84 Co 48/2026-59 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 20 586,89 Kč a na náhradě nákladů řízení 1 403 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu co do požadavku na zaplacení částky 14 465,93 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 32 669,82 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 669,82 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 32 669,82 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 409,85 Kč od , datum, do , datum, , zamítl (výrok II.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 052,82 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru v částce 32 669,82 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a pojistného ve výši 1 383 Kč, spolu s kapitalizovanými smluvními úroky z úvěru ve výši 1 409,85 Kč za období od , datum, , dále se smluvními úroky ve výši 19,99 % ročně z částky 32 669,82 Kč od , datum, , úroky dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 32 669,82 Kč od , datum, do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení z částky 32 669,82 Kč od , datum, do zaplacení.3. Okresní soud v rámci svého rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku vyšel ze skutkových zjištění a právních závěrů, podle nichž žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovaný od žalobkyně obdržel částku 55 000 Kč a žalobkyni uhradil částku 34 413,11 Kč.4. Okresní soud se zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a dospěl k negativnímu závěru, resp. k závěru, že žalobkyně řádně (správně) nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně neprovedla komplexní prověření objektivní schopnosti žalovaného plnit povinnost ke splácení úvěru, neboť, byť zjistila řádně výši příjmu žalovaného, zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků a spoléhala se jen na jeho tvrzení o této záležitosti. Jelikož se žalobkyně nezúčastnila okresním soudem nařízeného jednání, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 118a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.5. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pro což shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vztah mezi účastníky vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Jelikož na základě neplatné smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku 55 000 Kč a žalovaný žalobkyni částku 34 413,11 Kč, uložil okresní soud žalovanému povinnost zaplatit rozdíl těchto částek (20 586,89 Kč) žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na jeho straně (viz výrok I. rozsudku okresního soudu). Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru okresní soud nepřiznal žalobkyni plnění plynoucí z této smlouvy, proto žalobu co do požadavku na zaplacení smluvních úroků z prodlení, smluvní pokuty a pojistného zamítl (viz část výroku II. rozsudku okresního soudu).6. Jde-li o úroky z prodlení, jakožto zákonný (nikoliv smluvní) nárok, okresní soud tento žalobkyni nepřiznal (viz část výroku II. rozsudku okresního soudu) s poukazem na závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neboť žalovaný se neocitl v prodlení. Jde-li o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, okresní soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto ji určil svým rozhodnutím. Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání stanovená soudem uplyne až po právní moci rozsudku, není žalovaný s plněním závazku v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého žalobkyni přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů řízení (soudní poplatek), a to s odůvodněním, že rozhodnutí záviselo na hodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného.8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla v zamítavém výroku II., a to jen v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a dále v závislém výroku o nákladech řízení (část výroku I.), neboť měla za to, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, to při aplikaci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že v případě neplatné smlouvy o úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Okresní soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou a plnění žalobkyně na základě této smlouvy jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, pro což na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně si je vědoma obecného pravidla lex specialis derogat legi generali, má však za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze v případě, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, což musí spotřebitel prokázat. Vztah mezi obecnou a zvláštní právní úpravou času plnění lze proto vyjádřit tak, že obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá zaplatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití úpravy obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Určení možností spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, čímž prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících mu výhodu. Z tohoto důvodu je spotřebitel nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazovaní. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek. Žalobkyně proto spatřuje pochybení okresního soudu v neúplném zjištění skutkového stavu věci, neboť žalovaným nebyly navrženy žádné důkazy, na jejichž základě by okresní soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. I přes procesní pasivitu žalovaného tak okresní soud nesprávně žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, když automaticky, nepřípustně, presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit. Žalobkyně vyslovila názor, že okresní soud jí měl zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od , datum, přiznat v návaznosti na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu ze dne , datum, . Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 586,89 Kč od , datum, do zaplacení.9. Žalovaný se k odvolání, ačkoliv mu bylo řádně doručeno, nevyjádřil.10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti.11. Vyhovující výrok I. o věci samé (nikoli rozhodnutí o nákladech řízení) a část zamítavého výroku II. (pokud jím nebylo rozhodnuto o zákonnému úroku z prodlení) rozsudku okresního soudu se nestaly předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu a samostatně již nabyly právní moci.12. K projednání odvolání odvolací soud