35 Co 297/2025-110 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 zamítl okresní soud žalobu, kterou se původní žalobce , jméno FO, , narozený , datum, , domáhal určení, že „je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , katastrální území , Anonymizováno, , Anonymizováno, a že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , na základě které byla bytová jednotka prodána žalovanému, je neplatná“ (výrok I), uložil neúspěšnému žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 18 510 Kč (výrok II) a uložil žalovanému doplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III). Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žaloba podaná k soudu dne 7. 3. 2024 se opírala o tvrzení, že , jméno FO, nabyl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. , incidenční spisová značka, do svého vlastnictví bytovou jednotku č. , Anonymizováno, . Tuto následně prodal kupní smlouvou ze dne , datum, žalovanému za cenu 665 850 Kč. Žalovaný zneužil své pozice podnikatele zabývajícího se prodejem nemovitostí, když uzavření kupní smlouvy , adresa, „vnutil“ s podhodnocenou kupní cenou, což má za následek neplatnost kupní smlouvy. Nadto žalovaný při prodeji bytové jednotky třetí osobě porušil ústní dohodu o předkupním právu uzavřenou s , adresa, . Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva i na určení neplatnosti kupní smlouvy spatřoval v tom, že není jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, který je předpokladem, aby mohlo být žalobě na určení vyhověno. Okresní soud vysvětlil, že naléhavý právní zájem nemůže být dán u určení neplatnosti kupní smlouvy, protože otázka její platnosti má povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení vlastnického práva, a případným určením neplatnosti kupní smlouvy by tak nedošlo k odstranění spornosti existence vlastnického práva k bytové jednotce. Stejně tak dle okresního soudu absentuje naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k bytové jednotce, protože jsou jako vlastníci předmětné bytové jednotky v katastru nemovitostí evidováni manželé , jméno FO, a , jméno FO, , tedy osoby odlišné od žalovaného. Poukázal v tomto na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 ze dne 19. 12. 2002, dle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k nemovitosti, pokud osoby, které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí, nebudou účastníky řízení. Okresní soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl a s odkazem na § 142 o. s. ř. přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů ve výši 18 510 Kč spočívající v paušální náhradě výdajů advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč spojené s podáním vyjádření k žalobě a dále v odměně za tři úkony právní služby po 5 620 Kč za převzetí a přípravu věci a dvě účasti na jednání spolu se třemi paušálními náhradami hotových výdajů v souvislosti s poskytnutím právní služby po 450 Kč.2. Proti rozsudku se včas odvolal původní žalobce , jméno FO, . Namítal, že žalovaný prodal bytovou jednotku bez jeho vědomí s tím, že pokud by byla určena neplatnost kupní smlouvy, muselo by dojít i k „zneplatnění“ navazujících smluv, a proto má v posuzovaném případě naléhavý právní zájem na požadovaném určení, i když žaloba směřuje proti žalovanému. Vytýkal okresnímu soudu neprovedení navržených důkazů a nepoučení žalobce o vadě žaloby. Dle odvolatele je jednání žalovaného nekalou praktikou a zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. Poukázal na to, že žalovaný nejprve vyplatil pasiva společného jmění manželů , jméno FO, a poté byla vynuceně podepsána smlouva o smlouvě budoucí kupní. Následně se žalovaný dostal do finančních problémů, které vedly k prodeji bytu paní , jméno FO, , která jej dále prodala manželům , jméno FO, . Dle odvolatele okresní soud pochybil, pokud tato tvrzení neprověřil. Proto navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem a vrácení věci okresnímu soudu k provedení navrhovaných důkazů.3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se závěry okresního soudu s tím, že napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Další dokazování nebylo třeba provádět za situace, kdy se okresní soud zabýval nejprve otázkou naléhavého právního zájmu a dospěl k závěru, že dán není. Popírá, že by s , adresa, sjednal předkupní právo ústní formou, a z toho důvodu jakékoli nakládání s vlastní nemovitostí nemůže být považováno za zneužití práva, nekalou praktiku či jednání v rozporu s dobrými mravy. Naopak s , adresa, uzavřel smlouvu o zřízení služebnosti umožňující bezplatné užívání bytu. Žalovaný zaplatil kupní cenu v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, kdy při stanovení kupní ceny bylo vycházeno ze zprávy insolvenčního správce ze dne 10. 12. 2015, přičemž manželka žalobce (dlužnice) souhlasila, že se vyplatí její dluhy a náklady insolvenčního řízení a jejímu manželovi , adresa, připadne do výlučného vlastnictví byt. Kupní cenu schválil insolvenční správce, , jméno FO, , jeho manželka a následně i insolvenční soud. Nelze tak dle žalovaného téměř po osmi letech namítat nízkou prodejní cenu bytu s odkazem na aktuální ceny a v tomto směru v jednání žalovaného spatřovat nekalé praktiky či rozpornost s dobrými mravy. Dle žalovaného je nepravdivé tvrzení o „donucení“ k podpisu, neboť veškeré jednání , adresa, bylo dobrovolné, přičemž nebylo ani konkretizováno, jak by měl žalovaný protistranu k podpisu přinutit. Navrhuje proto potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného., právnická osoba, průběhu odvolacího řízení žalobce , jméno FO, zemřel, a proto odvolací soud usnesením ze dne , datum, rozhodl, že namísto žalobce , adresa, bude v řízení pokračováno s žalobkyní , Jméno žalobkyně, .5. Žalobkyně dne , datum, navrhla, aby do řízení na straně žalované přistoupili vlastníci bytové jednotky zapsaní v katastru nemovitostí, , jméno FO, a , jméno FO, , a to k odstranění vady žaloby, pro kterou byla okresním soudem zamítnuta. Zároveň poukázala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (Běleš proti České republice) s tím, že spravedlnost nesmí ustoupit „procesní technice“, protože pokud je doložen podvod a zneužití práva tím, že žalovaný záměrně nesjednal se , adresa, zákaz zcizení a zatížení bytové jednotky, musí být upřednostněna materiální pravda před formalismem. Dle žalobkyně nemohou být manželé , jméno FO, v dobré víře, jestliže koupili nemovitost dotčenou takto očividným podvodem a spekulativním řetězcem převodů. Navíc , jméno FO, uznal, že se stal obětí podvodu ze strany žalovaného, a proto má žalobkyně za nepřípustné, aby soud legalizoval obchod, u kterého kupující pochybuje o právní bezvadnosti převodu. Dále uvedla, že v související věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , incidenční spisová značka, bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost, přičemž soud „uznal postupy této skupiny lidí za rozporné se zákonem“, a proto by mělo být v posuzovaném případě postupováno shodně. Konečně poukázala žalobkyně na to, že spor vyvolaný predátorskými praktikami má negativní vliv na její zdravotní stav.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, okresní soud je objasnil na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dne , datum, uzavřel , jméno FO, se žalovaným kupní smlouvu, na základě které převedl na žalovaného vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Anonymizováno, (dále jen „bytová jednotka“). Od , datum, jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci bytové jednotky , jméno FO, a , jméno FO, .8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě