41 C 89/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1.500 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že je podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 13/1997 Sb.“), vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Podle § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 je oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou. Žalovaný je provozovatelem osobního vozidla tovární značky Škoda, [registrační značka], které bylo žalobcem dne 28. 5. 2020 odtaženo z ulice [ulice] v [obec] z důvodu tvorby vodorovného dopravního značení tzv. rezidentního parkování. Uvedená lokalita byla v souladu s § 19a odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání, kterou žalovaný nerespektoval. Vozidlo žalovaného bylo proto společností [právnická osoba] (jež je na základě pověření primátora [územní celek] č. j. MMMB/264901/2016 ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy č. 6/2016 ze dne 8. 6. 2016 oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území statutárního města Brna – zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění) odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Cena za odtažení vozidla činí (podle usnesení Rady města Brna ze dne 29. 2. 2019, č. R8/015) celkem 1.500 Kč. Žalobce požaduje úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí doby splatnosti stanovené v předžalobní výzvě ze dne 10. 6. 2020. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce proto požaduje částku 1.500 Kč a dále též úrok z prodlení od 26. 6. 2020 do zaplacení. 2. Žalobce již v žalobě vyjádřil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. Žalovaný pak na výzvu soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci samé bez nařízení jednání, nikterak nereagoval, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že proti tomuto postupu nemá námitky. 3. Jelikož je ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. 5. Podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. 6. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 7. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. 8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Podle protokolu o provedení technického úkonu [variabilní symbol] bylo dne 28. 5. 2020 z ulice [ulice] v [obec] společností [právnická osoba], jednající na základě pověření žalobce ze dne 30. 6. 2016, č. j. [spisová značka] a příkazní smlouvy ze dne 8. 6. 2016, [číslo] z důvodu blokového čištění pozemních komunikací (jehož provádění bylo podle předložené fotodokumentace oznámeno prostřednictvím dopravního značení), odtaženo vozidlo Škoda, [registrační značka], jehož provozovatelem je podle karty vozidla z Centrálního registru vozidel od 23. 1. 2017 žalovaný. Toto vozidlo bylo naloženo na odtahový vůz, převezeno na jiné místo, kde je stání vozidla povoleno, složeno a po skončení blokového čištění opětovně naloženo na odtahové vozidlo a následně složeno zpět v místě odtahu. Žalovanému byla za provedený odtah v souladu s usnesením Rady města Brna č. R8/015 stanovena úhrada ve výši 1.500 Kč, splatná do 25. 6. 2020 [právnická osoba], žalovaného vyzvala k úhradě této částky výzvou, jež byla žalovanému doručena dne 11. 6. 2020. Žalovaný v řízení nikterak netvrdil ani neprokazoval, že by na tento dluh žalobci cokoli uhradil. 9. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., přičemž dospěl k závěru, že žaloba je po právu. Žalobce jako vlastník pozemní komunikace oprávněně odstranil (prostřednictvím společnosti [právnická osoba]) z pozemní komunikace silniční vozidlo, jež na ní bylo ponecháno v rozporu s opatřením obecné povahy vydaným silničním správním úřadem o dočasném zákazu stání silničních vozidel na této pozemní komunikaci. Za daných okolností je žalovaný v souladu s § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. povinen žalobci uhradit náklady, jež mu v souvislosti s odstraněním vozidla vznikly, a to ve výši vyplývající z příslušného usnesení Rady města Brna, jež se nejeví nikterak nepřiměřená a odpovídá obvyklým nákladům na provedení odtahu vozidla a jeho umístění na záchytném parkovišti. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci vyměřenou úhradu nezaplatil ve stanovené lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), a žalobce má proto právo na úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši vyplývající z nařízení č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšnému žalobci. Současně však v souladu s ustálenou judikaturou vycházel z teze, podle níž lze u statutárních měst presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, není možné náklady na zastoupení advokátem považovat za účelně vynaložené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3562/2017). Soud proto žalobci přiznal pouze náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (výzva k plnění a žaloba), jež žalobce v této věci učinil. Celkem tedy žalovanému uložil uhradit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč.