115 C 40/2021-73 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu v Prostějově dne 11. 8. 2020 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 12. 9. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky předchůdci žalobce do 3. 10. 2014. Žalovaný dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo ze strany právního předchůdce žalobce k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. 2. žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru a prohlášení číslo: [číslo] vzal soud za prokázáno, že dne 12. 9. 2014 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku ve výši 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 3. 10. 2014 Smlouvou z 21. 12. 2017 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobce. Přípisem z 18. 1. 2018 právní předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalovanému a současně jej vyzval k úhradě dluhu. Na úhradu dluhu žalovaný nezaplatil ničeho. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu upozorněn a byl opětovně vyzván k jeho zaplacení. 6. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaný netvrdil ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 7. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 9. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že z jeho strany nebyla řádně splněna povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. 16. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 500 Kč. 18. Žalobce má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z. Žalovaný se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výpis z účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobce, ze kterého se podává splatnost žalované částky ke dni 3. 10. 2014. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 4. 10. 2014 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta byla určena dle ust. § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to tak, že úspěšné straně náleží odměna advokáta ve výši 500 Kč a paušální náhrada stanovená dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby a jednoduchá výzva k plnění) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% v částce 168 Kč.