51 C 100/2021-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.9.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 604,81 Kč s příslušenstvím za pronájem zařízení a smluvní pokuty 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] a žalovanou dne 28.7.2017. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované k pronájmu přijímací zařízení, a to Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY. Za každé toto zařízení byla žalovaná povinna hradit měsíční pronájem 70 Kč, celkem tedy 140 Kč. Žalovaná neplatila řádně poplatky za poskytnuté služby a pronájem zařízení, předchůdce žalobkyně proto odstoupil od smlouvy. Podle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek dále jen„ VOP“ byla žalovaná povinna vrátit dočasně poskytnuté zařízení předchůdci žalobkyně nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Podle čl. 7 VOP jestliže žalovaná nevrátí zařízení předchůdci žalobkyně, je předchůdce žalobkyně oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně zařízení – Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA identifikovaný [číslo] a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY identifikovaný [číslo] předchůdce žalobkyně jí proto vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 4000 Kč. Kromě smluvní pokuty žalovaná dále dlužila předchůdci žalobkyně za pronájem těchto zařízení částku 98,99 Kč, splatnou dne 5.9.2017, vyúčtovanou fakturou č. 240107493, částku 140 Kč, splatnou dne 5.10.2017, vyúčtovanou fakturou č. 241514890, částku 140 Kč, splatnou dne 5.11.2017, vyúčtovanou fakturou č. 242930289, částku 140 Kč, splatnou dne 5.12.2017, vyúčtovanou fakturou č. 244343125 a částku 85,82 Kč, splatnou dne 5.1.2018, vyúčtovanou fakturou č. 245787734. Žalovaná smluvní pokutu ani cenu za pronájem zařízení neuhradila, pohledávka byla poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozumívána v rámci dopisu ze dne 2.4.2019. Dopisem ze dne 20.1.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 28.7.2017 uzavřel předchůdce žalobkyně s žalovanou podle zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované k pronájmu zařízení Modem wifi a HD boxu každé za 70 Kč měsíčně. Žalovaná byla dále povinna hradit vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací. Z všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že pokud účastník smlouvy nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.6 Podmínek) je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalované byla na základě smlouvy pronajata výše označená zařízení. Fakturou č. 240107493 byl žalované vyúčtován připojovací poplatek těchto zařízení ve výši 98,99 Kč, splatný dne 5.9.2017, fakturou č. 241514890 byl žalované vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč, splatný dne 5.10.2017, fakturou č. 242930289 byl žalované vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč, splatný dne 5.11.2017, fakturou č. 244343125 byl žalované vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč, splatný dne 5.12.2017 a fakturou č. 245787734 byl žalované vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 85,82 Kč, splatný dne 5.1.2018. Žalovaná pronájem zařízení vyúčtovaný v uvedených fakturách neuhradila, na pronájmu tak dluží částku 604,81 Kč. Dopisem ze dne 7.2.2018 předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy z důvodu neplacení plateb za dodávané služby a pronájem zařízení, zároveň byla žalovaná vyzvána k vrácení zařízení ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy tj. do 20.2.2018 s tím, že pokud zařízení do uvedeného data nevrátí, bude po ní předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Žalovaná ve lhůtě požadovaná zařízení nevrátila, předchůdce žalobkyně si tak naúčtoval smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení, tj. celkem 4 000 Kč, kdy tuto pohledávku postoupil žalobkyni v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 včetně nedoplatku za pronájem uvedených zařízení v celkové výši 604,81 Kč. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2.4.2019, předžalobní upomínka byla zasílána dopisem ze dne 20.1.2020. 5. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek) předložený žalované ze strany předchůdce žalobkyně. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o.z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Jak bylo ze smlouvy zjištěno, v rámci smlouvy samotné byla uvedena cenu pronájmu každého zařízení v částce 70 Kč měsíčně, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovanou podepsán), je však uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ze smlouvy vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu kterému zařízení, neboť tak, jak jsou zařízení označena ve smlouvě, nejsou označena v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu. Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje k zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o.z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o.z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, poštou na zcela odlišnou adresu než je sídlo předchůdce žalobkyně jako druhé smluvní strany, je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, které dále ohledně seznamu místa vrácení odkazují na webové stránky, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o.z., když předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatím co žalovaná nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo předchůdce žalobkyně v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení uvedená v ceníku se svým označením neshodují s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné a žalobu v části požadované smluvní pokuty zamítl. Pokud pak jde o pronájem poskytnutých zařízení, v tomto rozsahu je nárok dán, neboť v rámci smlouvy samotné je výše pronájmu jasně stanovena, žalované byl pronájem vyúčtován a ta řádně vyúčtovaný pronájem neuhradila. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, kdy nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2201 a násl. obč. zák. Protože se žalovaná dostala do prodlení, má žalobkyně nárok v souladu s ust. § 1970 obč. zák. také na zákonné úroky z prodlení. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto pří