36 Co 52/2026-187 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I rozhodl, že žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu měsíčně částkou ve výši 9 000 Kč v období od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025, čímž se mění ve výroku I rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 0 Nc 698/2012-13. Výrokem II rozhodl, že dluh na výživném ve výši 118 000 Kč je žalovaný povinen uhradit do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem III zamítl žalobu co do návrhu na zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč měsíčně za dobu od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025 a co do návrhu na stanovení výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně v období od 1. 6. 2025 do 21. 8. 2025. Výrokem IV rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 585,93 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud rozhodoval o návrhu žalobkyně ze dne 5. 5. 2025, kterým se na žalovaném domáhala zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2025, výživné bylo původně stanoveno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012 č. j. 0 Nc 698/2012-13. Návrh dne 17. 7. 2025 změnila tak, že požaduje po žalovaném výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu od 7. 2. 2023 do 21. 8. 2025. Následně žalobkyně u jednání soudu návrh změnila tak, že žádá výživné 10 000 Kč měsíčně tři roky zpětně, tj. od 15. 9. 2022 do 21. 8. 2025, změna žaloby byla připuštěna. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na 7 000 Kč měsíčně. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně je dcerou žalovaného, kterému byla v minulosti stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně, přičemž tehdy byla žalobkyně ve střídavé péči rodičů. Žalovaný následně podepsal návrh, dle kterého se měl zavázat k úhradě výživného ve výši 3 000 Kč, tento návrh však nebyl schvalován soudem. Žalobkyně doložila studium střední odborné školy v , adresa, ukončené složením maturitní zkoušky dne 20. 5. 2025, přes smluvenou střídavou péči žila spíše jen s matkou, s otcem se kromě Vánoc téměř nestýká. Při studiu střední školy začala žít s přítelem v , adresa, , na bydlení mu přispívá 3 000 Kč měsíčně (v určitých obdobích méně), což vyplývá z výpisů z účtu. Žalobkyně trpí dle doložené zdravotní zprávy vzácným druhem roztroušené sklerózy, tzv. mogad, od roku 2024 má nasazena rovnátka, které rodiče platili rovným dílem. Často navštěvuje dentální hygienu (, částka, za ošetření). Doložila platby parkovného a pohonných hmot, auto, které obdržela od své matky, využívá na cesty k lékaři a na návštěvy k matce. Na základě ukončení studia žalobkyně okresní soud omezil přiznání výživného měsícem složení maturitní zkoušky. Žalovaný má jednu další vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, (5 000 Kč měsíčně), vlastní nemovitosti s partnerkou, jeho příjem dle sdělení zaměstnavatele v průběhu dotčených let kolísal mezi 42 000 Kč až 55 000 Kč měsíčně, průměrně tedy 48 000 Kč měsíčně. Doposud žalobkyni hradil i po složení maturitní zkoušky výživné ve výši 5 424 Kč. Nejedná se tedy o případ, kdy by se rodič o dítě nezajímal a nekomunikoval s ním. Z těchto důvodů okresní soud dospěl k závěru, že potřebám žalobkyně a schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá částka 9 000 Kč měsíčně, přihlédl přitom k vyšším výdajům kvůli jejímu onemocnění. Výživné stanovil zpětně od 15. 9. 2022 do měsíce, v němž bylo ukončeno středoškolské studium žalobkyně. Nedoplatek na výživném dle výroku II okresní soud vypočítal jako rozdíl přiznaného výživného (9 000 Kč měsíčně) a výživného průměrně hrazeného za uvedenou dobu (5 424 Kč měsíčně), vynásobeno 33 měsíci (září 2022 až květen 2025). Jelikož nedoplatek činí částku poměrně vysokou, bylo rozhodnuto o odkladu splatnosti na dobu tří měsíců od právní moci rozsudku. Co do návrhu na zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč měsíčně a pro dobu po ukončení středoškolského studia byla žaloba výrokem III. zamítnuta. Náklady řízení byly dle poměru úspěchu ve věci přiznány žalobkyni, přestože před podáním žaloby žalovanému nezaslala předžalobní výzvu. Žalobkyni tak bylo výrokem IV přiznána částka 6 585,93 Kč (poměrně krácené náklady účtované ve výši 11 700 Kč, ve výši 56,29 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za každý z šesti úkonů (převzetí zastoupení, 2x písemné podání, 3x účast na jednání soudu), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.3. Proti rozsudku podal žalovaný v celém rozsahu včasné a přípustné odvolání. Namítá, že okresní soud dospěl k výživnému ve výši 9 000 Kč na základě neobjektivního posouzení celkových nákladů žalobkyně, nezabýval se otázkou, kdy došlo k odstěhování žalobkyně z bydliště matky a od kdy je žalobkyně držitelkou řidičského oprávnění a s tím souvisejícími uplatňovanými zvýšenými náklady. Částka 3 000 Kč měsíčně na pohonné hmoty je neúměrně vysoká, obzvlášť za situace, kdy v místě bydliště žalobkyně jsou dostupné jiné a méně nákladné možnosti dopravní obslužnosti hromadnou dopravou. Žalovaný dále poukázal na to, že souhlasil s navýšením výživného na částku 7 000 Kč, což je částka přiměřená potřebám žalobkyně. Žalovaný hradil žalobkyni na výživném průměrně 5 424 Kč měsíčně a na požádání žalobkyně se podílel se i na ostatních nezbytných platbách, vždy se snažil věc vyřešit dohodou. Od listopadu 2025 bylo žalovanému oznámeno podstatné snížení objemu zakázek, pokles práce a snížení mzdy, která aktuálně činí 34 377 Kč, pročež si musí přivydělávat ve , právnická osoba, . na dohodu o provedení práce, kterou k odvolání přiložil, se mzdou 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyni zaslal prozatím částku 2 x 5 000 Kč. Výpočet nedoplatku na výživném žalovaný taktéž považuje za nesprávný. K pochybení okresního soudu dle žalovaného došlo i ohledně náhrady nákladů řízení, okresní soud nesprávně vyložil § 142a o. s. ř. Pokud přistoupil k aplikaci tohoto usnesení, měl také zohlednit i skutečnost, že žalovaný hradil výživné nad rámec povinnosti, a to i za měsíce, červen, červenec a srpen 2025. Navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu měsíčně částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně z účinnosti od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025 a nedoplatek na výživném ve výši 42 000 Kč je žalovaný povinen uhradit do tří měsíců od právní moci rozsudku, a aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení.4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.5. Krajský soud přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.6. Krajský soud vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání matky proti napadenému rozsudku bylo krajským soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem vyjádřil souhlas, žalobkyně se nevyjádřila a dala tím najevo, že s projednáním odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Krajský soud proto rozhodl o odvolání bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.7. Pro hmotněprávní úpravu platí, že na vztahy účastníků je nutné aplikovat ustanovení § 855 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění zákona č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2026 (dále jen o. z.)8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Dle odst. 3 při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.10. Dle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.11. Podle § 923 odst.1 o. z. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.12. Okresní soud si pro rozhodnutí ve věci zvýšení výživného pro zletilou žalobkyni opatřil dostatečný skutkový základ, krajský soud z něj proto vycházel a v podrobnostech odkazuje na