38 C 192/2017-220 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 20. 3. 2017 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 41.894 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 7. 2008 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 1. 2. 2013 zaměstnancem žalovaného, žalobce pracoval u žalovaného na pracovní pozici řidič, servisní a opravárenské práce na vozovém parku a na pracovišti. Vedle pracovní smlouvy žalobce uzavřel se žalovaným dohodu o mzdě ze dne 20. 7. 2008, na základě které byla sjednána základní mzda ve výši 85 Kč/hod. Tato dohoda je sice označena jako platový výměr, avšak z obsahu předmětné listiny vyplývá, že mzda byla sjednána a nikoliv určena. Pracovní smlouva byla ukončena ke dni 31. 3. 2015 na základě výpovědi podané žalobcem. Žalovaný však dosud žalobci nevyplatil mzdu za období únor 2014 až únor 2015, když žalobci byla v tomto rozhodném období placena mzda ve výši 58,80 Kč/hod., namísto správné mzdy 85 Kč/hod. Žalobce zjistil rozdíl mezi proplacenou mzdou a mzdou, která měla být žalobci zaplacena v rozhodném období a nechal si z toho důvodu vypracovat od [titul] [jméno] [příjmení], [titul] znalecký posudek, za který žalobce vynaložil částku 3.000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, žalovaný však dosud dlužnou částku žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu a v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v pracovní smlouvě v bodu 7 je mezi účastníky ujednáno, že mzda je určena platovým výměrem. Platový výměr byl od začátku od žalovaného zamýšlen jako jednostranné určení mzdy, tak jak je uvedeno v pracovní smlouvě. Aby nedocházelo v budoucnu k omylům, bylo několik schůzek zaměstnanců a v listopadu 2011 na pracovní schůzce byli zaměstnanci seznámeni se skutečností, že jsou původně uzavírané platové výměry nahrazeny mzdovým výměrem. V zájmu dosažení právní jistoty byl zároveň ze strany zaměstnavatele původní platový výměr jednostranně vypovězen. Žalobce byl se mzdovým výměrem ze dne 6. 12. 2011 seznámen v [obec] [anonymizována dvě slova] téhož dne, kde mu byl předán spolu s výpovědí předchozího platového výměru. Žalobce také účelově opomíjí ustanovení pracovní smlouvy, podle které je výše měsíční mzdy určena platovým výměrem, z čehož lze vyložit, že úmyslem je jednostranné určení mzdy bez souhlasu zaměstnance. K pracovní smlouvě byl vydán platový výměr (nikoliv dohoda o mzdě) v níž bylo upraveno, že mzda je„ sjednána“ ve výši 85 Kč/hod. Před vznikem pracovního poměru byly podepsány dva dokumenty – pracovní smlouva, která výslovně uvádí, že mzda bude určena jednostranně zaměstnavatelem, a dále platový výměr, z jehož nadpisu lze dovodit snahu jednostranného určení, nicméně v textu se objevuje slovo„ sjednání“. Je třeba vycházet z úmyslu jednajících stran. Pokud by zaměstnavatel chtěl mzdu sjednat, je zcela zřejmé, že by mzda byla uvedena přímo v pracovní smlouvě a nebyla by mzda dána do samostatného dokumentu, což je zcela běžné právě v případě mzdových výměrů. Dále je třeba usuzovat i z praxe zaměstnavatele, kdy následně byly vydávány mzdové výměry ze dne 3. 12. 2010, kde byla jednostranně určena mzda ve výši 58,80 Kč s účinností od 1. 2. 2011, mzdový výměr ze dne 15. 8. 2014, dle něhož byla mzda určena na 61,70 Kč s účinností od 1. 9. 2014 a mzdový výměr ze dne 8. 12. 2014, kdy mzda byla určena na 67 Kč s účinností od 1. 1. 2015. Zaměstnanec nikdy nenamítal jejich nezákonnost a svého nároku se domáhá až po několika letech po skončení pracovního poměru a zcela opomíjí řadu jiných existujících dokumentů. Žalovaný má za to, že ke skončení pracovního poměru došlo před čtyřmi roky a až po skončení pracovního poměru se žalobce účelově domáhá svých tvrzených nároků a v daném případě se jedná o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Ke znaleckému posudku, zpracovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul] uvedl, že znalecký posudek neobsahuje doložku dle § 127a o.s.ř. a je třeba na něj nahlížet jako na listinu dle § 129 o.s.ř. Poukazuje na neodbornost znaleckého posudku, k práci přesčas. 3. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2020, č.j. 38 C 192/2017-162 soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2021, č.j. 15 Co 205/2020-193 tak, že zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že z výkladu listin nevyplývá, že zaměstnavatel určil výši mzdy, když naopak výkladem je dle odvolacího soudu zcela jednoznačně a nezpochybnitelně projevena vůle obou stran uzavřít ohledně mzdy žalobce u žalovaného dohodu. Nejedná se tedy o mzdový výměr, nýbrž o dohodu o mzdě, když dohodu je možno změnit pouze dohodou. V průběhu dalšího řízení se soud I. stupně měl zabývat výší uplatněného nároku za jednotlivé měsíce s tím, že soud I. stupně je vázán závazným právním názorem odvolacího soudu ohledně toho, že mzda mezi účastníky byla sjednána dohodou ze dne 20. 7. 2008, a že byla sjednána mzda ve výši 85 Kč hod. 4. Soud ve stručnosti odkazuje na důkazy již provedené a popsané v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2020, č.j. 38 C 192/2017-162 (odst. 4 až odst. 12 rozsudku), když kromě uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav z následujících důkazů: Z výplatnic za období březen 2014 až únor 2015 bylo soudem zjištěno, že za únor 2014 žalobce obdržel mzdu 8.232 Kč při odpracovaných 140 hodinách, za březen 2014 obdržel žalobce mzdu 10.664 Kč a to za 126 odpracovaných hodin a 21 hodin dovolené, za duben 2014 žalobce obdržel mzdu 8.644 Kč za 147 odpracovaných hodin a náhradu mzdy ve výši 459 Kč za 7 odpracovaných hodin, za květen 2014 žalobce obdržel mzdu 8.232 Kč – 140 hodin, dále náhradu mzdy 917 Kč – 14 hodin, za červen 2014 obdržel mzdu 8.644 Kč – 147 hodin, za červenec 2014 obdržel mzdu 9.467 Kč – 161 hodin, za září 2014 obdržel žalobce mzdu 9.502 Kč – 154 hodin, za říjen 2014 obdržel mzdu 9.502 Kč – 154 hodin a náhradu mzdy 549 Kč – 7 hodin, za listopad 2014 obdržel mzdu 6.047 Kč – 98 hodin a náhradu mzdy 549 Kč – 7 hodin, dále náhradu mzdy ve výši 1.097 Kč za 14 hodin dovolené a náhradu mzdy 1.646 Kč za 21 dní dovolené, za prosinec 2014 obdržel žalobce mzdu 8.638 Kč – 140 hodin a náhradu mzdy ve výši 1.646 Kč – 21 hodin, za leden 2015 obdržel žalobce mzdu 4.403 Kč – 65,72 hodin, základní mzdu řidiče 5.915 Kč – 88,28 hodin, příplatek za víkend 200 Kč – 26,27 hodin, příplatek za noční ve výši 228 Kč – 29,98 hodin a částku 673 Kč – 88,38 hodin za pohotovost, žalobce obdržel za únor 2015 základní mzdu 4.417 Kč – 65,93 hodin, dále základní mzdu řidiči 6.303 Kč – 94,07 hodin, 201 Kč za příplatek za víkend – 26,35 hodin, příplatek za noční 168 Kč – 22,08 hodin a příplatek za pohotovost ve výši 674 Kč – 88,48 hodin. Soud dále zjistil mzdu žalobce vyplacenou žalovaným za období od října 2013 do prosince 2013 z výplatnic za toto období. Výzvou k zaplacení mzdových nároků ze dne 28. 1. 2017 včetně dodejky žalobce vyzval žalovaného k zaplacení mzdových nároků ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. 5. Z dalších předložených důkazů (listina - znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení]) nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti, když soud výši vyplacené mzdy zjistil z předložených výplatnic za rozhodné období. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 7. Dle § 109 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen„ ZP“), mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 8. Podle ust. § 113 odst. 1 ZP mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem. 9. Podle ust. § 141 odst. ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 10. Po provedeném dokazování a po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem coby zaměstnancem a žalovaným coby zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které vznikl mezi účastníky pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou. Při zjišťování konkrétních podmínek při uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky, včetně sjednání či určení mzdy, soud postupoval podle názoru odvolacího soudu, kterým je soud I. stupně vázán, a to tak, že mezi účastníky byla sjednána dohoda o mzdě, mzda byla dohodnuta ve výši 85 K