34 C 118/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 15. 10. 2020, doplněnou o podání ze dne 3. 9. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 366 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce ([anonymizována dvě slova] a.r.o.) a žalovaný dne 26. 9. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému převodem na jeho bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 700 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 666 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný na úvěrovou smlouvu neuhradil ničeho a vůči žalobci mu vznikl dluh, který je předmětem této žaloby. Dne 12. 5. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce se z jednání omluvil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasil). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 26. 9. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru [číslo] téhož dne pak žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 3 700 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se podle bodu 8 smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 666 Kč, to vše ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 26. 10. 2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 26. 5. 2020. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2020 byl žalovaný na výši dluhu upomenut a byl vyzván k jeho zaplacení. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 18. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda ve výši 17 000 Kč. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného ve výši 6 000 Kč, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. V reakci na výzvu soudu pak žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována v databázi SOLUS, dle které žalovaný neměl v době poskytnutí úvěru jakékoliv dluhy. Z předložené karty klienta je však patrné, že ačkoliv žalovaný ke dni poskytnutí úvěru neměl žádné dluhy, s úhradou předešlých úvěrů a zápůjček byl často v prodlení, což nesvědčí o jeho dobré platební morálce. Pokud tedy právní předchůdce žalobce i přes výše uvedené žalovanému úvěr poskytl, nepostupoval s odbornou péčí. 19. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018). 20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 3 700 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výr