31 C 39/2021-101 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 305 471,83 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2020 poskytl žalované úvěr ve výši 85 000 Kč, žalovaná však dosud žalobci dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději formou měsíčních splátek ve výši 2 186 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 72 425 Kč a poplatky. Zároveň se smlouvou měli účastníci uzavřít smlouvu o doplňkových službách PODPORA a inkasní služba, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby žalobci platit celkem 1 139 Kč, resp. 352 Kč měsíčně, které byly součástí splátky úvěru. V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobci všechny splátky doplňkových služeb, na které by žalobci vzniklo právo, kdyby k předčasnému ukončení nedošlo. Ve smlouvách si dále ujednali smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení a pokutu 50 % zůstatku jistiny v případě zesplatnění úvěru. K zesplatnění došlo dne 21. 9. 2020. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 85 000 Kč, na úrocích 72 425,43 Kč, na inkasní službě 25 344 Kč, na službě PODPORA 82 008 Kč a na smluvní pokutě 42 500 Kč, přičemž zohlednil platbu žalované ve výši 1 805,60 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. Před zahájením jednání dne 25. 10. 2021 vzal žalobu zpět co do částky 107 352 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 11. 2020 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 42 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru [číslo] smluv o doplňkových službách Podpora a Inkasní služba, na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 85 000 Kč a doplňkové služby Inkasní služba za částku 25 344 Kč a PODPORA za částku 82 008 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 72 425 Kč formou měsíčních splátek ve výši 3 677 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že si žalobce z jistiny strhl poplatek ve výši 15 250 Kč, částka 44 276 Kč byla použita na umoření úvěru [číslo] ze dne 16. 12. 2019 a částka 25 474 Kč měla být poskytnuta na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, smluvní pokutu 50 % nesplacené jistiny v případě zesplatnění, poplatky za upomínání, a v případě prodlení se splácením doplňkových služeb smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 22. 7. 2020 žalobce zaplatil za žalovanou zbylou část úvěru [číslo]. Z detailu pohybu ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] majitele – žalobce byla vyplacena částka 44 276 Kč a na účet žalované č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 25 474 Kč. 5. Z dotazníku k posouzení bonity žalované, na základě kterého žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, soud zjistil, že žalovaná měla měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 27 086 Kč, její náklady činí 6 800 Kč měsíčně, sdílené náklady na bydlení 3 500 Kč měsíčně. Dle přehledu závazků má povoleno inkaso úvěrů ve výši 7 899 Kč, inkaso úvěru - pojištění ve výši 91 Kč, anuita činí 33 Kč. Dále má závazek ve výši 5 000 Kč u Zaplo, u [právnická osoba] ve výši 3 500 Kč, u OPR- [právnická osoba] 2 800 Kč a u Zaplo ve výši 7 000 Kč. Žalobce vyhodnotil uvedené skutečnosti tak, že žalovaná má měsíční závazky ve výši celkem 18 323 Kč, měsíční zůstatek činí 11 886 Kč. Z interního přehledu úvěru [číslo] (jedná se o předchozí závazek žalované, který byl umořen úvěrem ze smlouvy [číslo]) vyplynulo, že sám žalobce vyloučil možnost navýšení úvěru pro špatný status žalované. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 29 369 Kč a platí inkaso dlužné částky ve výši 3 682,97 Kč a inkaso úvěru ve výši 7 899 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že čekající platba ve výši 14 500 Kč byla vyřazena pro nedostatečný disponibilní zůstatek na účtu, stejně tak byla čekající platba ve výši 10 000 Kč vyřazena pro nedostatečný disponibilní zůstatek na účtu, inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 10-ti případech (jednalo se o platbu na úvěr [číslo]) pro nedostatečný disponibilní zůstatek účtu. Počáteční zůstatek účtu činil – 60 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 37,95 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 23 931 Kč a platí inkaso úvěru [číslo] ve výši 1 947 Kč - 2 x, inkaso za písemnou upomínku úvěru [číslo] ve výši 300 Kč – 3 x a 500 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 8-mi případech (jednalo se o platbu na úvěr [číslo]) pro nedostatečný disponibilní zůstatek účtu a inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 7-mi případech (jednalo se o platbu na úvěr [číslo]) pro překročení povoleného limitu inkas za období. Dále byl neproveden trvalý příkaz ve 3 případech pro nedostatek disponibilního zůstatku a v jednom případě byla vyřazena čekající platba ve výši 1 Kč pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. Počáteční zůstatek účtu činil – 37,95 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 52 Kč. 6. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení všech dlužných částek výzvou ze dne 21. 9. 2020 se splatností do 3. 11. 2020. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud nejprve řízení v rozsahu žalobcova částečného zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (I. výrok). 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sá