12. 6. 2023 žalobkyně prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . zjistila, že do nemovitosti na adrese , adresa, , byla přivedena neměřená elektřina kabelem Cu 4 mm² s technicky dosažitelným příkonem 5,52 kW. Ve vlastnictví žalovaného je nemovitost od 23. 11. 2022. Nemovitost není ve stavu vhodném ke stálému byd