49 C 90/2021-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 59.567 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úrok z prodlení kapitalizoval), se smluvním úrokem ve výši 10.899 Kč a se smluvní pokutou ve výši 23.175,06 Kč. K částečnému zpětvzetí žalovaného bylo řízení částečně zastaveno do částky 10.899 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok) a 23.175,06 Kč (smluvní pokuta) usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 49 C 90/2021-30. Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že dne 15. 4. 2019 žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se [právnická osoba], podle této smlouvy čerpal částku 40.000 Kč a tuto měl vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných třiceti šesti měsíčních splátkách po 3.413,73 Kč Smlouvou ze dne 13. 6. 2019 uzavřené opět mezi žalovaným a [právnická osoba] došlo k navýšení, resp. bylo sjednáno čerpání další částky (20.000 Kč). Žalovaný tuto částku čerpal, v rozporu se smluvním ujednáním však nesplácel, k čemu se zavázal. Celkem žalovaný splatil částku ve výši 2.396,97 Kč (první splátku), jinak ničeho. Ke dni 15. 10. 2019 [právnická osoba]„ zesplatnilo“ úvěr, smlouvou ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Ze dvou formulářů označených jako„ Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“, datovaných dne 13. 6. 2019 a dne 15. 4. 2019, soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Soud jimi především nevzal za prokázané, že žalovaný a [právnická osoba] v uvedené dny uzavřeli jakékoli smlouvy o úvěru, případně jaký byl jejich obsah. Jde svou povahou o formuláře, k nimž není připojen podpis žalovaného, a ani z ničeho jiného nelze dovodit, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvami právě o tomto obsahu. Nicméně, i kdyby smlouvy o tomto obsahu uzavřeny byly, soud je hodnotí jako absolutně neplatné (srov. níže). 5. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 6. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že dne 15. 4. 2019 byla odeslána částka 40.000 Kč a dne 13. 5. 2019 byla odeslána částka 20.000 Kč, obě na účet žalovaného (srov. níže). 7. Ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 17. 6. 2021 soud zjistil, že účet, na který byla odeslána částka 40.000 Kč (dne 15. 4. 2019) a částka 20.000 Kč (dne 13. 5. 2019) je účtem žalovaného. 8. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 ve spojení s přílohou č. 1 soud vzal za prokázané, že jí byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. 9. Z listiny označené jako„ Detailní informace k zásilkám“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutkové zjištění. 10. Z upomínky ze dne 15. 8. 2019 s opakované výzvy k úhradě ze dne 14. 9. 2019 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. U obou listin chybí jakýkoli doklad o odeslání, k dotazu soudu zástupce žalobce při jednání dne 30. 9. 2021 sdělil, že doklad o odeslání k dispozici nemá. Zůstalo tak neprokázáno, zda, případně kdy se tyto listiny dostaly do sféry dispozice adresáta (žalovaného). 11. Z listiny označené jako„ KICAP /6/1078“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkový přehled, který si pro své potřeby vyhotovil poskytovatel úvěru (srov. vyjádření zástupce žalobce při jednání dne 30. 9. 2021). 12. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 10. 2019 a přiloženého podacího archu České pošty soud vzal za prokázané, že jí [právnická osoba] vyzvalo žalovaného k zaplacení částky ve výši 70.654,61 Kč a že písemnost byla žalovanému odeslána dne 15. 10. 2019. 13. Z oznámení o postoupení pohledávky soud vzal za prokázané, že jí bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobci. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že písemnost byla odeslána žalovanému dne 7. 12. 2020. 14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 27. 1. 2021 soud zjistil, že jí žalobce vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z připojeného podacího archu soud zjistil, že tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021. 15. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz zvlášť i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: 16. Dne 15. 4. 2019 [právnická osoba] odeslalo na bankovní účet žalovaného částku ve výši 40.000 Kč, dne 13. 6. 2019 pak odeslalo na stejný účet částku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný zaplatil částku 2.396,97 Kč, jinak ničeho. Přípisem odeslaným dne 15. 10. 2019 [právnická osoba] vyzvalo žalovaného k zaplacení dlužné částky (odeslání dřívějších výzev soud nevzal za prokázané, srov. shora). Smlouvou ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o tom byl žalovaný informován přípisem odeslaným dne 4. 12. 2020, přípisem odeslaným dne 29. 1. 2021 byl pak vyzván k plnění před podáním žaloby. 17. Jak již shora uvedeno, soud především nevzal za prokázané, že by dne 15. 4. 2019 a dne 13. 6. 2019 žalovaný uzavřel jakoukoli smlouvu o úvěru se [právnická osoba], případně že smlouva měla obsah tvrzený žalobcem. I kdyby tomu tak však bylo, hodnotí soud takovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval, resp. nedoložil jejich ověření) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 18. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 60.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena (smlouvou ze dne 16. 11. 2020) vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. 19. Vzhledem k tomu, že dosud žalovaný zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 2.396,97 Kč, zbývá vydat 57.603,03 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 15. 10. 2019. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 18. 10. 2019. Dne 18. 10. 2019 byl pátek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 22. 10. 2019 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pátek reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. o víkendu, banka jej přijala následující pracovní den, tj. v pondělí, a v úterý 22. 10. 2019 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 22. 10. 2019 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 57.603,03 Kč a od následujícího dne, tj. od 23. 10. 2019, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 57.603,03 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 23. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). 20. Ve zbývající části, tj. ve vztahu k částce 1.972,97 Kč, kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 115,59 Kč (což je rozdíl mezi kapitalizovaným úrokem z prodlení za období do 20. 11. 2020, jak jej vypočetl a požadoval žalobce, tj. v částce 6.349,33 Kč, a částkou 6.233,74 Kč, což je kapitalizovaný úrok z prodlení, na který žalobci ve skutečnosti vzniklo právo za období 23. 10. 2019 – 20. 11. 2020) a úroku z prodlení z částky 1.972,97 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 21. O náhradě nákladů řízen