29 CO 51/2022-451 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl výrokem I., že ze společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje stavba bez č.p./č.e., obč. vyb., která je zapsána jako součást st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pro k.ú. [obec], obec Příšovice, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec na [list vlastnictví] (dále jen„ předmětná stavba“). Výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 395 000 Kč, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV., že žalobkyně je povinna nahradit státu – České republice jednu polovinu nákladů řízení hrazených státem ve výši 12 342 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci. Výrokem V. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit státu – České republice jednu polovinu nákladů řízení hrazených státem ve výši 22 342 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci. 2. V řízení se žalobkyně domáhala, aby zaniklé společné jmění z manželství uzavřeného [datum] a rozvedeného [datum] bylo vypořádáno tak, že žalovanému budou přikázána předmětná stavba motorová vozidla [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a movité věci tvořící vybavení hodinářské dílny oproti vypořádacímu podílu ve výši 1 mil. Kč. V průběhu prvního jednání, které se ve věci konalo dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně motorových vozidel a movitých věcí tvořících vybavení hodinářské dílny. V této části pak bylo řízení zastaveno usnesením č. j. 53 C 116/2018 – 70 ze dne 18.1.2019. Žalovaný se vyjádřil tak, že ke dni rozvodu manželství bylo zkolaudováno pouze přízemí stavby na st.p. [číslo]. Podkroví objektu žalovaný ze svých výlučných prostředků dokončil až po rozvodu manželství. Na stavbu tohoto objektu si pak žalovaný ještě za trvání manželství půjčil od p. [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč, kterou splatil ze svých výlučných prostředků až po rozvodu manželství. Dále pak žalovaný po rozvodu manželství doplatil zůstatek úvěru u [právnická osoba] ve výši 48 000 Kč. Dále žalovaný tvrdil, že po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků uhradil dluhy na [anonymizováno] a sociálním pojištění, které vznikly za trvání manželství ve výši 260 000 Kč a 90 000 Kč. 3. Okresní soud shledal, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Obecním úřadem Sychrov a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 103/2014 – 37 ze dne 14.10.2015, který nabyl právní moci dne [datum], tedy vypořádání společného jmění posoudil podle ust. § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Jako jediné aktivum zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů účastníků shledal předmětnou stavbu, která je zapsána jako součást st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pro k.ú. [obec], obec Příšovice, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec na [list vlastnictví]. V katastru nemovitostí je sice jako výlučný vlastník tohoto objektu zapsán žalovaný, nicméně v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporným, že předmětný objekt byl vybudován za trvání manželství a náleží do společného jmění manželů. [příjmení] mezi účastníky bylo pouze, zda ke dni rozvodu manželství ([datum]) byla dokončena také bytová jednotka 1+kk v podkroví objektu. Na základě provedených důkazů, včetně závěrů obou znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení], shledal okresní soud za prokázané, že tato bytová jednotka ke dni rozvodu manželství ještě vybudována nebyla. Tuto vybudoval a zkolaudoval až po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků žalovaný. Oba znalci ovšem jednoznačně dospěli k závěru, že vybudování bytové jednotky v podkroví má na tržní hodnotu předmětného objektu vliv téměř zanedbatelný, neboť tato je výrazně ovlivňována a limitována jednak polohou nemovitosti, jejím okolím a zejména pak skutečností, že tento se nachází na pozemku jiného vlastníka, v tomto případě žalovaného. Předmětná stavba byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, nebylo tak, třeba se následnými investicemi žalovaného do vybudování bytové jednotky v podkroví dále zabývat, neboť případné zhodnocení v důsledku této investice připadne v konečném důsledku žalovanému. Okresní soud zhodnotil posudky znalce [příjmení] [příjmení] i revizní znalce [příjmení] [příjmení] úvah dospěl soud závěru, že pro účely vypořádání společného jmění účastníků je nejvhodnější vycházet z tržní hodnoty stanovené znalcem [příjmení] [příjmení] ve výši 790 000 Kč. Nákladovou cenu stanovenou v posudku znalce [příjmení] ve výši 1 375 000 Kč shledal za nadhodnocenou, kterou by bylo třeba korigovat příslušnými koeficienty zohledňujícími vliv polohy, lokality apod. 19. Dále se okresní soud zabýval nároky, které žalovaný uplatnil podáním došlým [datum] Okresní soud ohledně těchto nároků poskytl žalovanému poučení jednak při jednání dne [datum] a dále [datum], aby konkrétně doplnil svá tvrzení a označil důkazy, aby bylo zřejmé jaké závazky (půjčky, úvěry, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění apod.) byly součástí SJM ke dni zániku manželství a jaké částky a kdy vynaložil po rozvodu manželství na úhradu těchto závazků. Žalovaný jednak uplatňoval dluh 300 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení]. Jediným důkazem, který žalovaný i po opakovaných výzvách soudu podle § 118a o.s.ř. označil, byla svědecká výpověď p. [jméno] [příjmení]. Tuto okresní soud hodnotil jako nevěrohodnou, zjevně ovlivněnou přátelským vztahem svědka k žalovanému. Ve výpovědi jsou také zjevné rozpory, kdy svědek například uvedl, že peníze půjčil žalovanému v roce 2014 na stavbu dílny. Ta však byla zkolaudována již v r. 2012. Pokud by se mělo jednat o půjčku na dostavbu bytu v podkroví, nekorespondovala by výpověď svědka naopak s tvrzením žalovaného, který uvedl, že podkroví vybudoval zcela až po rozvodu manželství (po [datum]). Příliš věrohodně pak nepůsobí ani tvrzení svědka, že peníze nemusel vybírat z bankovního účtu, neboť takovéto i větší sumy má doma běžně v hotovosti. Vzhledem k tomu, že půjčka měla být dle výpovědi svědka vrácena až v roce 2017 nebo 2018, kdy žalovaný již musel vědět, že se s žalobkyní na vypořádání nedohodne, nepůsobí věrohodně ani tvrzení svědka, že on ani žalovaný nepovažovali za nutné poskytnutí a vrácení půjčky zdokumentovat, či si ponechat originál nebo alespoň kopii předmětné směnky. Stejně tak působí zvláštně, že žalovaný neměl potřebu nechat si potvrdit ani dílčí plnění ve splátkách, když směnka (vystavená na celou částku) mu měla být dle výpovědi svědka vrácena až po doplacení celé částky. Na základě shora uvedených úvah pak okresní soud dospěl k závěru, že výpověď svědka [příjmení] je nevěrohodná a touto nebylo prokázáno, že by poskytnul žalovanému v r. 2014 půjčku ve výši 300 000 Kč a že by tato půjčka byla žalovaným po rozvodu manželství vrácena. Žalovaný se dále v rámci vypořádání domáhal zohlednění skutečnosti, že po rozvodu manželství uhradil ze svých výlučných prostředků zůstatek úvěru u [právnická osoba] ve výši 48 000 Kč. Žalovaný jako jediný důkaz předložil výpis z úvěrového účtu [právnická osoba] [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], kterým bylo prokázáno, že ke konci uvedeného období činil nesplacený zůstatek předmětného úvěru 47 927 Kč. Žalovaný však dále netvrdil ani nijak neprokázal, kdy a jak tento zůstatek úvěru ze svých výlučných prostředků uhradil. Okresní soudu tedy shledal, že nebylo prokázáno, že by žalovaný po zániku manželství z vlastních prostředků uhradil společný závazek účastníků z úvěrové smlouvy vzniklý za trvání manželství ve výši 48 000 Kč. Žalovaný se dále v rámci vypořádání domáhal zohlednění skutečnosti, že po rozvodu manželství uhradil ze svých výlučných prostředků dluhy na zdravotním a sociálním pojištění vzniklé za trvání manželství v celkové výši 350 000 Kč. Přes opakované výzvy soudu podle ust. § 118a o.s.ř. však žalovaný nenabídnul soudu jednoznačná a konkrétní tvrzení, na základě kterých by soud mohl zjistit, jaké konkrétní nedoplatky, jakými platbami a z jakých prostředků byly žalovaným po rozvodu manželství uhrazeny. Žalovaný pouze předložil soudu poměrně velké množství různých vyúčtování OSSZ a OZP a potvrzení o provedených platbách, které navíc nebyly provedeny z účtu žalovaného, ale jeho družky [jméno] [příjmení]. Z oznámení [právnická osoba] (čl. 368 – 376) o provedených platbách sice vyplývá, že v období od [datum] do [datum] byly provedeny platby z účtu paní [jméno] [příjmení], družky žalovaného, na účty OSSZ a OZP. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by se jednalo o jeho (výlučné) prostředky na těchto účtech, ze kterých byly tyto platby poukázány, ani netvrdil jiné skutečnosti, ze kterých by například vyplývalo, z jakého titulu pí. [příjmení] tyto platby prováděla. Ačkoliv žalovaný neuvedl v této věci dostatečná skutková tvrzení, pokoušel