29 CO 79/2021-183 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným usnesením okresní soud žalobě z rušené držby vyhověl a uložil žalovanému, aby se zdržel veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku parc. [číslo] ostatní plochy, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka a zdržel se jakéhokoli zamezování či omezování přístupu žalobkyně k pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 776 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. st. 122, jehož součástí je stavba [adresa] v katastrálním území Fojtka, obec Mníšek a žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. 123, jehož součástí je stavba č. ev. 25, pro rodinnou rekreaci, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka včetně příjezdové cesty, pozemku [parcelní číslo] označeného v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace (dále jen sporná cesta), který slouží a sloužil jako příjezdová a přístupová cesta k nemovitostem žalobkyně. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že sporná cesta byla žalobkyní a předchozími vlastníky nemovitosti, [anonymizováno], používána jako jediná cesta k nemovitostem žalobkyně a dále i to, že od [datum] je tato cesta blokována nákladním vozidlem a znemožňuje průjezd k nemovitostem žalobkyně. Z žalobkyní doložené fotografie okresní soud zjistil, že nákladní vozidlo [registrační značka] je umístěno uprostřed sporné cesty a neumožňuje průjezd jiným vozidlem. Z listin předložených žalobkyní považoval okresní soud za prokázané, že žalobkyně byla držitelem práva sporné cesty, coby faktického jediného přístupu k její nemovitosti, avšak dne [datum] zasáhl do její pokojné držby žalovaný, který její právo přistavením nákladního vozidla omezil a později zcela zamezil, čímž byla žalobkyně z držby sporné cesty vypuzena. Okresní soud bez nařízení jednání žalobě sloužící k ochraně posledního stavu držby vyhověl s odkazem na § [číslo] odst. 1 a § 1007 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a § 176 až § 118 zák. č. 99/1964 Sb, občanského soudního řádu (o. s. ř.). Procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účelně vynaložené náklady řízení spojené se zastupováním advokátem za zaplacený soudní poplatek, 2 úkony právní služby po 2 500 Kč (za přípravu a převzetí věci, sepis návrhu) spolu s dvěma náhradovými paušály po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 176 Kč, celkem 11 776 Kč. 3. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalovaný. Namítá, že ve věci není pasivně legitimován, neboť auto, které blokovalo spornou cestu, mu nepatří. Patří [právnická osoba] s. r. o., která vezla na stavbu stavební stroj. Po příjezdu byly autu neznámou osobou propíchnuty pneumatiky. Na jeho korbě byl umístěn stroj a pro majitele nebylo jednoduché jej rychle odstranit. Svá tvrzení dokládá čestným prohlášením majitele vozidla. Žalovaný byl v tomto období [anonymizováno] s covid a nemohl nastalou situaci řešit. Proto se ani včas nevyjádřil k žalobě. K odstranění auta však došlo ještě před podáním žaloby. V době podání žaloby už držbu žalobkyně nikdo nerušil. Nesouhlasí s tím, aby jeho pozemek [parcelní číslo] zahrnující spornou cestu užívaly jiné osoby. Není jedinou veřejnou komunikací, z níž má žalobkyně přístup ke svým nemovitostem, neboť přístup má zajištěn přes jiné své pozemky nebo přes pozemky obce. Žalobkyni navíc žádné právo sporné cesty nesvědčí. Své tvrzení dokládá čestnými prohlášeními bývalých vlastníků cesty, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 4. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný na spornou cestu nákladní automobil přistavil a také ho dne [datum] odvezl. Údajně píchlé kolo před odvozem nijak neopravoval, o čemž svědčí jí pořízené fotografie. Soudu předložené čestné prohlášení [právnická osoba] s. r. o. se jeví jako nepravdivé. Žalovaný je majitelem stavební firmy, která jeho nemovitost rekonstruuje. Blokování sporné cesty je ve zjevné časové souvislosti s jednáním na obecním úřadě [obec] dne [datum], kde žalovaný úmysl zablokovat žalobkyni spornou cestu předem ohlásil. Tvrzení, že nákladní automobil převážel stavební stroj, je účelové, protože jím nikdo za celou dobu nepracoval a byl odstaven až k mostku daleko od stavby. Žalovaný však dále blokoval spornou cestu i jinými způsoby, a to i po doručení napadeného usnesení – stavebním kontejnerem, vlastním vozem, vozidly svých dělníků, vozidlem WV transportér s nápisy koupelny [jméno], což dokládá i záznam Policie České republiky ze dne [datum] a pořízené fotografie, které žalobkyně předkládá. Blokaci sporné cesty tak považuje žalobkyně za úmyslnou. Pokud žalovaný tvrdí, že měl covid, tak žalobkyně ví, že v lednu a únoru 2021 byl žalovaný denně na své stavbě a řídil provádění prací. Dne [datum] dokonce osobně odhazoval sníh a odvážel nákladní automobil, a tudíž byl již nepochybně zdráv. [příjmení] [příjmení], že nikdy neudělili ani žalobkyni, ani Ing. [příjmení] souhlas s užíváním sporné cesty považuje za nepravdivé. Oni věděli, že Ing. [příjmení] spornou cestu a po něm i žalobkyně užívají a vždy to respektovali. Před koupí svých nemovitostí paní [příjmení] žalobkyni vystavila potvrzení o tom, že dává souhlas s užíváním cesty budoucím vlastníkům nemovitostí žalobkyně. Na základě dlouhodobého užívání cesty došlo ke vzniku služebnosti práva cesty ještě před nabytím vlastnictví manžely [příjmení]. 5. Odvolací soud po nařízeném jednání, v němž prováděl dokazování, usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil tak, že žalovanému uložil povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec na [list vlastnictví] pro obec Mníšek, katastrální území Fojtka, spočívajících v zamezování či omezování přístupu žalobkyně k uvedenému pozemku po dobu 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Uvedl, že žalobkyni může být posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že jí žádné subjektivní právo nepřísluší, a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník, když soud v daném řízení není oprávněn zkoumat právní otázky. Na druhou stranu s přihlédnutím k § 1007 odst. 1 věta druhá o. z. v návaznosti na § 993 o. z. odvolací soud zmínil, že posouzení, zda užívání sporné cesty vychází z práva služebnosti či je pouhou výprosou, vyžaduje konkrétní skutkové a právní posouzení, ke kterému však řízení o obnovení pokojného stavu nesměřuje. Uzavřel tak, že žalobkyně prokázala existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu ke své nemovitosti i rušení žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu. Rovněž však uvedl, že žalobkyní tvrzené vydržení práva sporné cesty je nejisté a z tohoto důvodu omezil žalobní požadavek ve vztahu k žalovanému jako vlastníkovi pozemku, kterým sporná cesta prochází, pouze na dobu 6 měsíců. S ohledem na požadavek určitosti a vykonatelnosti žalobního petitu usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil. Dále odvolací soud zmínil, že ačkoliv právní úprava žaloby z rušené držby je odlišná od předběžného opatření i v tom, že neukládá žalobci povinnost zahájit petitorní řízení ve stanovené lhůtě s ohledem na nejisté věcné právo žalobkyně, nepovažoval za správné zatížit žalovaného podáním žaloby na ochranu jeho vlastnického práva a i z tohoto důvodu účinnost svého rozhodnutí časově omezil, a to na dobu přiměřenou k tomu, aby si žalobkyně důkladně zvážila svůj další postup. 6. Nálezem Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2463/21 ze dne [datum] bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 29 Co 79/2021-132 zrušeno z důvodu, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za základ projednávané věci považoval Ústavní soud otázku, jaké skutečnosti jsou v řízení o žalobě z rušené držby právně významné, a dospěl k závěru s odkazem na § 178 o. s. ř. a komentářovou literaturu k závěru, že soud se v daném řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, a tudíž žalobce musí v řízení tvrdit a dokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení v řízení jde a žalovaný jej ruší. Námitky žalovaného jsou omezené a může namítat, že žaloba byla podána po u