51 C 68/2021-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.10.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 559,66 Kč s příslušenstvím za pronájem zařízení a smluvní pokuty 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 5019653, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaným dne 3.7.2017. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému k pronájmu přijímací zařízení, a to Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY. Za každé toto zařízení byl žalovaný povinen hradit měsíční pronájem 70 Kč, celkem tedy 140 Kč. Žalovaný neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby a pronájem zařízení, předchůdce žalobkyně proto odstoupil od smlouvy. Podle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek dále jen„ VOP“ byl žalovaný povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení předchůdci žalobkyně nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Podle čl. 7 VOP jestliže žalovaný nevrátí zařízení předchůdci žalobkyně, je předchůdce žalobkyně oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaný nevrátil předchůdci žalobkyně zařízení – Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA identifikovaný číslem AC2205037379 a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY identifikovaný číslem 00658389451, předchůdce žalobkyně mu proto vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 4000 Kč. Kromě smluvní pokuty žalovaný dále dlužil předchůdci žalobkyně za pronájem těchto zařízení, a to částku 140 Kč splatnou dne 5.11.2017, vyúčtovanou fakturou č. 242935409, částku 140 Kč splatnou dne 5.12.2017, vyúčtovanou fakturou č. 244349445, částku 140 Kč splatnou dne 5.1.2018, vyúčtovanou fakturou č. 245792853 a částku 40,66 Kč splatnou dne 20.2.2019, vyúčtovanou fakturou č. 248114512 (resp. částku 139,66 Kč poníženou o připojovací poplatek ve výši 99 Kč). Žalovaný smluvní pokutu ani cenu za pronájem zařízení neuhradil, pohledávka byla poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu ze dne 2.4.2019. Dopisem ze dne 20.1.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 3.7.2017 uzavřel předchůdce žalobkyně s žalovaným podle zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému k pronájmu zařízení Modem wifi a HD boxu každé za 70 Kč měsíčně. Žalovaný byl dále povinen hradit vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací. Z všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že pokud účastník smlouvy nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.6 Podmínek) je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalovanému byla na základě smlouvy pronajata výše označená zařízení. Fakturou č. 242935409 byl žalovanému vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč, fakturou č. 244349445 byl žalovanému vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč, fakturou č. 245792853 byl žalovanému vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 140 Kč a fakturou č. 248114512 byl žalovanému vyúčtován pronájem těchto zařízení ve výši 40,66 Kč (tj. pronájem ve výši 139,66 Kč ponížený o připojovací poplatek ve výši 99 Kč). Žalovaný pronájem zařízení vyúčtovaný v uvedených fakturách neuhradil, na pronájmu tak dluží částku 559,66 Kč. Dopisem ze dne 7.3.2018 předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy z důvodu neplacení plateb za dodávané služby a pronájem zařízení, zároveň byl žalovaný vyzván k vrácení zařízení ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy tj. do 3.4.2018 s tím, že pokud zařízení do uvedeného data nevrátí, bude po něm předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Žalovaný ve lhůtě požadovaná zařízení nevrátil, předchůdce žalobkyně si tak naúčtoval smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení, tj. celkem 4 000 Kč, kdy tuto pohledávku postoupil žalobkyni v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 včetně nedoplatku za pronájem uvedených zařízení v celkové výši 559,66 Kč. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2.4.2019, předžalobní upomínka byla zasílána dopisem ze dne 20.1.2020. 5. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek) předložený žalovanému ze strany předchůdce žalobkyně. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o.z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Jak bylo ze smlouvy zjištěno, v rámci smlouvy samotné byla uvedena cenu pronájmu každého zařízení v částce 70 Kč měsíčně, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovaným podepsán), je však uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ze smlouvy vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu kterému zařízení, neboť tak, jak jsou zařízení označena ve smlouvě, nejsou označena v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu. Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje k zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o.z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o.z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, poštou na zcela odlišnou adresu než je sídlo předchůdce žalobkyně jako druhé smluvní strany, je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o.z., když předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatím co žalovaný nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo předchůdce žalobkyně v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení uvedená v ceníku se svým označením neshodují s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné a žalobu v části požadované smluvní pokuty zamítl. Pokud pak jde o pronájem poskytnutých zařízení, v tomto rozsahu je nárok dán, neboť v rámci smlouvy samotné je výše pronájmu jasně stanovena, žalovanému byl pronájem vyúčtován a ten řádně vyúčtovaný pronájem neuhradil. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, kdy nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2201 a násl. obč. zák. Protože se žalovaný dostal do prodlení, má žalobkyně nárok v souladu s ust. § 1970 obč. zák. také na zákonné úroky z prodlení. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl procesně úspěšnější žalovaný, kdy by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela nečinný a dle obsahu spisu mu žád