119 C 148/2021-92 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.508,57 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 11.4.2018 s žalovaným smlouvu o kontokorentu [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr do výše 5.000 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že právní předchůdce žalobce bez výhrad akceptoval návrh žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Kontokorentní úvěr byl zřízen k běžnému účtu žalovaného č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky na tomto účtu do debetního zůstatku až do částky – 5.000 Kč. Nebyl oprávněn čerpat prostředky nad tento sjednaný limit. Žalovaný s dle článku 4.1 smlouvy zavázal za období předchozích tří měsíců zajistit na shora označeném běžném účtu kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí transakce. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků v sazbě 19,90% ročně. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, úvěr řádně nesplácel, tj. nezajistil na účtu sjednaný kreditní obrat, dále došlo k přečerpání celkového limitu nad částku 5.000 Kč, byl právním předchůdcem žalobce několikrát upozorněn a vyzván k nápravě tohoto stavu. Z důvodu nesplácení a přečerpání limitu kontokorentu právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaného s účinností ke dni 24.7.2018 zesplatnil a domáhá se splacení veškerých závazků žalovaného. K zesplatnění došlo ke dni 24.7.2018, dlužná částka činila 1.029,74 Kč. Právní předchůdce žalobce dále uplatnil nárok na smluvní pokutu dle článku 6 odst. 3 písm. b) ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouvou ze dne 25.9.2019 byl smlouva za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce s účinností od 26.9.2019. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem. Žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil na dlužnou pohledávku ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z OR vedeného Městským soudem v Praze oddíl B vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je akciová společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne 11.4.2018 soud zjistil, že žalovaný učinil návrh na sjednání kontokorentu v celkové výši 5.000 Kč s úrokovou sazbou 19,90% s poplatkem za pojištění 1% z čerpané částky. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne 11.4.2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o kontokorentu k účtu [číslo] ve výši 5.000 Kč úročeného zápůjční úrokovou sazbou ve výši 19,9%. V rámcové smlouvy o poskytování bankovních platebních služeb [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 3.3.2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný na základě této rámcové smlouvy vstoupili do vzájemného smluvního vztahu, kterým se právní předchůdce žalobce jako banka zavázala poskytovat žalovanému své služby a žalovaný se za ně zavázal platit úplatu. Z výpisu z bankovního účtu za měsíce leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen roku 2019 vedených na jméno žalovaného u banky [právnická osoba] soud zjistil, že zůstatek na účtu č. [bankovní účet] byl v záporných hodnotách. Z výpisu z téhož účtu za období březen 2018 soud zjistil, že zůstatek byl ve výši 6.470 Kč, za měsíc duben 2018 byl zůstatek záporný, a to ve výši – 4.972,18 Kč, rovněž záporný zůstatek byl za měsíc květen 2018 – 4.545,58 Kč, za měsíc červen rovněž záporný zůstatek – 1.010,99 Kč a za měsíce červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2018 se konečný zůstatek na tomto účtu pohyboval okolo 0 Kč, případně v řádu do - 2 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.9.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Z poštovního podacího archu ze dne 2.10.2019 a z výzvy ke splacení kontokorentu ze dne 23.8.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení kontokorentu. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1.11.2019 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 1.11.2019. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil dne 1.10.2019 žalovanému postoupení pohledávky. Dle připojeného poštovního podacího archu bylo oznámení o postoupení pohledávky zasláno žalovanému dne 24.8.2018. Výzva ke splacení kontokorentu ze dne 23.8.2018 byla odeslána dle připojeného poštovního podacího archu dne 24.8.2018. Nad rámec shora uvedeného soud z provedených důkazů nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o kontokorentu a smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2665 a násl. a ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal udržovat obrat na účtu vedeném pro žalovaného právním předchůdcem žalobce ve sjednaném rozsahu, postupně hradit poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení celé dlužné částky včetně dohodnutých úroků (ust. § 1802 občanského zákoníku). Tato částka je představovaná částkou 1.508,57 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžité částky (ust. § 1968 občanského zákoníku) vzniklo žalobci právo na příslušenství představované úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za podání ze dne 31.8.2021, neboť tyto skutečnosti měly být uvedeny již v žalobním návrhu.