16 C 226/2015-212 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci na základě exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 10.8.2012 částku 2.050.203,35 Kč a na základě exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 1.8.2014 částku 949.796,65 Kč, neboť exekučním příkazem ze dne 10.8.2012 byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má [právnická osoba], a.s. za žalovaným z právního důvodu: Smlouva o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 se sjednaným 6% úrokem ročně, na jejímž základě poskytla [právnická osoba], a.s. žalovanému a dalším dvěma osobám ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) společně a nerozdílně půjčku ve výši 3.000.000 Kč na dobu určitou, a to do 30.6.2014. Žalobce v uvedeném exekučním příkazu zakázal žalovanému, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil daňovému subjektu předmětnou pohledávku a dále žalovanému zakázal provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jinak nakládat. Dle výroku citovaného exekuční příkazu postihuje daňová exekuce předmětnou pohledávku v částce 2.050.203,35 Kč. Exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatku ve výši 1.996.520 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ve výši 13.483,35 Kč a exekučních nákladů ve výši 40.200 Kč, jakož i úroku z prodlení. Citovaný exekuční příkaz byl žalovanému doručen dne 20.8.2012 v souladu s § 44 daňového řádu, kdy žalovaný převzal zásilku a převzetí na doručence potvrdil. Daňovému subjektu byl příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 28.8.2012. Exekučním příkazem ze dne 1.8.2014, pod [číslo jednací] byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má daňový subjekt za žalovaným z právního důvodu: Smlouva o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 se sjednaným úrokem 6% ročně, na jejímž základě poskytla [právnická osoba], a.s. žalovanému a dalším dvěma osobám ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) společně a nerozdílně půjčku ve výši 3.000.000 Kč na dobu do 30.6.2014. Celá částka byla převedena na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 581 2010 dne 21.5.2010. V uvedeném exekučním příkazu zakázal žalobce žalovanému, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil daňovému subjektu předmětnou pohledávku a dále žalovanému zakázal provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jinak nakládat. [příjmení] exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatku ve výši 2.394.313,61 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ve výši 1.075.952,83 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši [částka], celkem tedy pro částku ve výši 3.490.496,44 Kč, jakož i úroku z prodlení. Citovaný exekuční příkaz byl žalovanému v duchu ust. § 44 daňového řádu doručován na adresu místa pobytu, a to provozovatelem poštovních služeb. Dne 19.8.2014 byla zásilka vložena v souladu s § 47 odst. 5 daňového řádu do schránky žalovaného. Daňovému subjektu byl citovaný exekuční příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 4.9.2014. Dne 13.4.2012 provedl žalobce místní šetření u daňového subjektu na adrese [adresa], kde bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt poskytl půjčku ve výši 3.000.000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 svými dvěma členům představenstva ([celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]) a cizí osobě ([jméno] [anonymizováno]), a to společně a nerozdílně. Dle doložených dokladů nebyla daňovému subjektu do dne [číslo] ze strany těchto dlužníků plněna žádná splátka ani sjednaný úrok. Dne 25.7.2012 provedl žalobce další místní šetření u daňového subjektu, při kterém bylo rovněž zjištěno, že pohledávka na základě citované smlouvy o půjčce nebyla uhrazena, a to ani částečně. Z účetní závěrky daňového subjektu sestavené ke dni 31.12.2012 pak vyplývá, že členům statutárních orgánů byly poskytnuty půjčky v celkové výši 25.000.000 Kč. Dle účetní závěrky daňového subjektu nedošlo v roce 2012 k úhradě peněžité pohledávky dle citované smlouvy o půjčce. Žalobce tak dovozuje existenci pohledávky také z obsahu dohody o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013 uzavřené mezi daňovým subjektem na straně jedné a žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně druhé, kdy z citované dohody vyplývá, že ke dni 30.8.2013 činí zůstatek půjčky částku ve výši 3.590.301 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.000.000 Kč a úroku ve výši 590.301 Kč. Dalším argumentem potvrzujícím existenci pohledávky v době nařízení daňové exekuce exekučním příkazem je rovněž tvrzení žalovaného obsažené v podání ze dne 15.9.2014, ve kterém žalovaný uvádí, že exekuční příkaz ze dne 1.8.2014 je bezpředmětný, neboť pohledávka postižená tímto exekučním příkazem, již zanikla splněním. Plnění bylo poskytnuto třetí osobě, [právnická osoba] [anonymizováno], a to na základě dohody o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013. Předmětný dluh byl pak dle žalovaného uhrazen v dílčích splátkách v průběhu prvého pololetí roku 2014. Vzhledem k tomu, že exekuční příkaz byl vydán na existující pohledávku, vyvolává zákonem stanovené právní účinky, tj. v daném případě, že ode dne 20.8.2012, tj. od okamžiku doručení exekuční příkazu žalovanému je jakékoliv nakládání žalovaného z pohledávkou vůči žalobci neúčinné a nevyvolává vůči žalobci žádné právní následky. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť žalovaná pohledávka neexistuje a nemá oporu v platné smlouvě. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010, jakož i z žaloby, není zřejmé na jaký bankovní účet byla částka poskytnuta a žalovaný nikdy žádné plnění na základě citované smlouvy o půjčce nepřijal. Rovněž mu není známo, komu byla případná půjčka ve skutečnosti poskytnuta. V době uzavření smlouvy o půjčce byl žalovaný statutárním zástupcem (členem představenstva) společnosti věřitele, přičemž dle ust. § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. může společnost uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce z členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která oprávněna jménem společnosti takovouto smlouvu uzavřít jen z předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. V případě nesplnění zákonných podmínek je smlouva absolutně neplatná a poskytnuté plnění je nutno vnímat jako bezdůvodné obohacení. V daném případě je tak právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno a tudíž je nelze úspěšně vymáhat, a to jak ze strany věřitele přímo, tak formou poddlužnické žaloby. Navíc exekuční příkazy ze dne 10.8.2012 a 1.8.2014 vydané žalobcem za účelem postižení pohledávek daňového subjektu vůči jeho věřitelům, postihují zjevně neplatnou smlouvu o půjčce a tudíž nejsou způsobilé vyvolat účinky ve vztahu k pohledávce. Závěrem žalovaný uvedl, že exekuční příkaz ze dne 1.8.2014 je vůči němu neúčinný, neboť mu nebyl nikdy doručen, přičemž samotné tvrzení žalobce o jeho vložení do schránky žalovaného, tento vnímá jako pouhou spekulaci, bez možnosti řádného prokázání. 3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného znovu zopakoval, že půjčka byla poskytnuta žalovanému a dalším dvěma osobám společně a nerozdílně, kdy uzavřením smlouvy o půjčce vznikl solidární závazek, na základě kterého plnila [právnická osoba], kterémukoliv z dlužníků a každý ze solidárních dlužníků odpovídá za celý dluh až do úplného uspokojení věřitele. K absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce z důvodu nenaplnění ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku žalobce uvedl, že i za předpokladu, kdyby nebyl dán předchozí souhlas valné hromady k uzavření citované smlouvy o půjčce, byl by tento nedostatek zhojen tím, že [jméno] [příjmení] a žalovaný jako jediní akcionáři [právnická osoba] podepsali dne 19.5.2010 smlouvu o půjčce, čímž vyjádřili se smlouvu nejpozději ke dni jejího podpisu s uzavřením souhlas. K údajnému nedoručení exekučního příkazu ze dne 1.8.2014 žalobce doplnil, že tento byl doručován žalovanému do vlastních rukou na adresu místa pobytu a jelikož žalovaný nebyl na doručovací adrese zastižen, zásilka byla dne 8.8.2014 uložena a žalovaný byl vhodným způsobem upozorněn, aby si ve lhůtě 10 dnů zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si ji nevyzvedl, považuje se zásilka poslední den této lhůty, tj. dnem 18.8.2014 za doručenou a dnem 19.8.2014 pak byla uložena do schránky žalovanému. 4. V doplňujícím vyjádření žalovaný namítal, že splatnost dluhu dle dodatku ke smlouvě o půjčce a dle smlouvy o převzetí dluhu byla ke dni 31.5.2011. K promlčení dluhu by tedy došlo i kdyby soud uznal, že smlouva o půjčce je platná, neboť k promlčení by došlo ke dni 31.5.2014 v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle občanského zákoníku, tedy před podáním poddlužnické žaloby. Současně poukázal na judikát ÚS 191/12 ze dne 9.1.2014, dle kterého je závěr soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy o půjčce pro nedostatek souhlasu valné hromady správný a důsledkem je tedy povinnost účastníků této neplatné smlouvy vrátit si vzájemná plnění. Na promlče