255 C 42/2019 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7. 10. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 90.000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 6. 2015 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] Ministerstvo spravedlnosti ČR nárok žalobce neuspokojilo, proto podal dne 14. 12. 2015 u Městského soudu v Brně žalobu. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a skončilo vydáním rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 2. 4. 2019. Žalobce se tedy v posuzovaném řízení domáhal odškodnění od 30. 6. 2015 do 2. 4. 2019, tedy po dobu cca 3 let a 9 měsíců. Celkovou délku řízení blížící se 4 rokům nelze považovat za vyřízení věci v přiměřené lhůtě, posuzované řízení bylo stiženo nesprávným úředním postupem, a to jak s ohledem na jeho charakter, tak pro četné nepřiměřené průtahy mezi jednotlivými úkony soudů. Žalobce se tedy dne 5. 4. 2019 obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy. Svůj požadavek odůvodnil tím, že délku posuzovaného řízení pociťoval v kontextu s řízeními předcházejícími velmi negativně ve své osobní sféře a vše mělo zásadní vliv na jeho psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti v ČR. Soudy nečinily úkony a nevydávaly rozhodnutí v přiměřených lhůtách, přičemž složitost případu nebyla žádná a nemohla tedy jakkoliv ospravedlnit jeho celkovou délku. Vše umocňuje i charakter posuzovaného řízení, když v něm již šlo o odškodnění za nesprávný úřední postup, což prudce zvyšuje závažnost a tím i význam předmětu řízení pro žalobce, který v řízení žádný průtah nezavinil a všechny procesní povinnosti si plnil řádně a včas. 3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 4. 3. 2020, kde nejprve zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a uvedl, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená. Řízení trvalo 3 roky a 4 měsíce, kdy mimosoudního projednání nároku před žalovaným nelze do celkové délky řízení započíst. V posuzovaném řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, věc nevykazovala zvýšenou míru právní, skutkové ani procesní složitosti. Pokud jde o posouzení významu řízení pro žalobce, tak žalovaný s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10 ze dne 9. 12. 2010 uvedl, že tento je spíše snížený. Žalobce byl od počátku až do konce v posuzovaném řízení neúspěšný. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 16. 8. 2018, který konstatoval, že účelem zadostiučinění v režimu zákona č. 82/1998 Sb. je kompenzace nejistoty, psychické zátěže či jiných zásahů do osobnostních složek poškozené osoby v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, nikoli„ umělé vytváření dalších nároků na náhradu nemajetkové újmy či řetězení soudních (kompenzačních řízení)“ za situace, kdy i původní kompenzační řízení musí v určité délce řízení proběhnout. Žalovaný uzavřel, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, celková délka řízení nebyla nepřiměřená, a proto navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Z listiny označené jako Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 5. 4. 2019, z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 8. 4. 2019 a ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR č.j. [spisová značka] ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR svůj nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], kdy z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu požadoval částku ve výši 90.000 Kč. Žádost žalobce byla Ministerstvu spravedlnosti ČR doručena dne 5. 4. 2019 a Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku ze dne 2. 3. 2020 dospělo k závěru, že v posuzovaném případě k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě nedošlo, stát tedy není za tvrzenou nemajetkovou újmu odpovědný. 5. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující průběh řízení. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 14. 12. 2015 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 64.000 Kč s příslušenstvím jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], přičemž tento nárok byl u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatněn dne 30. 6. 2015. Dne 10. 5. 2016 postoupila vyšší soudní úřednice spis spornému oddělení. Dne 2. 11. 2016, dne 11. 11. 2016 a dne 30. 11. 2016 oznámily předsedkyně senátů [anonymizováno] C, [anonymizováno] C a [anonymizováno] C předsedovi soudu skutečnosti, pro které jsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí o věci a věc byla dne 1. 12. 2016 přidělena předsedovi senátu [anonymizováno] C. Na základě usnesení (§ 114a o.s.ř.) ze dne 7. 12. 2016 a usnesení (§ 114b o.s.ř.) ze dne 13. 1. 2017 byl žalovaný vyzván, aby se ve věci vyjádřil. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne 9. 2. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 15. 2. 2017. Dne 14. 3. 2017 bylo nařízeno jednání, které se konalo dne 6. 6. 2017, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den 13. 6. 2017 za účelem vyhlášení rozsudku. Na základě rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 6. 2017 byla žaloba o zaplacení částky ve výši 64.000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům odesláno dne 10. 7. 2017. Žalobce se dne 19. 7. 2017 proti rozsudku odvolal. Odvolání bylo dne 27. 7. 2017 zasláno k vyjádření žalovanému a dne 18. 9. 2017 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Dne 31. 1. 2019 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání, a to na den 20. 2. 2019. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2019 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Spis byl Městskému soudu v Brně vrácen dne 22. 3. 2019 a rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 2. 4. 2019. 6. Z listiny označené jako Zpráva ze dne 20. 10. 2016 soud zjistil, že PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. vystavil k žádosti žalobce zprávu, podle níž žalobce navštívil na konci roku 2014 a v prvním čtvrtletí roku 2015 několikrát ambulanci klinické psychologie a psychoterapie. [ulice] oblast jeho potíží souvisela s reakcí na problematický vztah s otcem, na psychickou traumatizaci v dětství a na v té době aktuální soudní řešení některých aspektů vztahu s otcem. Klient byl v té době aktuální situací i v kontextu zážitků z dětství značně emocionálně zasažen. Psychoterapie byla přerušena, neboť žalobce se rozhodl s přítelkyní odcestovat za svou matkou do Anglie. 7. Soud má spisem Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] za prokázáno, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 14. 12. 2015, přičemž nárok na náhradu škody byl u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatněn dne 30. 6. 2015. Dne 6. 6. 2017 se konalo jednání (nařízené dne 14. 3. 2017) a na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 6. 2017 byla žaloba o zaplacení částky ve výši 64.000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Žalobce podal dne 19. 7. 2017 proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, které bylo odvolacímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 18. 9. 2017. Dne 20. 2. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem (nařízené dne 31. 1. 2019) a na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2019 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 22. 3. 2019 a rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 2. 4. 2019. 8. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“). 9. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 10. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 11. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu