116 C 52/2021-26 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 24.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 12. 2017 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 11. 2016 a částku ve výši 12.500 Kč představující smluvní pokutu. Podáním ze dne 24. 5. 2021 vzal žalobce svůj návrh co do částky 17.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.850 Kč od 27. 12. 2017 do 10. 7. 2020, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.250 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení a co do částky 12.500 Kč na smluvní pokutě zpět, neboť měl za to, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, když před uzavřením smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jakožto žadatele o úvěr. Z důvodu, že žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaný dosud žalobci zaplatil pouze 17.400 Kč, domáhá se žalobce vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve výši 7.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení. Usnesením ze dne 30. 8. 2021, č.j. 116 C 52/2021-19, soud řízení ve výše uvedeném rozsahu zastavil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce s žalovaným dne 30. 11. 2016 právně jednal o uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, přičemž jejich převzetí žalovaný ztvrdil svým podpisem. Mezi žalobcem a žalovaným nevznikl žádný závazek, ze kterého by žalobci vznikla povinnost peněžní prostředky žalovanému poskytnout, když uzavřená úvěrová smlouva byla neplatná, jelikož žalobce jako poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný veškeré převzaté peněžní prostředky žalobci nevrátil, když vydal pouze částku ve výši 17.400 Kč, zbývající částku ve výši 7.600 Kč nevydal. Žalobce vyzval žalovaného k neprodlenému vydání této částky výzvou ze dne 10. 7. 2020, která byla dle předloženého poštovního podacího archu odeslána téhož dne. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný osobně v hotovosti převzal peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, ačkoliv žalobci nevznikla povinnost žalovanému peněžní prostředky poskytnout, když uzavíraná smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, neboť žalobce před uzavřením smlouvy řádně v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavírání smlouvy, nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, aniž by k tomu byl spravedlivý důvod a žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil co do částky 7.600 Kč, kterou dosud žalobci nevrátil. Žalobci dle § 2991 občanského zákoníku vzniklo právo na vydání dosud nevrácených peněžních prostředků. Žalobce vyzval žalovaného k jejich vydání výzvou ze dne 10. 7. 2020, žalovaný však zbývající částku nevydal. Žalobci v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky vzniklo též právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 7.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 21. 7. 2020 do zaplacení. Soud přiznal úrok z prodlení až od data 21. 7. 2020, nikoliv od žalobcem požadovaného data 11. 7. 2020, neboť nebylo prokázáno doručení výzvy ze dne 10. 7. 2020 žalovanému. Výzva se považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 7. 2020. Žalobce vyzval k neprodlenému zaplacení dlužné částky, v takovém případě je lhůtě k plnění dle § 1959 občanského zákoníku do 5 dnů, tj. od 21. 7. 2020 je žalovaný v prodlení. Na základě uvedeného soud žalobu v rozsahu úroku z prodlení od 11. 7. 2020 do 20. 7. 2020 zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěšnější žalovaný by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, z obsahu spisu je však zřejmé, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.