244 C 14/2020-97 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 21. 4. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44.611,90 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 109,44 % splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 3.319 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru nezaplatil na splátkách ničeho. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč za prodlení delší než 30 dnů s 1. a 2. splátkou. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 1. a 2. splátkou žalobkyně požaduje 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 17. 9. 2019 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 41.458,78 Kč (původní jistina 35.000 Kč a přirostlé úroky 6.458,78 Kč). Po zesplatnění úvěru, a to dne 10. 10. 2019, žalovaný uhradil žalobkyni částku 6.000 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 35.458,78 Kč, dále výše uvedené smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 19. 9. 2019 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 7.755,90 Kč, úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 76,25 % ročně z částky 35.000 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení (maximálně však 71.690 Kč), a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 42.856 Kč od 19. 9. 2019 do 10. 10. 2019 (ve výši 249,99 Kč) a z částky 36.856 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení. 2. V doplnění žaloby ze dne 8. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z dokladů vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 22.000 Kč a jeho celkové měsíční náklady činí 11.827 Kč. Volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1.000 Kč) činí 9.173 Kč. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále uvedla, že ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány, žalobkyně přičítá rezervu 1.000 Kč a zadává zákonné životní minimum (3.410 Kč). Pokud žalovaný zatajil výdaje, nebo je uvedl v nižší výši, porušil § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je uvedeno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Žalobkyně dále ověřila občanský průkaz žalovaného, provedla výpis z NRKI a registru SOLUS, měla k dispozici pracovní smlouvu ze dne 25. 7. 2007, výplatní pásky žalovaného za 4/ 2019 a 5/ 2019, částečné výpisy z bankovního účtu (z nichž bylo ověřeno, že žalovaný je majitelem účtu na který měl být úvěr vyplacen a byla potvrzena příchozí mzda od zaměstnavatele). K posouzení výdajů žalobkyně uvedla, že vychází z údajů uvedených žalovaným, nemá objektivní možnost si ověřit údaje sdělené žalovaným. Žalovaný byl povinen žalobkyni sdělit pravdivé a úplné údaje. Po zhodnocení uvedených dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu žalobkyně. K nákladům na bydlení žalobkyně uvedla, že výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou a je proto třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí ve státním/obecním bydlení s měsíčními náklady 1.300 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně dále uvedla, že zohlednila dvě předchozí úvěrové smlouvy žalovaného, kdy žalovaný splácel všechny splátky řádně či s minimálním prodlením. Dle dvou předchozích smluv žalovaný hradil splátky celkem 7.017 Kč měsíčně, což bylo zohledněno při hodnocení jeho příjmů, výdajů a volných zdrojů ke splácení. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 18. 6. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách po 3.319 Kč splatných nejpozději 14. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 109,44 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20. 6. 2019 převodem na jeho bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru na č.l. 24 spisu). 6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného). Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 22.000 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč, dále 7.017 Kč na splátky úvěrů žalobkyni, 1.300 Kč na bydlení (nájemné, inkaso) a 100 Kč na ostatní (doprava, kurzy, záliby). Celkem tedy výdaje uvedeno 11.827 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1.000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 9.173 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], s manželkou nežije ve společné domácnosti, jako vzdělání má výuční list, forma bydlení je státní/obecní. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného jeho výplatní pásky, z nichž plyne, že žalovaný měl za měsíc duben 2019 čistou mzdu po srážkách 31.786 Kč a za měsíc květen 2019 po srážkách a po odečtení vyplacené zálohy 11.000 Kč čistou mzdu ve výši 14.928 Kč. Žalobkyně měla rovněž k dispozici potvrzení o příchozích úhradách na bankovní účet žalovaného dne 13. 5. 2019 a dne 10. 6. 2019, z nichž plyne, že dne 13. 5. 2019 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 31.786 Kč a dne 10. 6. 2019 mzdu 14.928 Kč. Žalobkyně měla k dispozici též pracovní smlouvu žalovaného ze dne 25. 7. 2007. Z té plyne, že žalovaný je zaměstnán jako obráběč kovů na dobu neurčitou. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI (č.l. 38 spisu), z něhož plyne, že žalovaný získal 428 bodů, což odpovídá III. kategorii s nízkým rizikem. Z výpisu z registru SOLUS (č.l. 27 spisu) pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky. Z karty klienta k čísle smlouvy [číslo] a z karty klienta k čísle smlouvy [číslo] (č.l. 73 a 74 spisu) vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, se žalobkyní uzavřeny ještě dvě další úvěrové smlouvy se splátkami v celkové výši 7.017 Kč měsíčně. Žalovaný splátky z těchto uvěrových smluv řádně či s minimálním prodlením hradil až do splátek za červenec 2019. 7. Oznámením ze dne 17. 9. 2019 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 42.856 Kč. V řízení nicméně nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému. Čestné prohlášení ze dne 25. 1. 2019 (na č.l. 72 spisu) soud nepovažuje za důkaz prokazující odeslání Oznámení ze dne 17. 9. 2019 prostřednictvím poštovní přepravy, a to z toho důvodu, že čestné prohlášení bylo vyhotoveno podstatně dříve (dne 25. 1. 2019) než bylo vyhotoveno Oznámení ze dne 17. 9. 2019. Logicky tedy [titul] [jméno] [příjmení] nemohl v čestném prohlášení dne 25. 1. 2019 čestně prohlásit, že došlo k vygenerování a odeslání Oznámení ze dne 17. 9. 2019 prostřednictvím hybridní pošty. 8. Předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 2. 4. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 36.856 Kč s příslušenstvím. 9. Z Karty klienta na č.l. 12 spisu vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy [číslo] zaplatil dne 10. 10. 2019 částku 6.000 Kč. 10. Z databáze časových řad ARAD České národní banky (č.l. 56 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v červnu 2019 činila 8,37 %. 11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 12. Návrhy žalobkyně na doplnění dokazování vyjádřením Komerční banky, České spořitelny, Equa bank, mBank a ČSOB ohledně výše úroků jimi poskytovaných spotřebitelských úvěrů