16 C 81/2021-85 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 2.906 Kč s příslušenstvím, neboť původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7.6.2017 úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7.7.2017. Předmětem žalobního návrhu učinil žalobce pohledávku skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 480 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz rámcovou smlouvou o úvěru č. 104016 ze dne 7.6.2017 uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 7.6.2017 uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, smlouvou o postoupením pohledávky ze dne 12.7.2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2019, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.7.2019, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že původní věřitel uzavřel dne 7.6.2017 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl úvěrující klientovi úvěr ve výši 4.000 Kč, a to převodem na bankovní účet klienta na dobu trvání spotřebitelského úvěru v rozsahu 30 dní. Zápůjční úroková sazba za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byla účastníky sjednána v rozsahu 297% ročně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal do 30 dnů, tedy do 7.7.2017 vrátit žalobci - právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s příslušným navýšením v celkovém rozsahu 4.480 Kč. K samotnému uzavření úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byl dle tvrzení žalobce žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výši úvěru a splatností, jak v úvěrové smlouvě následně uvedeno. Žalovaný daný návrh smlouvy akceptoval a dne 7.6.2017 byla žalovanému k uživatelskému účtu, k němuž měl přístup toliko žalovaný prostřednictvím vlastního hesla převeden úvěr na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26.7.2019. Téhož dne bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, a to z původního věřitel [právnická osoba] na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.7.2019. 4. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům. 9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 7.6.2017 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, respektive jeho právní předchůdce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 As 30/2015-39). 11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy ([příjmení] Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. 27 Co 221/19). Jak vyplývá ze spisu právní předchůdce žalobce se pravděpodobně jen bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti sdělené mu žalovaným, aniž by si jej jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu a naprosté absence navržených důkazů, když žalobce v žalobě toliko odkázal na prověřené schopnosti žalovaného úvěr splácet, aniž by jakkoliv šíře se vyjádřil jakým způsobem toto prověření činil, zdali i sám pátral, případně prostřednictvím jakých databází či jiných skutečností, které by ozřejmily úvěruschopnost žalovaného či nikoliv, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho. 12. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval v otázce úvěruschopnosti žalovaného, aniž by jakkoliv podrobněji se zajímal zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. 1 As 30/15-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce žalobce se však zřejmě toliko formálně spokojil s blíže nespecifikovanými tvrzeními či údaji, jež poskytl žalovaný, aniž by tyto jakkoliv prověřil. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce vůbec, natož dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. 13. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování