47 C 220/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení bylo zaplacení pojistného ve výši 464 Kč za období 4. 12. 2019 do 9. 4. 2020 včetně a poplatku 200 Kč za odeslání upomínky, to vše z titulu pojistné smlouvy [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 21. 8. 2020 vyhlásil rozsudek. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobce s žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu s číslem nabídky [číslo] dne 3. 12. 2018, šlo o pojistnou smlouvu o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání, celkové roční pojistné bylo účastníky sjednáno na 1 274 Kč s tím, že žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné čtvrtletně ve výši 334 Kč, vždy k 4. 12, 4. 3., 4. 6., 4. 9. každého roku, a smlouva byla uzavřena na pojistnou dobu neurčitou. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 4. 12. 2019, a proto dluží na pojistném částku 464 Kč za dobu od 4. 12. 2019 do 9. 4. 2020. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pojistného dopisem z 13. 2. 2020. Shora uvedený skutkový stav soud hodnotil následovně. 5. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 4. 12. 2018 - na dobu neurčitou - zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný dluží žalobci na pojistném částku 464 Kč za dobu od 4. 12. 2019 do 9. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně, tudíž nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 464 Kč je oprávněný. Ve zbylém rozsahu příslušenství musel soud žalobu také zamítnout. 6. Pokud jde o částku 200 Kč – administrativní poplatek za odeslání upomínky, který nebyl obsažen přímo v pojistné smlouvě, ale maximálně v Sazebníku poplatků žalobce - soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není, neboť soud zde aplikoval nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. Citovaný nález argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“. Citovaný nález sem dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy (ve výši 200 Kč) není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 7. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ujednání o poplatku tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy), jelikož výše poplatků nebyla uvedena přímo ve smlouvě podepsané žalobcem. I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 8. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch žalobce představuje 70 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 30 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 40 %. 10. Plná výše nákladů řízení, k jejichž náhradě by byl žalobce oprávněn, se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 11. Náklady řízení žalobce činí celkem 1 489 Kč, v čemž je již zahrnuta částka 189 Kč jakožto náhrada DPH ve výši 21 procent ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Podíl 40 % z této částky představuje 596 Kč. Celkem náhrada nákladů řízení žalobce činí 596 Kč. [příjmení] je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.