8 Co 47/2026-109 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) k uzavření kupní smlouvy o prodeji pozemku p. č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, za kupní cenu 285 520 Kč, jejíž celé znění bylo uvedeno ve výroku rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o nahrazení souhlasu , Anonymizováno, s uzavřením shora uvedené kupní smlouvy (výrok II.), zamítl žalobu o nahrazení souhlasu , Anonymizováno, s uzavřením shora uvedené kupní smlouvy (výrok III.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované (1. žalované-poznámka odvolacího soudu) uveřejnit rozsudek v registru smluv (výrok IV.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení, jejich konkrétní výši uvedl ve výrocích rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky V., VI. a VII.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce a 1. žalovaná podepsaly dne 1. 4. 2022 kupní smlouvu o koupi pozemku parcelní č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále již jen předmětný pozemek). Vlastníkem tohoto pozemku je , Anonymizováno, , právo hospodaření s pozemkem má 1. žalovaná. Žalobce je neziskovou organizací založenou za účelem naplňování společného zájmu a je vlastníkem liniové stavby dráhy , adresa, , zejména též stavby železničního spodku v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , z toho se část nachází na předmětném pozemku. K uzavření této kupní smlouvy nedalo souhlas , právnická osoba, přípisem ze dne 4. 8. 2022 zdůvodněným tím, že kupující vlastní pouze jeden částečně navazující pozemek (p. č. , hodnota, ), předmětný pozemek svou převažující plochou sousedí s pozemky ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, , která má část předmětného pozemku v pachtu, další nemalou částí sousedí s pozemkem ve vlastnictví , jméno FO, . Předmětný pozemek je převáděn formou přímého prodeje kupujícímu, který na tomto pozemku hodlá obnovit historickou jednokolejnou železniční dráhu v úseku , adresa, . Tato dráha zde byla kdysi provozována, v současné době se však jedná o pozemek, který je travnatou plochou. O koupi předmětného pozemku projevila zájem společnost , právnická osoba, , i když nebylo vyhlášeno výběrové řízení či prodej formou EAS. Vzhledem k poloze předmětného pozemku, jeho současnému způsobu využití a zájmu minimálně jednoho dalšího případného nabyvatele, je nutné pozemek převést formou výběrového řízení. Z tohoto důvodu 1. žalovaná dotčenou kupní smlouvu nezveřejnila v registru smluv, a žalobcem zaplacenou kupní cenu žalobci vrátila. Následně dotčený pozemek 1. žalovaná nabídla ke koupi v elektronické aukci pořádané od 12. 8. 2025 od 11:00 hodin do 13. 8. 2025 do 11:00 hodin, k prodeji pozemku však nedošlo, aukce byla ukončena, když v aukci nebylo přihazováno. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 7 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv (dále již jen zákon o registru smluv). Smlouva, která není uveřejněna v registru do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, je podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv považována za zrušenou od samého počátku se všemi z toho plynoucími důsledky. Neuveřejnění takové smlouvy nelze napravit. Podle § 7 odst. 2 zákona o registru smluv ani nelze provést její inovaci či narovnání. Úmyslem zákonodárce, který je zřejmý již z důvodových zpráv k návrhu zákona o registru smluv, bylo vyvolat absolutní neplatnost smlouvy, která sice měla být uveřejněna v registru, ale buď skutečně uveřejněna nebyla, anebo nastala právní fikce jejího neuveřejnění. Tyto následky nastávají ze zákona ex lege bez ohledu na vůli smluvních stran a k takovéto právní skutečnosti se musí rovněž bez návrhu přihlížet. Soud prvního stupně uvedl, že obecně platí, že pokud má 1. žalovaná povinnost smlouvu uzavřít (například na základě smlouvy nebo zákona), lze podat žalobu na nahrazení projevu vůle podle § 161 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.). V praxi se to týká situací, kdy 1. žalovaná odmítá uzavřít smlouvu, ačkoliv k tomu má právní povinnost. O takový případ se však v daném věci nejedná, neboť 1. žalovaná smlouvu se žalobcem dne 1. 4. 2022 podepsala. V § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále již jen zákona o majetku státu) a též výslovně v článku X. bod 1. kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2022 je zakotveno, že smlouva je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle § 22 zákona o majetku státu. Schválení příslušného ministerstva (v daném případě , Anonymizováno, ) je zákonnou podmínkou platnosti právního jednání při nakládání s majetkem státu. Bez tohoto souhlasu smlouva není platným právním jednáním. Souhlas ministerstva zde nelze nahradit soudním rozhodnutím, neboť ministerstvo zde vystupuje nikoliv jako orgán veřejné moci. Soud nemůže uložit ministerstvu povinnost smlouvu schválit, ani tento souhlas nahradit. Pokud smlouva nebyla schválena, nelze ji ani zveřejnit v registru smluv (zákon o registru smluv předpokládá zveřejnění až po platném uzavření). Dotčená kupní smlouva tedy platně nevznikla s ohledem na absenci schválení příslušným ministerstvem dle § 22 odst. 3 zákona o majetku státu a stala se i absolutně neplatnou dle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.). Příslušným k udělení souhlasu bylo ke dni 1. 4. 2022 , Anonymizováno, a ke dni rozhodnutí soudu , Anonymizováno, . Uzavření či neuzavření smlouvy je projevem svobodné vůle státu jako vlastníka nemovitého majetku a subjektu občanskoprávních vztahů, v nichž vystupuje s ostatními účastníky v rovném postavení, soukromoprávní povaha jednání a rozhodování státu při hospodaření, a tedy i nakládáním s vlastním majetkem, plyne i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, soud prvního stupně odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005 či ze dne 31. 8. 2023, č. j. 33 Cdo 646/2022–160. K námitce žalobkyně, že v článku X. bod 3 kupní smlouvy smluvní strany ujednaly, že berou na vědomí, že jsou svými projevy vázány od okamžiku podpisu této smlouvy, uvedl, že to nic nemění na tom, že za absence schválení příslušného ministerstva smlouva nebyla platně uzavřena. S ohledem na soukromoprávní, občanskoprávní charakter vztahu při uzavírání kupní smlouvy a s ohledem na absenci povinnosti 1. žalované takovou smlouvu uzavřít, nelze takové žalobě vyhovět, proto žalobu zamítl do požadavku žalobce na nahrazení projevu vůle 1. žalované k uzavření kupní smlouvy. K požadavku žalobce na nahrazení souhlasu soud prvního stupně vycházel z § 22 odst. 6, § 44 odst. 4 ve spojení s § 58a odst. 3 zákona o majetku státu a uzavřel, že neexistence zákonem předepsaného schválení, výjimky nebo předchozího souhlasu, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak pro konkrétní právní jednání vždy znamená jeho absolutní neplatnost, a to jak ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., tak i podle zákona o majetku státu. Podmínka platnosti tak ve svém důsledku zavádí speciální režim platnosti právních jednání oproti obecnému režimu (pravidel) dle občanského zákoníku, schválení se uděluje příslušným orgánem k již uzavřené smlouvě a zároveň je schválení podmínkou platnosti dotčeného právního jednání. Rozhodování příslušného ministerstva o udělení souhlasu ke kupní smlouvě podle § 22 odst. 3 a § 44 zákona o majetku státu je výrazem vůle státu jako vlastníka věci vůči nabyvateli a nikoliv výkonem (uplatněním) veřejné moci, s nímž by bylo možnost spojovat odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005). Soud prvního stupně vyšel i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005 a dospěl k závěru, že nahradit prohlášení vůle příslušného ministerstva je možné pouze tehdy, kdyby povinnost ministerstva smlouvu schválit ukládala smlouva nebo zákon. Schválení kupní smlouvy je projevem vůle státu jako vlastníka, jde o podmínku platnosti právního jednání. Příslušné ministerstvo v tomto právním poměru nevystupuje jako nositel veřejné moci, ale jako rovnocenný subjekt soukromoprávního vztahu. Na toto rozhodování se nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná rozhodnutí nepodléhají přezkoumání soudem. Schválení (udělení souhlasu) je vyžadováno právě proto, že sporné pozemky se nacházejí v chráněné krajinné oblasti, jde o pozemky se zvýšeným významem pro stát. Udělení souhlasu s uzavřenou kupní smlouvou podle § 22 odst. 4 a § 44 zákona o majetku státu není