35 CO 16/2022-136 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 42 500 Kč, zamítá. Výrokem II., že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 42 500 Kč, eventuálně nemajetkovou újmu ve výši stanovené soudem nahrazující neoprávněné vydání usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání osoby žalobce č. j. KRPL-35649-63/TČ-2014-180572 ze dne 29. 3. 2016, vydané Policií ČR, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor [obec], 2. oddělení obecné kriminality, dle kterého bylo dne [datum] zahájeno [anonymizováno] stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání [anonymizováno] neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v [obec], ul. [adresa], od června 2015 do listopadu 2015 v podzemní garáži vjel nejméně v deseti případech vozem zn. VW Polo, [registrační značka], nejméně v pěti případech vozem zn. VW Golf, [registrační značka], nejméně v deseti případech vozem zn. VW Polo, [registrační značka], nejméně ve dvaceti případech vozem zn. Mercedes Benz, [registrační značka] na parkovací místo [číslo] bez souhlasu vlastníka [jméno] [příjmení] a vozidla tam odstavil. Dne [datum] bylo trestní řízení vedené proti žalobci skončeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 117/2016-302, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum]. Na základě tohoto rozhodnutí byl žalobce jakožto obžalovaný v předmětném [anonymizováno] řízení zproštěn obžaloby pro daný [anonymizováno], neboť v žalobním návrhu označený skutek není [anonymizováno] činem. Vedením tohoto neoprávněně zahájeného trestního řízení pak vznikla žalobci škoda, resp. nemajetková újma, jejíž náhradu požaduje, neboť je přesvědčen, že v jeho případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a to konkrétně usnesením o zahájení trestního stíhání, na základě kterého bylo zahájeno trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. K pochybení mělo dojít jak ze strany Policie ČR, tak ze strany Okresního státního zastupitelství v [obec], neboť již od samého začátku nebyly dány relevantní důkazy, které by dostatečně odůvodňovaly závěr ohledně pokračování ve vedení trestního řízení proti žalobci, resp. zahájení trestního stíhání a zahájení vyšetřovací fáze trestního řízení. Trestní věc měla být ze strany příslušného policejního orgánu odložena dle § 179c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, a to ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 trestního řádu, nebo měla být daná věc odložena nejpozději ze strany státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] s odkazem na § 179c odst. 2 písm. c) trestního řádu. Žalobce dne [datum] řádně a včas v zákonem stanovené lhůtě podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v důsledku trestního stíhání. Žalobce požadoval zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku zahájení trestního stíhání proti jeho osobě. Vedením trestního řízení došlo k omezení osobnostních práv žalobce a s tím souvisejícímu zásahu do soukromého života žalobce, zvýšení psychické zátěže, dále mělo trestní stíhání nepříznivý dopad na osobní čest a dobrou pověst žalobce, který byl ve svém okolí společensky odsuzován a nenávratně došlo i k prohloubení negativních vztahů sousedů k osobě žalobce, navíc byl nucen strpět shromažďování a zveřejňování údajů o jeho osobě v souvislosti s vedením předmětného trestního řízení. Žalobce požadoval částku 42 500 Kč, která představuje částku 10 000 Kč, jakožto spravedlivé zadostiučinění za první dva roky trestního stíhání, částku 20 000 Kč jakožto spravedlivé zadostiučinění za třetí rok trestního stíhání a dále částku 2 500 jakožto spravedlivé zadostiučinění za poslední měsíc a půl trestního stíhání. Žalobce poukázal na to, že Ministerstvo spravedlnosti ČR v šestiměsíční lhůtě, která uplynula dne [datum], nereagovalo, tedy byl nucen podat žalobu. V řízení žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě, a že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 117/2016, které skončilo vydáním rozsudku č. j. 3 T 117/2016-302, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby. Naopak žalovaná činila sporným žalobcem tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena trestním stíháním. 3. Okresní soud shledal, že na žalobce byl ještě před podáním žaloby prohlášen konkurz. V průběhu řízení před okresním soudem pak insolvenční správce na výzvu insolvenčního soudu nechal dne [datum] zapsat pohledávku ve výši 42 500 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty, následně pak přípisem ze dne [datum] sdělil insolvenčnímu soudu, že tuto vyjímá z majetkové podstaty s ohledem na promlčení pohledávky a následnou nedobytnost pohledávky. Okresní soud pak vydal usnesení č.j. 12 C 186/2020-58, kterým návrh insolvenčního správce Mgr. [jméno] [příjmení] na vstup do řízení namísto žalobce zamítl (v právní moci od [datum]). Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 117/2016, kdy bylo zjištěno, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru [obec], 2. oddělení obecké kriminality ze dne 29. 3. 2016, č.j. KRPL-35649-63/TČ-2014-180572 pro přečin neoprávněného zásahu do práva k tomu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne [datum]. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 117/2016-302 bylo zjištěno, že žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum]. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že ke sporům mezi žalobcem a jeho sousedy docházelo po několik let před zahájením trestního stíhání, kdy Okresní soud v Liberci v bodě 24. odůvodnění daného rozsudku poukázal na velmi napjaté vztahy obžalovaného s manželi [příjmení], paní [příjmení], panem [příjmení] a dalšími, kteří byli vyslechnuti v rámci trestního řízení jako svědci, přičemž v některých případech jejich spory ústí i do civilních sporů, které jsou projednávány u Okresního soudu v Liberci. [příjmení] to byla podána další trestní oznámení, ať ze strany svědků či obžalovaného. V daném případě tedy zhoršení vztahů mezi žalobcem a jeho sousedy nelze dávat do příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Okresní soud dále neshledal, že by orgány činné v trestním řízení pracovaly s údaji o žalobci v jiném než nezbytném rozsahu pro vedení trestního stíhání, nedošlo k žádnému zneužití či zveřejňování údajů o žalobci, nebo dokonce medializaci, která by žalobce mohla poškodit. Trestní spis je ze zákona přístupný pouze omezenému okruhu osob. Žalobce konkrétně netvrdil ani nedoložil, že by mělo dojít k protizákonnému zneužití jeho osobních údajů. Je nepochybné, že trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby, každá osoba toto vnímá jinak, může jít tedy o větší či menší intenzitu a vždy hraje roli subjektivní pocit daného jedince. V daném případě žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 117/2016 bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvila, což vyplývá ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 6. 2020, č. j. MSP-2898/2019-ODSK-ODSK Okresní soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že v daném případě kromě běžného stresu a zátěže, které každé soudní řízení vyvolává (tedy nejen trestní řízení), nedošlo k dalším závažným následkům, které by negativním způsobem výrazně zasáhly do života žalobce v důsledku trestního stíhání. Nedošlo k žádnému postižení na zdraví v rovině fyzické ani psychické, stíhání žádným významným způsobem nezasáhlo do kvality jeho rodinného nebo pracovního života. Pokud žalobce uvedl, že již nemůže snášet uhýbavé a křivé pohledy sousedů, kteří na něho pohlížejí jako na zločince, pak je nutno dodat, že jde pouze o jeho subjektivní pocit, navíc to byl právě žalobce, který svým chováním zapříčinil, že bylo podáno trestní oznámení a je nerozhodné, zda jeho chování dosahovalo intenzity [anonymizováno] činu, nebo zda šlo pou