30 CO 66/2021-345 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že do výlučného vlastnictví žalobkyně se ze zaniklého společného jmění manželů přikazují nemovitosti, a to pozemek st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 138 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemek st. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 24 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, pozemek p. [číslo] zahrada o výměře 233 m2, pozemek p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 265 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro kat. území [obec] u [obec], obec Mníšek, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, a dále veškeré závazky, které má žalobkyně a žalovaný vůči [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], plynoucí z uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Výrokem II rozhodl, že do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje osobní automobil tov. zn. Renault GRAND ESPACE, [registrační značka], [VIN kód]. Výrokem III soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 050 452 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV zavázal žalovaného nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 100 582 Kč, do šesti měsíců od právní moci rozsudku, k rukám advokáta. Výroky V a VI rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na nákladech řízení částku 1 160 Kč a žalovaný částku 5 160, do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku se podává, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen„ SJM“), ohledně té části majetkových hodnot, jež byla na základě skutkových tvrzení účastníků zahrnuta do vypořádání v zákonné lhůtě představující tři roky od zániku manželství (rodinný dům s pozemkem, osobní automobil, závazky ze smlouvy). Soud prvního stupně přikázal do výhradního majetku žalobkyně nemovitosti, sloužící dříve oběma manželům ke společnému bydlení, jež po faktickém zrušení společné domácnosti ještě před rozvodem manželství dlouhodobě obývá výhradně žalobkyně. Do výlučného vlastnictví žalovaného byl přikázán osobní automobil, jenž měl naposledy v držení a užívání žalovaný. Protože rozhodnutím soudu měl každý z bývalých manželů získat do výhradního majetku právě polovinu majetku zahrnutého do vypořádání, bylo žalovanému přiznáno vůči žalobkyni právo na vypořádací podíl v částce 1 050 452 Kč. Soud prvního stupně dále v rozsudku odůvodnil, proč v rámci rozhodování o vypořádání zaniklého SJM nezohlednil tvrzení žalovaného o vnosu částky 500 000 Kč (pro opožděnost uplatnění takového nároku), ani žalobkyně o vnosu částky 1 000 000 Kč (pro právní hodnocení skutkových tvrzení žalobkyně o zapůjčení této částky od syna účastníků). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy za účastníka v řízení procesně úspěšnějšího považoval žalobkyni. Náklady státu uložil účastníkům nahradit s odkazem na právní úpravu zakotvenou v § 148 o. s. ř.