34 C 136/2015-429 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne 27.7.2015 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném vydání movitých věcí uvedených ve výroku I. rozsudku, in eventum - pro případ, že vydání movitých věcí nebude možné - náhrady těchto věcí v penězích v celkové výši 6 753 229,23 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že coby prodávající s žalovaným coby kupujícím uzavřel dne 25.2.2013 celkem tři smlouvy, a to smlouvu o výhradním prodeji, jejímž předmětem bylo zajištění výhradního prodeje zboží ve smlouvě uvedeného (pivo) na [země], dále na této smlouvě závislou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení (dále jen„ smlouva VT“) a konečně rovněž na prvně jmenované smlouvě smlouvu závislou - smlouvu o poskytnutí propagačních a reklamních předmětů (dále jen„ smlouva POSM“). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kupní ceny za dílčí dodávky zboží ve výši 32 185,79 EUR, současně nesplnil svůj závazek odebrat určité sjednané množství zboží. Z tohoto důvodu žalobce dle čl. 8 .5.1 smlouvy o výhradním prodeji od této smlouvy odstoupil. Odstoupení doručil žalovanému dne 19.1.2015, čímž došlo k zániku smlouvy o výhradním prodeji, z opatrnosti žalobce žalovanému doručil ještě jedno odstoupení od téže smlouvy, a to dne 11.2.2015. V důsledku ukončení smlouvy vznikla žalovanému dle jejího čl. 5 .5.3 povinnost žalobci vrátit vratné obaly od dodaného zboží dle dodacích listů, případně zaplatit jejich hodnotu ve výši 2 188 572,33 Kč. V důsledku zániku smlouvy o výhradním prodeji zanikla i smlouva VT a POSM. Na základě čl. 2 smlouvy VT pak žalovanému vznikla povinnost žalobci vrátit poskytnuté výčepní zařízení specifikované v příloze této smlouvy, k čemuž byl žalovaný vyzván v obou odstoupeních od smlouvy o výhradním prodeji, případně zaplatit jeho hodnotu ve výši 3 508 330 Kč. Na základě čl. 5 smlouvy POSM žalovanému dále vznikla povinnost žalobci vrátit poskytnuté propagační a reklamní předměty specifikované v příloze této smlouvy, k čemuž byl žalovaný vyzván v obou odstoupeních od smlouvy o výhradním prodeji, případně zaplatit jejich hodnotu ve výši 1 056 326,90 Kč. Žalovaný žalobci tyto věci nevrátil, neuhradil ani jejich hodnotu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná. Skutečně s žalobcem uvedené smlouvy uzavřel, sám žalovaný však od nich pro porušování smlouvy o výhradním prodeji žalobcem dne 13.2.2015 odstoupil. Movité věci žalobce žalovaný zadržel, a to za účelem zajištění své pohledávky vůči žalobci. Tato pohledávka má svůj původ jednak v nekalosoutěžním jednání žalobce, v jehož důsledku žalovanému vznikla škoda v podobě ušlého zisku zmařením obchodů s obchodními partnery žalovaného, a jednak jde o nárok na náhradu škody způsobené dodáním piva obsahujícího mléčnou bakterii. Nekalosoutěžní jednání mělo spočívat v tom, že žalobce dodával na Slovensko své zboží nikoliv přes žalovaného, ale přímo do obchodních řetězců [anonymizováno] a [anonymizováno], aniž tyto odmítly předtím brát zboží od žalovaného ve smyslu č.l 3.4 a 3.6 smlouvy o výhradním prodeji. Dále žalobce dodával své zboží do restauračních zařízení přes spřízněnou [právnická osoba] s.r.o. tak, že nutil tato zařízení, aby neodebírali pivo od žalovaného, ale od žalobce a oslovoval je na základě informací, které získal od žalovaného, tedy zneužil obchodní tajemství žalovaného. Žalovaný tedy navrhl, nechť soud žalobu zamítne. Cizí prvek spočívá v řešené věci v tom, že žalovaný má své sídlo na území Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 25 odst. 1 nařízení [příjmení] [číslo] neboť si ji strany sjednaly v čl. 10 smlouvy o výhradním prodeji, čl. 6 smlouvy VT a čl. 10 smlouvy POSM (k námitce žalovaného nedostatku pravomoci českých soudu rozhodl o ní soud svým usnesením č.j. 34 C 136/2015-204, potvrzené usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 20 Co 136/2016-215). Rozhodným právem je zde dle čl. 3 odst. 1 nařízení ES č. 593/2008 hmotné právo české, neboť si je strany v čl. 10 smlouvy o výhradním prodeji, čl. 6 smlouvy VT a odkazem na české právní předpisy ve smlouvě POSM sjednaly. Ve věci byl dne 10.8.2017 vyhlášen rozsudek č.j. 34 C 136/2015-272, jímž soud žalobě co do primárního petitu vyhověl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a odmítl podání žalovaného ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016 (výrok III.). Proti rozsudku č.j. 34 C 136/2015-272 podal žalovaný včas odvolání, kde prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že - žalovanému nebylo řádně doručeno předvolání k jednání na den 10.8.2017, nebylo totiž přeloženo do slovenského jazyka, přičemž žalovaný českému jazyku v potřebném rozsahu nerozumí, současně nebylo k předvolání přiloženo poučení o možnosti odmítnout písemnost ve smyslu čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007, čehož by žalovaný využil; ve spise založené doručenky pak nejsou relevantním důkazem o tom, že žalovanému bylo předvolání doručeno řádně, neboť nemají zákonné náležitosti - obdobně nebyl přeložen do slovenského jazyka ani samotný rozsudek č.j. 34 C 136/2015-272, resp. k němu nebylo přiloženo poučení o možnosti odmítnout písemnost ve smyslu čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007 - petit žaloby byl neurčitý a nevykonatelný, neboť neobsahoval výčet konkrétních věcí, které má žalovaný vydat, leč pouze odkaz na přiložený jejich seznam - žalovanému nebylo doručeno usnesení ze dne 25.2.2016, č.j. 34 C 136/2015-204, o„ záměně účastníka“ na straně žalující v důsledku prodeje závodu, žalovaný se tak k této skutečnosti nemohl vyjádřit - soud I. stupně nepřihlédl ani se nevypořádal s žádným z obranných tvrzení a důkazů žalovaného, nedůvodně odmítl podání žalovaného ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016. Jednání žalobce, který hrubě porušoval své povinnosti z uzavřených smluv, vedlo ke vzniku zásadní škody na straně žalovaného - požadavek na vydání výčepního zařízení, sklenic, reklamních poutačů apod., jakož i obdobně KEG sudů - byť dle smlouvy - je velmi účelový, neboť v souvislosti s všeobecně známými postupy na trhu s pivem se tato zařízení i nadále používají pro čepování piva žalobce, které je do těchto podniků dodáváno pouze jiným výhradním dodavatelem - nebylo prokázáno, jaké konkrétní věci měl žalovaný od žalobce převzít, žalovaný nikdy neuznal, které věci převzal, pokud uváděl, že některé věci zadržel, pak šlo o obecné tvrzení bez jakékoliv specifikace, evidenční sjetiny žalobce nejsou relevantní důkazem - smlouvu o distribuci uzavřenou mezi účastníky je třeba posoudit jako smlouvu o výhradním obchodním zastoupení Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně rozsudkem ze dne 4.12.2018, č.j. 20 Co 19/2018-316 jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 20 Co 19/2018-316, podal žalovaný včas dovolání, kde prostřednictvím právního zástupce zopakoval všechny své předchozí námitky, nově uvedl, že vydání jednotlivých věcí mařil sám žalobce, když některým z provozovatelů restauračních zařízení oznamoval, aby předměty převzaté od žalovaného (které žalovaný obdržel na základě smluv s žalobcem) nevydávali žalovanému zpět. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne 13.6.2019, č.j. 23 Cdo 1327/2019-345 rozsudky soudu odvolacího i soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že při předvolávání žalovaného k jednání soud I. stupně nepostupoval v souladu s čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007, když žalovanému doručoval předvolání pouze v českém jazyce, resp. bez přiloženého poučení o možnosti odmítnout písemnost; ostatními námitkami žalovaného se dovolací soud již nezabýval. Soud I. stupně pak v prvé řadě usnesením ze dne 15.4.2020, č.j. 34 C 136/2015-364, vyzval žalobce k odstranění namítané vady žaloby, tedy neúplnosti či neurčitosti žalobního petit, na něž žalobce reagoval podáním ze dne 8.6.2020, kde doplnil, vydání jakých jednotlivých movitých věcí se vůči žalovanému domáhá. Žaloba, doplnění žaloby, výzva k případnému dalšímu vyjádření se ve věci a opakovaná výzvy k upřesnění povahy obrany žalovaného (usnesení ze dne 11.6.2020, č.j. 34 C 136/2015-375) byly dne 25.6.2020 doručeny tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu. Ten na výzvy nijak nereagoval, dne 25.8.2020 doručil soudu oznámení, že žalovaného již nezastupuje. Soud tedy zrušil jednání nařízené původně na 13.10.2020 a nařídil jednání na den 2.2.2021 a 23.3.2021 s tím, že pořídil překlad předvolání pro žalovaného do slovenského jazyka, pokud osoby oprávněné za tuto právnickou osobu jednat nerozumí českému jazyku v dostatečné míře a doručil žalovanému toto předvolání dne 20.11.2020, formou dožádání u příslušného slovenského soudu, byly-li tu pochybnosti o řádnosti doručení v předchozích fázích řízení. K jednání na den 2.2.2021 pak byl předvolán i tlumočník ze slovenského jazyka, aby měl žalovaný možnost k plnému uplatnění svých práv a aby neutrpěl pouze pro neznalost českého jazyka újmu na svých procesních právech. K jednání nařízenému na den 2.2.2021 se však žalovaný