38 C 58/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 16. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na základě smlouvy ze dne 23. 12. 2013 poskytl žalovanému částku ve výši 5.000 Kč, žalovaný však dosud věřiteli dlužnou částku nevrátil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 6. 2017. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o zápůjčce, na základě které měl poskytnout žalovanému částku ve výši 5.000 Kč se splatností 21. 2. 2014. Dle výpisu z účtu a oznámení banky na č. l. 21 spisu věřitel zaslal na účet žalovaného částku 5.000 Kč dne 23. 12. 2013. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 6. 2017. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 6. Věc je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) právně posoudit podle dosavadních právních předpisů. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně tvrdila, že prostřednictvím internetových stránek byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby dle ust. § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobkyní neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 8. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že věřitel poskytl žalovanému dne 23. 12. 2013 peněžní prostředky bez právního důvodu, když nebyla prokázaná existence smluvního vztahu mezi věřitelem a žalovaným a žalobkyně na prokázání existence vztahu rezignovala a nárokovala vydání bezdůvodného obohacení. Věřiteli tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 451 odst. 1 obč. zák. Věřitel tuto svou pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobkyni, která je tak oprávněna ji vymáhat. Nejpozději doručením žaloby žalovanému vznikla povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by svou povinnost splnil. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5.000 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice tvrdila, že před podáním žaloby žalovanému zaslala výzvu k plnění, avšak i přes výzvu soudu toto své tvrzení neprokázala a tvrdila, že důkazními prostředky nedisponuje. Soud tak žalobkyni i přes úspěch ve sporu nemohl přiznat náhradu nákladů řízení.