2119 C 27/2018-194 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 220.509,50 Kč s příslušenstvím. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 20.509,50 Kč a přiměřeného zadostučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 23. 5. 2017 zahájila trestní stíhání žalobce pro trestní čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1 trestního zákoníku. Tohoto skutku se měl žalobce dopustit tím, že [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno 12 slov] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [adresa], [obec] Krajské státní zastupitelství podalo dne 6. 10. 2017 obžalobu proti žalobci, která však již byla formulována v menším rozsahu, konkrétně přečinu, který mu byl kladen za vinu, se měl dopustit v blíže nezjištěné době nejméně od 20. 6. 2013 jen do 30. 6. 2014. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č.j. [číslo jednací] byl žalobce dle ust. § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 1. 2018. Žalobce dále uvádí, přestože od počátku trestního stíhání poukazoval, že se nedopustil a ani nemohl dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu, jeho stížnost proti vedení trestního stíhání a stížnost proti zahájení trestního stíhání měl od počátku za nedůvodné, jeho stížnosti byly zamítnuty. Obžaloba však byla podána již v menším rozsahu. Odůvodnění zprošťujícího rozsudku, tedy skutečnost, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhání, je nejpříznivější formou osvobození pro žalobce a je zcela v souladu s jím tvrzenými námitkami, které vznášel od počátku proti vedenému trestnímu stíhání. Shora označené nezákonné trestní stíhání přestavovalo zcela zásadní devastační zásah do života žalobce. Žalobce pracoval u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Jak je z jeho služebního zařazení patrné, jeho dosavadní služební činnost byla bezúhonná, nebylo nikdy pochyb o jeho morálním kreditu. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. Zároveň je žalobce stálým členem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Žalobce do zahájení trestního stíhání byl zcela váženým občanem s bezúhonnou pověstí. Již zahájení trestního stíhání bylo hrubým zásahem do osobnostních práv a samotné integrity žalobce. Žalobce byl vystaven značné pracovní dehonestaci a profesnímu zostuzení. Žalobce se domnívá, že v jeho případě se jedná o řízení se zvýšeným významem předmětu řízení pro osobu žalobce ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014. Vedené trestní řízení mělo přímý dopad na pracovní činnost žalobce, který byl z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] vyloučen z rozhodování o žádostech společnosti [právnická osoba] z důvodu domnělé podjatosti. Z tohoto důvodu musel být vydán nový rozkaz k posouzení žádosti o ulehčení platebních povinností cíleně pro společnost [právnická osoba], kterým byl žalobce vyřazen ze stálého poradního orgánu ředitele [anonymizováno]. Tato situace zavdala určitý podmět ke spekulacím ohledně osoby žalobce na pracovišti a vedla ke značnému množství pomluv. Žalobce byl vystaven neustálému psychickému tlaku okolí. I s ohledem na skutečnost, že nebyl postaven mimo službu, po celou dobu trestního stíhání byl ve službě, docházel na pracoviště a setkával se tam se svými kolegy. V konečném důsledku byl žalobce na pracovišti ocejchován jako osoba trestně stíhaná pro nějaké zanedbání svých povinností, které nemohou být přidělovány veškeré úkoly, které jí byly přidělovány v minulosti. S ohledem na vysokou profesní kvalifikaci a zkušenosti žalobce, které byly jeho kolegům známy, toto trestní stíhání vedlo k situaci, kdy působilo nevěrohodně, že by se žalobce takového jednání dopustil z nedbalosti a naopak se spekulovalo o skutečnosti, zda tak nejednal úmyslně s tím, že mu z jeho jednání měl vzniknout nějaký majetkový prospěch. Hleděli na něj jako na osobu potenciálně zkorumpovanou. Jako faktický případ své dehonestace žalobce uvádí případ, kdy jako stálý člen [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] zabývajícího se podezřeními ze vzniku celních a daňových úniků, musel při jednání o společnosti [právnická osoba], kterého se účastnili téměř všichni vedoucí pracovníci, opustit místnost. O tomto byla učiněna rovněž poznámka v zápisu z tohoto jednání. Tato záležitost veřejně snížila jeho důstojnost a vážnost na pracovišti a mezi kolegy. Žalobce tvrdí, že orgány vedoucí trestní stíhání zcela opomíjely zásadu, dle které mají objasňovat v průběhu trestního stíhání okolnosti svědčící i ve prospěch osoby, proti níž je řízení vedeno. Takovéto okolnosti sděloval a oznamoval. Ostatně tyto okolnosti byly policejnímu orgánu známy již před zahájením trestního stíhání. Žalobce je znovu a opakovaně namítal ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Neustálý psychický stres se odrazil i v žalobcově psychickém rozpoložení, byl podrážděný, v neustálém napětí. Toto vnímala i jeho rodina, která samozřejmě věděla, že je proti němu vedeno trestní stíhání. V důsledku takového narušení chování žalobce došlo k zhoršení rodinných vazeb a psychického zdravotního stavu manželky žalobce, která skončila v pracovní neschopnosti, což mělo důsledky i v rodinném rozpočtu. V důsledku trestního stíhání došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce a s přihlédnutím k jeho osobě, charakteru a dosavadnímu civilnímu životu i profesnímu nasazení, lze dovodit, že na straně žalobce nastala nemajetková újma vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Psychickou újmu utrpěl nejen žalobce, ale i jeho rodina, především manželka, která rovněž byla vystavena osobní a pracovní dehonestaci, poškození dobrého jména ve společnosti. Očistit žalobcovo dobré jméno ve společnosti není možné pouze zprošťujícím rozsudkem. Žalobce se tedy domáhá, aby mu byla tato nemajetková újma alespoň částečně kompenzována finančně za přiměřenou částku v podobě satisfakce ve výši 200.000 Kč. Žalobce se dále domáhá náhrady škody za náklady vynaložené na obhájce v celkové výši 20.509 Kč. Žalobci vznikla celková škoda ve výši smluvní odměny obhájci ve výši 52.967,75 Kč. Domáhá se však náhrady pouze ve výši vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, po přepočtu tedy částka, kterou vynaložil na obhájce, činí 20.509,50 Kč. 2. Žalobce při prvním jednání ve věci dne 5. 6. 2019 soudu sdělil, že v mezidobí žalovaný část nároku žalobci uhradil, a to v celkové výši 31.011 Kč s příslušenstvím. Žalobce tedy vzal žalobu částečně zpět, a to ve výši 20.000 Kč z částky 200.000 Kč, které se domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 11.011 Kč na náhradě nákladů obhajoby. 3. Řízení bylo ohledně zaplacení částky ve výši 31.011 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení od 9. 7. 2018 do zaplacení a ohledně 9 % úroku z prodlení z částky 189.498,50 Kč od 9. 7. 2018 do 25. 10. 2018 dle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř zastaveno. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že