30 C 2/2021-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 031,25 Kč s příslušenstvím jako dlužného zůstatku úvěru. Z důvodu částečných úhrad žalovaného vzal žalobce žalobu zpět a nyní tak požaduje částku 14 766,94 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen,,banka“) uzavřela se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ VOP“), produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ podmínky KKÚ“), a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále jen„ podmínky BÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozic. V uvedené smlouvě se Banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se Banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit, jak patrno ze smlouvy. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vždy banka vychází z příjmu, který klient deklaroval v žádosti a který byl v tomto případě ve výši 18 226 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíční splátky 7 078,57 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek ve výši 4 784 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, což dokládá výpis z úvěrového účtu. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami KKÚ převedla dne 13. 11. 2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 20 031,25 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což Banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 30. 1. 2018, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Nárok předchůdce žalobce byla na žalobce postoupen a žalobce o tom byl vyrozuměn, jak patrno z postupní smlouvy a dopisu žalovanému. 3. Žalovaný k datu podání žaloby dlužil žalobci na jistině částku 20 031,25 Kč, dále úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 976,82 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 20 031,25 Kč od 26.02.2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 20 031,25 Kč od 26.02.2020 do zaplacení, což je zřejmé z platební historie. Po podání žaloby uhradil žalovaný celkem 5 splátek po 1 500 Kč a dvě splátky po 3 000 Kč, jak zřejmé z potvrzení o příchozích platbách a tyto úhrady započítal žalobce v částce 7 500 Kč nejprve na kapitalizovaný úrok ve výši 976,82 Kč, díle na smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z dlužné jistiny ode dne 26. 2. 2020 do dne 2. 2. 2021 ve výši 4 139,29 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z dlužné jistiny ode dne 26. 2. 2020 do dne 2. 2. 2021 ve výši 1 600 Kč a na část jistiny z původně požadované výše 20 031,25 Kč. 4. Následně došlo i započtení částky 6 000 Kč a to na jistinu v částce 4 480,42 Kč a zbytek na příslušenství, konkrétně pak na úrok 21,99 % ročně z částky 19 247,36 Kč od 3. 2. 2021 do 17. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 247,36 Kč od 3. 2. 2021 do 17. 5. 2021 a soud proto výrokem I. řízení v souladu s ust. § 96 o.s.ř. i ohledně této části uhrazené žalovaným po podání žaloby zastavil. Pokud se jedná o úhrady z předchozího odstavce, ohledně nich již bylo řízení zastaveno dříve samostatným usnesením. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, když žalobce před poskytnutím úvěru posoudil jeho schopnost splácet dle sut. § 9 spotřebitelského zákona. Žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně a včas poskytnutý úvěr ani úroky a další sjednané platby nesplatil, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval, naopak v průběhu soudního řízení dluh posupně splácel, z čehož lze dovodit, že žalovaný si je svého závazku vůči žalobci vědom. Nárok na žalobce byl postoupen v souladu s ust. § 1879 a nsl. občanského zákoníku. Soud žalobci přiznal i úroky z prodlení z jistiny dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého náleží úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl v řízení plný úspěch, když k částečným zastavením došlo pro úhrady dluhu žalovaným (doloženo). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 802 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 300 Kč za úkon, když se jedná o typovou žalobu do 50 000 Kč a žalobce podává jen u zdejšího soudu desítky obdobných žalob (příkladmo sp. zn. 19 C 25/2021, sp. zn 31 C 188/2021 a další). Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč, dále náklady spočívají v mimosmluvní odměně za právní zastoupení dle § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění v částce 1940 Kč (z původně žalované jistiny) za úkon a to za poslední č