33 C 147/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky 23 100 Kč s příslušenstvím titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 8. 2017. Dále uvedl, že na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil řádně sjednané splátky, přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru dne 15. 9. 2018. Předmětnou žalobou uplatňuje jistinu ve výši 14 000 Kč, dále úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 240 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 165 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 195 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč a zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 392,70 Kč. K výzvě soudu pak doplnil skutková tvrzení tak, že uvedl, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 11 350 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl ve výši 600 Kč na poplatek za uzavření smlouvy, ve výši 3 960 Kč na úrok, částku 3 105 Kč na poplatek za správu úvěru, částku 2 685 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a na jistinu započetl částku 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvou o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný jako dlužník převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti, potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit předchůdci žalobce celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 750 Kč, které sestávaly z částky 600 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, z částky 3 300 Kč za správu úvěru a z částky 2 850 Kč jako poplatek za hotovostní výběr splátek. Poskytnutý úvěr včetně poplatku se zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 25,85 % ročně. Součástí smlouvy byl předpis splátek ze dne 15. 8. 2017. 5. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 18. 12. 2020 a podacího lístku ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a to ve lhůtě nejpozději do 2. 1. 2021. 6. Z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 27. 9. 2018 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou, se sídlem v [obec] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce předmětnou pohledávku postoupil na žalobce. 7. Žalobce v žalobě netvrdil a k důkazu neoznačil a nedoložil žádné listiny, kterými by prokázal, zda před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 15. 8. 2017 smlouva o úvěru [číslo] ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal dne 15. 8. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 11 350 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 15 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 11 350 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 3 650 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 18. 12. 2020, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021. Nás