36 C 12/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 10. 2020 po žalovaném zaplacení částky 4.280 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, jako nároků ze smlouvy o úvěru, kterou dne 4. 8. 2015 s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně - [právnická osoba], [IČO]. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Písemným podáním právní zástupkyně žalobkyně ze dne 23. 2. 2021, které bylo doručeno zdejšímu soudu dne 4. 3. 2021 prostřednictvím jejího e-mailu bez uznávaného elektronického podpisu opravila žalobu tak, že požadovala zaplacení pouze částky 1.280 Kč se zák. úrokem ve výši 8,05 % ročně od 21.8.2015 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě 3 dnů ve smyslu ust. § 42 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř., toto podání nedoplnila předložením jeho originálu případně písemným podáním shodného znění ani po předchozí výzvě soudu ze dne 19. 4. 2021, která jí byla doručena téhož dne. Soud proto k tomuto podání nepřihlížel. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobcem předložených. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 31. 7. 2015 dne 4. 8. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které dne 4. 8. 2015 převedl na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 1.000 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru byla dohodnuta na 20. 8. 2015, tedy za 17 dní, úroky z úvěru byly dohodnuty ve výši 0 % ročně, 0 % měsíčně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru byl dohodnut ve výši 280 Kč, výše RPSN byla dohodnuta ve výši 19. 938,3 % a měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru ve výši 49,4 % měsíčně- tj. 592,8 % ročně. Žalovaný tuto částku původnímu věřiteli nevrátil, pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní, jako postupníkem a [právnická osoba], jako postupitelem ze dne 2. 4. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem původního věřitele ze dne 15. 1. 2018. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně. 6. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru - zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neboť původní věřitel před uzavření smlouvy odbornou péči neposoudil schopnost spotřebitele splácet úvěr, když právní zástupkyně žalobkyně ani nereagovala na výzvu soudu ze dne 22. 1. 2021, ve které byla vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval a pokud ze spisu vyplývá, že by měla nahlížet do databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, k tomuto nejsou předloženy žádné důkazy a ani to nevyplývá z uzavřené smlouvy. Smlouva se rovněž zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu (tak, jak uvedeno výše) a zjevně narušuje veřejný pořádek dle § 588 OZ, když si původní věřitel sjednal nepřiměřeně vysokou měsíční procentní sazbu poskytnutého úvěru 49,4 % a RPSN ve výši 592,8 % ročně, přičemž žalovaný měl zaplatit dlužnou částku do 17 dnů. 7. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému částku 1.000 Kč dne 4. 8. 2015 skutečně poskytl, jednalo se z jeho strany o bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ (plnění z neplatné smlouvy) a je jeho povinností tuto částku žalobkyni vrátit. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1895 a násl. OZ (smlouva o postoupení pohledávky). 8. Do zbývající částky 3.280 Kč včetně zákonného úroku z prodlení 8,05 ročně od 21.8. 2015 do zaplacení soud ve výroku ad II. žalobu zamítl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s vrácením dlužné jistiny od 21. 8. 2015, když se zavázal ve smlouvě tuto částku vrátit do 20. 8. 2015, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení částky 1.000 Kč od 21. 8. 2015 do zaplacení, a to dle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 23 %, neúspěšná v rozsahu 77 %, procento úspěšnosti ve prospěch žalovaného činí 54 %. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci zpracoval zjednodušený rozsudek.