29 C 3/2021-33 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 17 550 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě. Uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když jí před uzavřením smlouvy při osobním jednání žalovaná sdělila informace: že je na mateřské dovolené, její příjem je rodičovský příspěvek a výživné, na požádání žalobkyně předložila podklady: kopii občanského průkazu, nájemní smlouvu a výpisy z běžného účtu vedeného na její jméno. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že je zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, když žalovaná měla výdaje, které odpovídaly příjmům. Žalobkyně a žalovaná písemně dne 2. 11. 2015 uzavřely smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí si ujednaly smluvní podmínky (dále jen„ podmínky“), kterou žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ ve výši 17 557 Kč, kdy bylo ujednáno, že tento sestává z úroku 2 765 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 315 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 10 477 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 643 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první nejpozději 7 kalendářní den od uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude započítáváno nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku zaplatila 7. 12. 2015. Zaplatila celkem 3 450 Kč. Žalobkyně se„ souhrnného poplatku“ v tomto řízení nedomáhala. Plnění žalované žalobkyně započetla na jistinu. Žalovaná je tak povinna zaplatit zbývajících 17 550 Kč z jistiny. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Ze zákaznické karty, smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 11. 2015, tabulky umoření, a podmínek soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když jí před uzavřením smlouvy při osobním jednání žalovaná sdělila informace: že je na mateřské dovolené, její příjem je rodičovský příspěvek a výživné, na požádání žalobkyně předložila podklady: kopii občanského průkazu, nájemní smlouvu a výpisy z běžného účtu vedeného na její jméno. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že je zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, když žalovaná úvěr měla splácet ve výši 643 Kč týdně po dobu cca 3 měsíců a měla výdaje, které odpovídaly příjmům. Žalobkyně a žalovaná, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, písemně dne 2. 11. 2015 uzavřely smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednaly, kterou žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ ve výši 17 557 Kč, kdy bylo ujednáno, že tento sestává z úroku 2 765 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 315 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 10 477 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 643 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první nejpozději 7 kalendářní den od uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude započítáváno nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku zaplatila 7. 12. 2015. Zaplatila celkem 3 450 Kč. Žalobkyně se„ souhrnného poplatku“ v tomto řízení nedomáhala. Plnění žalované žalobkyně započetla na jistinu. Žalovaná je tak povinna zaplatit zbývajících 17 550 Kč z jistiny. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, když úvěruschopnost posuzovala, jak bylo uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledků posouzení bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, když výsledky byly takové, jak bylo uvedeno ve zjištění soudu výše. Žalobkyni tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a úvěr žalované poskytnout (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016). Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“, to vše ve splátkách v hotovosti určené osobě (§ 2395 o. z.). Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016). Takovéto ujednání ve smlouvě o závazku žalované zaplatit„ souhrnný poplatek“ je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 588 věta první o. z.)„ Souhrnný poplatek“ (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), činí 17 557 Kč, úvěr (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 21 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy„ souhrnný poplatek“ dosahoval 84 % úvěru, kdy splatnost byla ujednána 3 měsíce, soud má za to, že jde o ujednání zřejmě nepoctivé a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Žalobkyni tak ze smlouvy nevzniklo právo na zaplacení„ souhrnného poplatku“. Žalobkyně se„ souhrnného poplatku“ v tomto řízení nedomáhala. Žalovaná však nesplácela řádně a včas, zaplatila celkem 3 450 Kč. Žalobkyně započetla plnění žalované na jistinu řádně. Žalovaná pak nevrátila zbývajících 17 550 Kč z jistiny. Dostala se tím do prodlení. Žalobkyni tak ze zákona vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 550 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak ze zákona vzniklo právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč (výrok II.).