18 C 7/2021-141 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 8.1.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 414.000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že byl nezákonně trestně stíhán policejním orgánem, kdy byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. řádu s tím, že se vazba započítávala od 15.2.2016. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016 sp.zn. [spisová značka] byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tj. řádu, a to v plném rozsahu. Žalobce měl nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, jakož i náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením svobody, které trvalo od 15.2.2016 do 16.11.2016, celkem tedy 276 dnů v sazbě za jeden den vazby á 1.500 Kč, nárok žalobce na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením svobody činil částku 414.000 Kč. Žalobce pověřil svého právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] jako společníka žalované k uplatnění nároku na náhradu nákladů obhajoby i nároku na peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu. Nárok byl uplatněn u Ministerstva spravedlnosti ČR podáním z 21.7.2017, kdy dne 18.4.2018 bylo vydáno stanovisko, ve kterém byl žalobci částečně přiznán nárok na náhradu nákladů obhajoby, avšak nárok na náhradu nemajetkové újmy za omezení svobody byl zcela odmítnut. Společník žalované proto podal žalobu proti Ministerstvu spravedlnosti ČR, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 10.12.2018, č.j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta, neboť vzhledem k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty byla podána opožděně. Promlčení nároku potvrdil následně Městský soud v Praze, který rozhodl o podaném odvolání rozsudkem ze dne 18.7.2019, č.j. [číslo jednací], ze stejného důvodu nebylo úspěšné ani dovolací řízení, ani ústavní stížnost. Žalovaná měla žalobci poskytnout profesionální právní pomoc, kdy si měla být vědoma délky a běhu promlčecích lhůt a uplatnit nárok takovým způsobem, aby k promlčení nedošlo, což se nestalo. Důvodnost nároku vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dále žalobce ústně doplnil, že věc žalobce byla medializována, neboť je OSVČ – umělec na malé vesnici, dosud je mu tvrdě připomínána celá záležitost, žalobce byl a je netrestanou osobou, byl stíhaný nespravedlivě. Důvody vazby byly liché, vazební rozhodnutí se opírá pouze o možnost, že by mohl svědky ovlivňovat. 2. Žalobce ještě v doplnění žalobních tvrzení uvedl, že byl a je bezúhonná osobnost pečující (i finančně) o své příbuzné, kteří trpí duševními onemocněními, nyní jako jejich soudem ustanovený opatrovník. Usnesení o vzetí do vazby bylo postaveno především na dvou pilířích, které ani později u soudu neobstály, a to na výpovědi sestry [jméno] [příjmení], která na hlavním líčení odmítla vypovídat a dle znaleckého posudku žalobce nenávidí, trpí trvalou poruchou – lehkou mentální retardací, má tendenci dramatizovat a zveličovat, trpí narušenou vštípivostí a výbavností paměti, je sugestibilní a ovlivnitelná a může být i dobrým manipulátorem. Žalobce zaplatil za [jméno] [příjmení] dluhy min. ve výši 480.000 Kč a měl s ní konflikt, vytýkal jí, že si bere nebankovní půjčky a peníze pak dává cizímu člověku, dále že matce měla vzít důchod. Dalším pilířem usnesení o vzetí žalobce do vazby je, že ze záznamu policie vyplývá podezření, že obviněný zákaz styku s poškozenými porušuje, pravidelně chodí do domu [adresa] ve [obec], tedy v dané věci existuje podezření, že obviněný maří předběžné opatření. V záznamu policie absentuje nejen důkaz, ale i jakýkoliv relevantní poznatek o tom, že by žalobce tehdy předběžné opatření mařil, dotázaní sousedé těmito poznatky nedisponovali, natož aby byl na místě samém přistižen. Nebylo prokázáno ani trestně právní jednání žalobce, naplňující koluzní důvod vazby v konkrétní rovině a nelze jej presumovat, resp. nahrazovat předběžným opatřením zákazu styku žalobce se svými příbuznými ([jméno] a [jméno]), neboť i toto předběžné opatření reflektovalo nejen mediální hysterii. Tzv. poškození byli vždy v péči a pod ochrannými křídly žalobce, který na péči a ochranu nerezignoval ani v nejtěžší době tzv. kriminalizační hysterie. Žalobce dále poukázal na mediální dehonestaci své osoby, jako důvody pro přiznání odškodnění za nezákonnou vazbu pak závažnost obvinění zostřená délkou trvání vazby a odlukou od čtyřletého syna a družky, negativním dopadem na jeho zdroj obživy (nerealizované zakázky z důvodu vazby), zničení jeho dobrého jména jako člověka, sochaře a primáše a negativní dopad do osobnostních práv žalobce trvajících dodnes, zproštění na tom nic nezměnilo. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že k pozdnímu uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy došlo za kombinace dvou faktorů, kdy prvním bylo jednání České republiky při vyřizování nároku, kdy po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty přípisem ze dne 6.2. sdělila, že žádost dosud neprojednala a žádala další doklady, žalovaná tak důvodně očekávala vyřízení nároku, a to i přes skutečnost, že zákonná lhůta uplynula. Namísto toho žalovaná obdržela dne 18.4.2018 sdělení, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za vazbu není důvodný, kdy si dle názoru České republiky žalobce vazební stíhání zavinil sám, o promlčení nároku ani slovo. Druhým faktorem bylo, že zákonodárce pro odškodnění používá různé promlčecí doby, a to obecnou tříletou promlčecí dobu pro náhradu škody a šestiměsíční lhůtu pro nárok na náhradu nemajetkové újmy, nakonec dvouletou promlčecí lhůtu pro nárok na náhradu škody za vazbu v samostatném ustanovení. Spornou otázkou je, zda si žalobce vazební stíhání skutečně zavinil sám či nikoli. Další spornou otázkou je, kolik by bylo žalobci na náhradu nemajetkové újmy za vazbu skutečně přiznáno, pokud by nárok promlčen nebyl, když„ sazba“ za každý den trvání vazby se dle judikatury obvyklé pohybuje v rozmezí 700 Kč – 1.000 Kč. Vyšší částka byla požadovaná z důvodu individuálních aspektů věci (masivní pozornost). 4. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce je nedůvodný, kdy pochybení žalované při výkonu advokacie nelze vyloučit, i když žalovaná včas uplatnila nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR a bylo to právě Ministerstvo spravedlnosti ČR, které věc řešilo se značným prodlením a nároky žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení, cestovného a nákladů na vyhotovení znaleckého posudku byly přiznány, kdy žalobci bylo vyplaceno celkem 246.697 Kč. Vznik škody a její výše však nebyla dostatečně prokázána, kdy z podkladů vyplynulo, že dne 13.8.2015 vydal Okresní státní zástupce v [obec] předběžné opatření dle § 88b odst. 1 ve spojení s § 88c písm. a) a o § 88d odst. 1 trestního řádu, toto předběžné opatření spočívalo v zákazu styku žalobce s poškozenými. Žalobce zde byl výslovně upozorněn, že v případě porušení tohoto předběžného opatření mu hrozí vzetí do vazby. Peněžité zadostiučinění žalobci nebylo přiznáno proto, že Ministerstvo spravedlnosti ČR dospělo k závěru, že uplatněnému nároku nelze vyhovět, neboť z obsahu spisu vyplývá, že vazební stíhání si zapříčinil sám, kdy trestní stíhání žadatele bylo původně vedeno nevazebně, do vazby byl vzat i proto, že nerespektoval výše uvedené rozhodnutí o zákazu styku. K zavinění si vazby se vyjádřil i sám Obvodní soud pro Prahu 2, kdy vyslovil, že i pokud by k promlčení nároku žalobce nedošlo, nebyl by žalobci jeho nárok přiznán, neboť žalobce byl vzat do vazby i z důvodu, že nerespektoval vydané předběžné opatření. Zaviněné jednání žalobce tak představovalo jeden z důvodů, pro které byl vzat do vazby, což dle § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. vylučuje právo na náhradu škody. Žalobce měl předběžné opatření respektovat, o následcích spojených s porušováním tohoto předběžného opatření byl žalobce vyrozuměn, vědomě předběžné opatření porušil a vazba tak byla pouze následkem tohoto chování. Pro posouzení, zda si žalobce vazbu zavinil sám, jsou významné skutečnosti, které byly důvodem pro jeho vzetí do vazby, případně pro její trvání či prodloužení. Vzniklá škoda nebyla dána vůči státu, a to z důvodu výluky stanovené § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. Nemůže být tak dán nárok na náhradu škody ani vůči žalované. Vedlejší účastník také rozporuje žalobcem uplatněnou výši náhrady škody, kdy u denní sazby je nutno vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případů, adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby. Zde žalobce vychází ze samé horní hranice, i kdyby byla dána škoda, je nutno přihlížet k tomu, v jaké výši mohla být reálně přiznána. Příčinná souvislost v daném případě dána není, kdy žalobce si vzetí do vazby zavinil výlučně sám svým chováním, nerespektoval předběžné opatření. Žalobce by nebyl úspěšný, i kdyby byl nárok uplatněn včas, proto není vznik škody na straně žalobce v příčinné souvislosti s jednáním žalované a není tak dána podmínka pro odpovědnost žalované za škodu. 5. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkové