31 C 35/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 27 105,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 11. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 19,12 % splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 899 Kč. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, v důsledku jejího prodlení právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne 8. 4. 2019 prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. Domáhá se úhrady částky 27 105,43 Kč, která se skládá z 26 438,83 Kč na jistině dluhu, poplatků v celkové výši 666,60 Kč, částky 4 714,73 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 19,12 % p. a. počítaného z jistiny úvěru do 20. 7. 2020, částky ve výši 1 916,74 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 20. 7. 2020. Dále se domáhá úhrady smluvních úroků 19,12 % p. a. z částky 26 438,83 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 26 438,83 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení. K dotazu soudu zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalované tvrzený úvěr, včetně příslušenství, splácet, žalobce podáním ze dne 18. 5. 2021 odpověděl, že právní předchůdce žalobce vycházel mimo jiné z údajů sdělených žalovanou (aniž by sdělil, co konkrétně žalovaná měla právnímu předchůdci žalobce sdělit, pozn. soudu), z jejího mzdového výměru (který soudu nepředložil, pozn. soudu) a nahlížel do insolvenčního rejstříku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 11. 4. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 899 Kč splatných 20. dne v měsíci počínaje 20. 6. 2018. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,12 %. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, které žalovaná podepsala, a současně jí byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce nahlížel do insolvenčního rejstříku a provedl lustraci žalované. Téhož dne, tj. 11. 4. 2018 žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru, ten jí byl dle transakční historie ve výši 30 000 Kč poskytnut převodem na její běžný účet. 5. Dopisem ze dne 4. 11. 2019 oznámil právní předchůdce žalobce i žalobce žalované, že právní předchůdce žalobce se rozhodl ukončit poskytování finančních služeb v oblasti spotřebitelských úvěrů a že pohledávka vyplývající ze smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobce, dopis byl podán k poštovní přepravě dne 6. 11. 2019, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Následně byla žalovaná vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 23. 7. 2020, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne. 6. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 14. Ze skutkových tvrzení žalobce a předložených listin vyplynulo, že právní předchůdce žalobce údajně ověřoval příjmy žalované jejím mzdovým výměrem a provedl lustraci žalované v insolvenčním rejstříku. Žalobce však ani netvrdí, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zjišťoval, nadto ověřoval výdaje žalované. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, na kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce a ze kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak nezjišťoval ani neověřoval výdaje žalované, má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy