53 C 106/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobním návrhem ze dne 21.4.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.682,00 Kč, která představovala nesplacenou jistinu ve výši 10.000,00 Kč a nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 10.682,00 Kč 2. Žalobce nárok uplatňoval z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 26.9.2019, která byla uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.682,00 Kč do 25.10.2019. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18.3.2021, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa]. 3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (k výzvě soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř. se nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. V projednávané věci z předložených listinných důkazů žalobcem soud zjistil následující skutkový stav. Dne 26.9.2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřená Smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000,00 Kč, který byl žalovanému vyplácen bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal, že žalobci vrátí úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.682,00 Kč v celkové výši 20.682,00 Kč do 25.10.2019. Předžalobní upomínkou ze dne 2.2.2021 byl žalovaný vyzván žalobcem k uhrazení dlužné částky a nákladů řízení v celkové výši 41.293,36 Kč do tří dnů na účet žalobce. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 6. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové ve výši 20.682,00 Kč do 25.10.2019. Částka ve výši 10.000,00 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný porušil svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající a částku ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2.2.2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by právnímu předchůdci žalobce dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 10.000,00 Kč spolu s úrokem ve výši 10 % ročně (§1970 občanského zákoníku) ode dne následujícího po splatnosti úvěru tj. od 26.10.2019 do zaplacení (výrok I.). 11. Pokud jde o ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, soud je považuje za nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/. Současně je nutno i poznamenat, že účinné znění ustanovení § 1813 občanského zákoníku poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti. Lze tedy uzavřít, že soud k nepřiměřeným ujednáním v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku nepřihlédl a žalobu v této části zamítl, tak jak je uvedenou ve výroku II. 12. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,00 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř..