47 C 157/2021-29 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 14. 1. 2021 bylo zaplacení pojistného za období 1. 2. 2020 až 8. 5. 2020 včetně ve výši celkem 265 Kč a dvou smluvních pokut á 300 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 29. 1. 2019 na produkt pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, č. sml. [anonymizována dvě slova] [číslo]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 8. 9. 2021 vyhlásil rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 29. 1. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným 1 000 Kč ročně, přičemž to bylo splatné vždy k 1. 2. toho kterého roku. Předmětem pojištění byla odpovědnost žalovaného za škodu vůči jeho zaměstnavateli. Z dalších relevantních skutečností už jen tolik, že žalovaný uvedl ve smlouvě jako svou adresu [adresa] (důkaz: smlouva ze dne 29. 1. 2019). 5. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 1. 2. 2020, proto jej žalobce dopisem ze dne 16. 3. 2020 (doručeným žalovanému 19. 3. 2020 (uložením zásilky na poště) - vyzval k uhrazení dlužné částky, a to do 7. 5. 2020. Současně žalobce poučil žalovaného o tom, že pokud v dodatečné lhůtě pojistné nezaplatí, pojištění zanikne. Žalobce žalovaného informoval písemně na jím uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne 16. 3. 2020 s dodejkou). 6. Žalovaný pojistné nezaplatil, proto pojištění ke dni 7. 5. 2020 zaniklo, o čemž žalobce žalovaného informoval písemně na jím uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne 21. 5. 2020 a Přehled pojistného a uhrazeného pojistného). Dluh na pojistném představuje částku 265 Kč. 7. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně. 8. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 1. 2. 2019 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. 9. Žalovaný svou základní povinnosti porušil, od 2. 2. 2020 byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval v souladu s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která překračovala 1 měsíc. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k 7. 5. 2020 zaniklo. Za celé období 1. 2. 2020 – 8. 5. 2020 je žalovaný povinen pojistné 265 Kč zaplatit. 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně. Žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za dobu od 9. 5. 2020 do data podání žaloby, tj. do 14. 1. 2021. Z částky 265 Kč činí takto ohraničený zákonný úrok z prodlení částku 18 Kč. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství je v tomto rozsahu oprávněný. V tomto soud žalobě vyhověl (výrok I.) 11. Pokud jde o částku 600 Kč – 2 x poplatky upomínky a úroku z prodlení ve výši 41 Kč z částky 600 Kč, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. 12. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. 13. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 14. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 300 Kč za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 15. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Sazebník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Sazebník však nebyl ani součástí širšího okruhu smluvní dokumentace, jak je výslovně uvedena v části G smlouvy. 16. Právo na zaplacení poplatku ve výši 300 Kč tak je absolutně neplatným ujednáním s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 17. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku. 18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 265 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 Kč, neúspěšný co do částky 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 41 Kč, tedy neúspěch žalobce výrazně převažuje. Proto je to tedy žalobce, kdo by byl povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)