38 C 132/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 10.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 1. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč za nevrácení zařízení, a to set-top boxu/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno], které měla žalovaná v důsledku poskytování služeb pronajaté. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzývána. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce], se sídlem [adresa žalobkyně], jejímž předmětem bylo poskytnutí služby – kombinovaná televize s programovým balíčkem [název] ([]). Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě v článku 1.2 smlouvy, dle které je účastník (žalovaná) povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč v případě nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného technického zařízení. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k úhradě ze dne 5. 7. 2020. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce došlo k 1. 4. 2020 u žalobce ke změně obchodního jména z [právnická osoba] na [právnická osoba] Předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná byla dle inominátní smlouvy s prvky smlouvy o nájmu dle ust. § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), povinna hradit poplatky za služby, v daném případě nájemné předmětných zařízení. Žalobce se domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 5.000 Kč za nevrácení pronajmutých dvou set-top boxů pro [název služby] [], avšak dle názoru soudu dosud nebylo prokázáno, že obě předmětná technická zařízení byla žalované předána k užívání. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 4. 8. 2021 tvrdil, že předání technického zařízení neproběhlo protokolárně a zařízení bylo žalované poskytnuto po podpisu smlouvy prostřednictvím poštovního kurýra. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní k předání obou technických zařízení žalované k užívání nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř., a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno předání zařízení, a to set-top boxu/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno], žalované, neobstojí ani tvrzení žalobce, že má oprávněný nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku nevrácení zařízení. Co se týče nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty, soud tedy žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by předmětná technická zařízení byla žalované dána k užívání a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty pro nevrácení technických zařízení žalobci vzniknul. 6. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalované, která byl ve věci úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.