30 CO 94/2022-140 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v požadavku na zaplacení 9,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 51 467,28 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III). 2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce na zaplacení 51 477 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení z titulu nezaplaceného příplatku za vedení v období od [datum] do [datum]. V řízení před soudem prvního stupně bylo objasněno, že žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem dne [datum] pracovní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum]. V pracovní smlouvě byl sjednán druh práce vychovatel. Dodatkem k pracovní smlouvě [číslo] ze dne [datum] byl pracovní poměr sjednán na dobu do [datum] a dodatkem k pracovní smlouvě [číslo] ze dne [datum] byla změněna doba trvání pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Dodatkem k pracovní smlouvě [číslo] ze dne [datum] došlo ke změně druhu práce, když se dosavadní pracovní zařazení žalobce na pozici vychovatele s účinností od [datum] změnilo na vedoucího vychovatele. V souvislosti se změnou pracovního zařazení vznikl žalobci nárok na příplatek za vedení. Žalobce vykonával práci vedoucího zaměstnance v 1. stupni řízení a počínaje [datum] mu byl vyplácen příplatek za vedení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Listinou označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ ze dne [datum] došlo ke změně příplatku za vedení a žalobci byl nově stanoven příplatek za vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně. Listinu označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ podepsal za žalovanou její tehdejší ředitel [příjmení] [příjmení], který byl v řízení před okresním soudem slyšen jako svědek a který tuto skutečnost potvrdil. Dále svědek uvedl, že k navýšení platu žalobce přistoupil proto, že platy zaměstnanců žalované byly obecně velmi podhodnoceny a žalobce pro žalovanou vykonával vedle práce vedoucího vychovatele také činnost v oblasti IT. V platovém výměru účinném od 1. 5. 2017 je pak výše příplatku za vedení uvedena částkou 6 000 Kč, tj. ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně. V platovém výměru účinném od 1. 11. 2017 je příplatek za vedení uveden ve výši 6 000 Kč, tj. ve výši 19,51 % z nejvyššího platového stupně, v platovém výměru účinném od 1. 1. 2019 je příplatek za vedení vyčíslen částkou 6 000 Kč, tj. 17,70 % z nejvyššího platového stupně a v platovém výměru účinném od 1. 1. 2020 je příplatek za vedení vyčíslen částkou 6 000 Kč, tj. 16,40 % z nejvyššího platového stupně. Žalovaná žalobci v období, které je předmětem žaloby ([datum] - [datum]), vyplácela příplatek za vedení ve výši 6 000 Kč měsíčně. 3. Po právní stránce okresní věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jako vedoucímu zaměstnanci žalované vznikl nárok na příplatek za vedení, a to při zařazení žalobce do 1. stupně řízení v rozsahu 5 – 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen. V daném případě byl příplatek za vedení stanoven právním jednáním žalované ze dne [datum] ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, do něhož byl žalobce zařazen. Okresní soud považuje takový způsob (tj. v procentech) určení příplatku za vedení za platný a nikoliv v rozporu se zákonem, jak namítala žalovaná. Dle okresního soudu není možné požadavek, aby v platebním výměru byla výše příplatku za vedení vyjádřena absolutním číslem, vztahovat také na způsob sjednání výše příplatku za vedení. Výše příplatku může být stanovena i způsobem, jakým tomu bylo v dané věci, tj. určitou procentní výší z platového tarifu nejvyššího platového stupně. Poukazuje v této souvislosti okresní soud na komentář (konkrétně [jméno], M., [příjmení], L. a kol., zákoník práce, 3. vydání, 2019, s. 669), v němž se uvádí, že„ spodní a horní hranice příplatku je pro jednotlivé stupně řízení stanovena procentem z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je (vedoucí) zaměstnanec zařazen. Tato konstrukce umožňuje udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu (zachování jeho reálné hodnoty)“. Citovaná literatura tedy předpokládá udržování poměru příplatku za vedení v návaznosti na příslušný pohyb výše platového tarifu právě tím, že výše příplatku za vedení bude vyjádřena procentním poměrem příplatku k výši nejvyššího stupně příslušné platové třídy. Skutečnost, že příplatek za vedení byl v daném případě žalobci stanoven ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen, reflektoval platový výměr [číslo] účinný od 1. 5. 2017. V něm byla výše příplatku za vedení vyjádřena absolutním číslem – částkou 6 000 Kč. To odpovídá právě stanoveným 22,44 %. Žalovaná sice následně mohla příplatek za vedení žalobci změnit, tj. zvýšit či snížit, k tomu však dle okresního soudu nedošlo. Ačkoliv žalovaná v následných platových výměrech uváděla výši příplatku za vedení nižší, než odpovídalo 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, netvrdila a neprokázala, že by tuto změnu žalobci odůvodnila, resp. že by u žalobce existovaly objektivní a přezkoumatelné důvody pro snížení výše příplatku za vedení. I příplatek za vedení jako pravidelně měsíčně poskytovaná složka platu patří mezi údaje, které je zaměstnavatel povinen uvést v platovém výměru vydaném zaměstnanci. Protože snížením nebo odnětím„ osobního“ příplatku přiznaného zaměstnanci dochází ke změně těchto skutečností, je zaměstnavatel povinen své rozhodnutí o snížení nebo odnětí„ osobního“ příplatku zaměstnanci písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy tato změna nabyla účinnosti. Protože tedy ze strany žalované nedošlo k odůvodnění snížení příplatku za vedení, zůstalo žalobci zachováno právo na příplatek za vedení ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, do něhož byl žalobce zařazen. 4. Žalovaná žalobci fakticky vyplácela v období od [datum] do [datum] na příplatku za vedení částku 6 000 Kč měsíčně, což vyjádřeno v procentní výši neodpovídá výši příplatku za vedení, jak byl stanoven žalovanou s účinností od [datum]. Žalovaná je proto dle okresního soudu povinna zaplatit žalobci za uvedené období na příplatku za vedení celkem částku 51 467,28 Kč, která představuje rozdíl mezi částkami vyplacenými žalovanou a částkami, kterých se žalobci v uvedeném období mělo dostat. Jde o 8 122,86 Kč za období od [datum] do [datum], kdy mělo být měsíčně placeno 6 902,54 Kč (22,44 % z částky 30 760 Kč), o 19 124,40 Kč za období od [datum] do [datum], kdy mělo být placeno 7 593,70 Kč měsíčně (22,44 % z částky 33 840 Kč) a o 24 220,02 Kč za období od [datum] do [datum], kdy mělo být placeno měsíčně 8 201,82 Kč (22,44 % z částky 36 550 Kč). Okresní soud tedy vyhověl žalobě v požadavku na zaplacení 51 467,28 Kč. Dále žalobci přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úroky z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, jejichž výše dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 8,25 % ročně. Žaloba pak byla zamítnuta v požadavku na zaplacení dalších 9,72 Kč (požadovaných 51 477 Kč minus přiznaných 51 467,28 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z přiznané částky 51 467,28 Kč od [datum] do zaplacení (oproti žalobnímu požadavku na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně byl okresním soudem přiznán úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně). Podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), byla žalobci, který byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznána plná náhrada nákladů řízení, vyčíslená okresním soudem částkou 23 991 Kč. 5. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti výroku I žalobě vyhovujícímu a nákladovému výroku III, se včas odvolala žalovaná. Žalovaná v odvolání nesouhlasí s hodnocením svědecké výpovědi svědka [příjmení], má za to, že skutková zjištění soudu jsou v porovnání se skutečným obsahem svědecké výpovědi a v kontextu k položeným dotazům podstatným způsobem zjednodušena a reprodukována. Poukazuje v této souvislosti na to, že svědek vůbec nebyl schopen vysvětlit, z jakých důvodů a proč listinu na č. l. 66 spisu označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ podepsal a proč došlo k duplicitnímu stanovení příplatku za vedení uvedenou listinou a platovým výměrem. Vysvětlení svědka, že se jednalo o listinu vydano