Krajský soud v Ústí nad Labem 84 Co 178/2026-35 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku jednak částku 11 866 Kč (neuhrazené pojistné) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od , datum, do zaplacení (výrok I.) a jednak na náhradu nákladů řízení částku 2 615 Kč, tu k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Proti rozhodnutí o lhůtě k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž požádala o možnost uhradit dlužné pojistné ve dvou splátkách.3. Žalobkyně s odvoláním žalované vyslovila souhlas.4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v rozhodnutí o lhůtě k plnění obsažené ve výroku I. rozsudku okresního soudu (nikoli ve výroku II., neboť tento výrok nebyl odvoláním ani zčásti napaden), k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že pokud soud svým rozhodnutím uloží účastníku řízení či jiné osobě povinnost poskytnout peněžité plnění, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozhodnutí, ledaže dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky pro stanovení delší přiměřené lhůty ke splnění uložené povinnosti (pariční lhůty) či pro povolení splátek. Při úvaze o možnosti stanovit splátky či delší lhůtu k plnění musí soud přihlédnout k výši přiznaného plnění, platební schopnosti žalovaného i v řízení projevené snaze o splnění celého závazku či jeho části. Stejně tak je třeba posoudit možnost žalobce domáhat se plnění jednotlivých splátek v případě jejich nedodržení a především posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši či delší nežli třídenní lhůtě nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení žalovaného s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka.7. Žalovaná sice žádné skutečnosti podstatné pro posouzení otázky délky pariční lhůty (popř. povolení splátek) netvrdila (ani neprokázala), odvolací soud přesto podmínky pro povolení splátek, resp. delší lhůty k plnění shledal. Zákonem stanovená relativně krátká (třídenní) lhůta k plnění slouží zejména k ochraně práv žalobkyně, neboť v případě neuhrazení dluhu žalovanou v této relativně krátké lhůtě jí zákon dává možnost relativně rychle zahájit exekuční řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na takové ochraně svých práv netrvá a souhlasí se zaplacením své pohledávky v delší než běžné pariční lhůtě, odvolací soud žádosti žalované plynoucí z jejího odvolání vyhověl.8. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. (co do lhůty k plnění) změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se shodnými stanovisky obou účastnic řízení a lhůtu k plnění stanovil tak, aby žalovaná uloženou povinnost splnila do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako při povolení dvou měsíčních splátek).9. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení vyšel odvolací soud z § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř., podle nichž úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť její úspěch v odvolacím řízení odvisí od souhlasu žalobkyně s odvoláním.